To nejlepší, co může podnikatel udělat v rámci daňové kontroly, je najít si dobrého odborníka – daňového poradce či advokáta. Nejhorší, co může udělat, je myslet si, že to sám zvládne a že se přeci nějak domluví, říká v rozhovoru pro Českou justici čerstvá vítězka titulu Právníka roku v kategorii Finanční právo, advokátka Petra Nováková.
Považujete ocenění jako satisfakci za nějaký konkrétní rozsudek ve věci, na níž jste se podílela?
Přiznám se, že takto vnímat ocenění mě nenapadlo. Jednak by to bylo málo, a jednak spíše vnímám, že textace konkrétního rozsudku je převážně práce daného soudce, resp. senátu. Já mohu dobrou argumentací, přesvědčivostí, ale i „dobrým podvozkem“ k jejich rozhodování pouze přispět.
V oblasti daní se pohybujete řadu let. O těch posledních se hovoří jako o daňovém džihádu. Byla období, kdy je stát k poplatníkům mírnější?
Máte pravdu, „daňový džihád“ se jednak ujal jako pojem a jednak (s patřičnou mírou zjednodušení) trefně popisoval realitu minulých dob, kdy finanční správa z mého pohledu vydávala zajišťovací příkazy tam, kde pro to nebyly splněny důvody. Ty v kombinaci s následnou exekucí dokázaly účinně a rychle (v řádu hodin) zlikvidovat do té doby fungující podnik. Stávalo se, že do firmy nakráčel berňák se zajišťovacím a exekučním příkazem v ruce, který po jejich předání překvapenému podnikateli ihned začal se zabavováním věcí. O tom, že v daný okamžik již nebyly ani žádné peníze na bankovních účtech (protože již byly finanční správou zabaveny), ani nemluvě. Ostatně, díky četným mediálním vyjádřením postižených podnikatelů, si o této praxi každý mohl učinit úsudek sám. Problém byl, že proti těmto krokům finanční správy neexistovala (a více méně stále neexistuje) účinná obrana, která by dokázala daného podnikatele včas ochránit. Určité legislativní snahy byly, ale zatím vyšly naprázdno. V daném případě poměrně dobře zafungoval Nejvyšší správní soud, který poměrně jasně v několika případech řekl finanční správě, tak dost.
Už se v tomto směru situace zlepšila?
Používám minulý čas, protože z poslední doby se mi jeví, že tato praxe finanční správy je (snad) minulostí. Zpět k Vaší otázce, ano, byly časy, kdy stát (včetně správce daně) vnímal podnikatele více jako partnery. Byly ale rovněž i časy, kdy správci daně moc nedbali práv daňových subjektů, prostě proto, že zde nebyl nikdo, kdo by je při jejich činnosti kultivoval. Na druhou stranu asi lze očekávat, že státní orgány budou mít tendenci testovat, co ještě mohou, stejně jako podnikatelé testují, co je ještě dovolená optimalizace. Podstatná je vždy míra takového chování a respekt k právům jednotlivce. Proto je důležité, aby akty veřejné moci byly přezkoumávány nezávislými soudy, které jak státním orgánům, tak i jednotlivcům nastavují zrcadlo. Myslím, že Nejvyšší správní soud plní tuto svoji roli více než dobře.
Co považujete za největší problém v oblasti daňové legislativy?
Obecně se mi příčí tendence svazovat systém novými a novými pravidly, zavádění dalších kontrolních mechanismů od kontrolních hlášení přes EET, nových skutkových podstat trestných činů (příprava krácení daně, maření spravedlnosti) a dalších bez toho, aby bylo kdy řádně vyhodnoceno, co taková opatření (ve svém souhrnu) přinesla a zda je skutečně nutné zavedení dalších. Tyto obecné tendence vnímám jako více problematické než onu opakovaně konstatovanou složitost daňového systému, nepřehlednost daňových zákonů a jejich časté změny.
Jaké jsou největší přehmaty finanční správy, a jak by měl efektivně daňový poplatník s finanční kontrolou bojovat, pokud se bude cítit jejími závěry poškozen?
Odpověď na otázku, co je největším přehmatem, obecně není možná, protože každá věc je různá a finanční správa není finanční správou devadesátých let minulého století, kdy si např. moc nelámala hlavu s výslechy svědků či s odůvodňováním pomůcek. To neznamená, že berní úředníci nedělají chyby, ale to, že se dle mě stává zřídka, aby rozhodnutí finanční správy obsahovalo tak kardinální chybu, která by sama o sobě byla důvodem pro jeho zrušení. Spíše je to vždy kombinace více faktorů. V žádném případě ale nechci, aby moje odpověď vyzněla tak, že před každým rozhodnutím finanční správy je třeba sklopit uši a poslouchat. Naopak, jen je třeba počítat s tím, že se jedná o věc časově dlouhodobou a namáhavou. Možná to ode mě bude znít zvláštně (že si přihřívám vlastní polívčičku), ale myslím, že to nejlepší, co může podnikatel udělat, je zavčas (tj. ideálně již v rámci daňové kontroly) si najít dobrého odborníka, ať daňového poradce či advokáta. Ostatně, zub si sám taky nevyvrtáte. Nejhorší, co může podnikatel udělat, je myslet si, že to sám zvládne a že se přeci nějak domluví (když nic špatného přeci neprovedl).
Nedávno jste se pochvalně zmínila o činnosti odvolacího finančního ředitelství. To je docela překvapivé. Vaši kolegové jsou k jeho činnosti naopak silně kritičtí.
Mám z poslední doby dvě velmi pozitivní zkušenosti, kdy nám odvolací finanční ředitelství (pro nás překvapivě) dalo již v odvolání za pravdu (což by v době nedávno minulé byla věc nemyslitelná). V prvním případě OFŘ vyčinilo finančnímu úřadu, že neunesl svoje důkazní břemeno v případě, kdy klienta obvinil z účasti na daňovém podvodu a zrušilo platební výměry. Po třech letech trvající daňové kontrole to byla pro klienta veliká satisfakce. Ve druhém, více specifickém případě, OFŘ zrušilo opět pro neunesení důkazního břemene rozhodnutí ve věci, ve které šlo o vysoký doměrek (v řádu stovek mil Kč). Dalo by se namítnout, že se jedná jen o dvě vlaštovky, budu ale optimistou a budu doufat, že v tomto případě, jak se říká, dvě vlaštovky jaro dělají a že se věci mění.
Proč například u zajišťovacích příkazů, kde se vyvinula poměrně rychle konstantní judikatura, nerušila finanční správa svá rozhodnutí, ačkoli bylo zřejmé, že je soudy následně zruší?
Chce se mi odpovědět, že na to se musíte zeptat jinde. Myslím, si, že by se musela najít poměrně hodně odvážná osoba, která by na sebe vzala odpovědnost za taková rozhodnutí. Stále je jednodušší, počkat, až o věci rozhode soud.
Mezi daňaři se hovoří o tom, že jakýkoli vyšší nedoplatek (nad padesát tisíc) rovnou správce daně posílá policii jako podnět k trestnímu řízení. Setkáváte se s touto praxí a je to normální? Je dnes obecně optimálně nastaven rozdíl mezi správním a trestně právním deliktem, v daňové oblasti?
Bohužel, neformálně mám obdobné informace. O optimálním nastavení nemůže být řeč. Není možné kriminalizovat jakékoliv doměření daně vyšší než 50 tis Kč. Při složitosti stávajícího systému a i při např. výšce sazby DPH se k 50 tis. Kč dostanete více méně při jakékoliv běžné kontrole DPH. Myslím si, že v tomto není ani správně nastavena hranice trestného činu zkrácení daně, který by měl toto reflektovat (tj. hranice pro trestný čin by měla být rozhodně vyšší). Myslím si, že stát by měl podnikatele spíše motivovat k tomu, daně nekrátit, než je velmi tvrdě trestat za (i neúmyslné) špatné zaplacení či doměřování daní kriminalizovat. Je třeba si i uvědomit, že když vám v současnosti finanční úřad doměří daň, např. váš dodavatel zkrachuje a vy neprokážete, že jste skutečně od něj nakoupili určité zboží, tak k doměřené dani je vám automaticky připočteno penále ve výši 20% a úrok z prodlení v roční výši (v současnosti) 15,75%. To jsou obrovská čísla. Za mě je takový systém špatně. Stát zde není od toho, aby „vydělával“ na chybách jiných. Proto se mi i velmi nelíbí v poslední době medializované odměny úředníků za výši doměřených daní; toto by mělo být v právním státě absolutně nepřijatelné.
Jak vnímáte neustálé snahy o prolomení daňové mlčenlivosti?
Jako velmi negativní. Nechci žít ve státě, kde se velký bratr dívá, kde existuje ministerstvo pravdy či newspeak a dvě minuty nenávisti. Člověk má mít právo svobodně myslet a svobodně se o svých úmyslech radit. Nástrojů, jak pochytat zločince, si myslím, že má náš stát až dost.
Kdo je Petra Nováková?
Absolvovala Právnickou fakultu a Fakultu sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Praktické zkušenosti z oblasti daňového práva získala především jako asistentka předsedy senátu NSS a ve společnosti PricewaterhouseCoopers. Je rovněž členkou Legislativní rady vlády České republiky. Za roky 2010, 2012 a 2016 byla zvolena „Daňovou hvězdou roku“ v oblasti správy daní, je zařazena do přehledu významných žen českého práva pro oblast advokacie. V současnosti vykonává advokacii ve společnosti Nováková + Partners, advokátní kancelář, kde se specializuje především na daňové řízení a správní právo, zastupování před správními orgány a správními soudy a poradenství v trestních řízeních daňových.
Dušan Šrámek
