Finanční správa by měla zadržovat jen tu část nadměrného odpočtu DPH, jež zůstává sporná. Zadržování zbytku je porušením vlastnického práva, plyne z dnešního nálezu Ústavního soudu (ÚS). Vyhověl stížnosti pražské firmy Kovové profily, kterou finanční správa podezírala z účasti na daňovém karuselu. Firma poukazovala na způsob vedení kontrol, průtahy a neúčelné úkony. Finanční správa má nález za překvapivý.
Několik daňových kontrol začalo v prvních měsících roku 2015, trvaly několik let. V dubnu 2016 se firma obrátila na pardubický krajský soud se žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu správce daně. Krajský soud žalobu zamítl, firma neuspěla ani s následnou kasační stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Krajský soud bude nyní rozhodovat znovu.
„Rozsudek Ústavního soudu je pro nás překvapivý i vzhledem k dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu. Jeho dopad do správní praxe musíme analyzovat a na základě toho rozhodneme o dalším postupu,“ uvedl dnes mluvčí finanční správy Petr Habáň.
ÚS podle dnešního nálezu nemůže přehodnocovat závěry nižších soudů ohledně rychlosti a hospodárnosti postupu správce daně. Zabýval se tedy jen zadržováním nadměrného odpočtu DPH, respektive jeho takzvané nesporné části. Soud uvedl, že zadržování nadměrných odpočtů je bezesporu zásahem do vlastnického práva daňového subjektu, který se musí odehrát na základě zákona a v jeho mezích.
„V projednávané věci bylo do vlastnického práva stěžovatelky zasaženo tím, že po dobu trvání daňové kontroly jí byla správcem daně zadržována celá částka nárokovaného nadměrného odpočtu, přestože rozsah daňové kontroly se týkal pouze části zdanitelných plnění,“ rozhodl ÚS.
Zákon situaci podrobně neupravuje. Nejvyšší správní soud dospěl dříve k závěru, že „nesporná část odpočtu musí sdílet osud té části, která je dosud prověřovaná“. Podle ÚS ale takový závěr neplyne z daňového řádu o nic víc než možnost vrácení nesporné části prověřované firmě. Za takové situace měla finanční správa i soudy upřednostnit ten výklad, který nezasahuje do vlastnických práv, a tedy rozdělit nárokovaný nadměrný odpočet na spornou a nespornou část.
„Ačkoli daňový řád neuvádí možnost částečného rozhodnutí o výši daňové povinnosti, takové rozhodnutí není v intencích daňového řádu nemožné; právě naopak, je s ohledem na ústavně zakotvenou ochranu vlastnického práva jedinou ústavně konformní možností postupu správce daně,“ rozhodl ÚS.
Objem zadržených nadměrných odpočtů k DPH od loňského března trvale klesá, vyplývá z nejnovějších údajů finanční správy. Zatímco ke konci března 2018 činil 5,2 miliardy korun, ke konci loňského listopadu to bylo 1,2 miliardy korun. Například na jaře 2016 činil objem zadržených nadměrných odpočtů více než šest miliard korun. Důvodem dlouhodobého poklesu je podle dřívějšího vyjádření správy lepší analytická činnost, kontrolní hlášení a cílenější kontroly.
Nadměrný odpočet je fakticky nárok na vrácení peněz od finančního úřadu. Zjednodušeně jde o rozdíl mezi daní z přidané hodnoty toho, co podnikatel prodal, a toho, co podnikatel jako registrovaný pláce DPH nakoupil. Vzniká například tak, že v daném zdaňovacím období firma nakoupila více zboží a služeb, než ho prodala.
Celý nález Ústavního soudu je zde.
(čtk, ire)
