Legislativní rada vlády bývá terčem kritiky pro svoji přílišnou akademičnost. Většinou je však její obsazování mimo zájem širší veřejnosti a o její existenci se možná někteří dozvěděli až poté, co média začala zpochybňovat nominaci bývalého poslance, šéfa poslaneckého klubu ČSSD a hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška. „Pokud bude úspěšná, rád přinesu do pestré společnosti význačných akademiků v oblasti práva, matadorů legislativců ze státní správy, advokátů či notářů pohled a zkušenosti člověka z legislativní praxe“, říká o své nominaci v rozhovoru Hašek pro Českou justici.
Jak a kdy jste se dozvěděl o nominaci do Legislativní rady vlády (LRV), kdo vás oslovil?
Od podzimu jsme s Janem Hamáčkem diskutovali otázku možného využití mých odborných zkušeností v oblasti práva a legislativy, šířeji fungování veřejného sektoru, na celostátní, regionální i komunální úrovni. O tom, že pan ministr Kněžínek přijal podnět Jana Hamáčka a předloží mou nominaci k rozhodnutí vládě, jsem se dozvěděl prostřednictvím Úřadu vlády ČR, kam jsem zasílal svůj životopis.
Zvažoval jste, a případně proč, zda nabídku akceptujete?
Víte, po odchodu z aktivní vrcholové politiky jsem opakovaně v médiích zdůrazňoval, že se po občas bouřlivých téměř 20 letech v politice chci profesně věnovat právu. Když se objevila možnost nominace do LRV, pokládal jsem ji jako obrovskou čest, a především jako velkou profesní výzvu. Pokud vláda schválí moje členství v LRV, půjde o výsostně odbornou, nikoliv politickou pozici. Rozhodl jsem se, že budu ve čtvrté dekádě života intenzivně budovat svoji profesionální a odbornou právnickou dráhu.
Kritici vaší nominace poukazují na to, že jako advokátní koncipient nemáte dostatečnou kvalifikaci pro práci v LRV. V čem spatřujete svoji kvalifikaci?
Jsem třetím rokem advokátní koncipient s téměř dvacetiletou pracovní zkušeností ve veřejném sektoru. V ústavní pozici člena nejvyššího zákonodárného sboru, Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v letech 2002-2009 a 2010-2014, dále mé exekutivní působení v komunální (1998-2009) a regionální politice (2000-2004, 2008 – dosud). Loni mě oslovil pan ministr Toman s tím, abych externě vedl poradní orgán ministra zemědělství ČR, legislativní radu Ministerstva zemědělství, která se věnuje právě přípravě resortní legislativy. Nejsem si jist, kolik současných advokátních koncipientů v ČR má obdobně bohatou praxi právě v oboru veřejného a správního práva.
Jak se účast v LRV slučuje s prací advokátního koncipienta a přípravou na advokátní zkoušky? Jak jste vlastně s přípravou daleko?
Svoje povinnosti advokátního koncipienta si plním v souladu s právními i stavovskými předpisy, účastním se odborného vzdělávání organizovaného Českou advokátní komorou a postupně se začínám připravovat na advokátní zkoušky. V souladu s pravidly naší AK Jansta, Kostka spol. s r.o., v níž působím, jsem samozřejmě musel k angažmá mimo koncipienství získat také souhlas vedení naší advokátní kanceláře.
Další námitkou bylo vaše nedostatečné vzdělání, respektive titul doktora práv ze slovenské vysoké školy. Proč jste se vlastně k takovému kroku uchýlil a neusiloval o malý doktorát na některé z právnických fakult v ČR?
Mrzí mne, že některá media při informování o mojí nominaci do LRV začala podprahově vytvářet dojem, že jsem právní “rychlokvaška” se slovenským právním vzděláním. Mojí “Alma mater” je Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, kterou jsem řádně vystudoval v pětiletém denním studiu v letech 1994-1999, tedy před mým vstupem do české vrcholové politiky. Zhruba o 10 let později jsem se rozhodl pokračovat ve studiích a získat titul JUDr. Tehdy jsem stál před rozhodnutím, kde se o to pokusit. V Brně jsem působil ve funkci hejtmana, navíc jsem byl členem správní rady Masarykovy univerzity a nepřišlo mi tedy vhodné se zde o rigorózní zkoušku ucházet. V Olomouci tehdy nebylo možné rigorozo dělat, v Praze jsem byl známým poslancem a Plzeň se v té době netěšila příliš valné pověsti. Zvolil jsem tedy pro někoho možná překvapivě slovenskou Fakultu práva Janka Jesenského na Vysoké škole Sládkovičovo, a tam jsem také v říjnu 2010 úspěšně složil rigorózní zkoušku a obhájil závěrečnou práci. Pokud bych nesplnil požadavky školy a slovenských zákonů, nebyl bych dnes držitelem akademického titulu JUDr. Vadily mi poté útoky některých českých žurnalistů na tehdejšího děkana prof. Mamojku. Dnes je, stejně jako někteří moji bývalí profesoři na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, na Slovensku soudcem Ústavního soudu a já si jej velmi vážím jako uznávané právní kapacity. Mimochodem, s českým vzděláním i se slovenským titulem mne zapsala bez problémů mezi koncipienty i Česká advokátní komora, kterou beru jako nezpochybnitelnou odbornou autoritu.
Kde vidíte svoji roli v LRV v případě, že vaši nominaci vláda schválí?
Počkám na rozhodnutí vlády o mojí nominaci do LRV. Pokud bude úspěšná, rád přinesu do pestré společnosti význačných akademiků v oblasti práva, matadorů legislativců ze státní správy, advokátů či notářů pohled a zkušenosti člověka z legislativní praxe. Pan ministr Kněžínek v materiálu pro vládu uvádí, že mám být posilou především v oblasti ústavního a správního práva a tento úkol hodlám co nejlépe naplňovat. Uvědomuji si, že členství v LRV je navýsost odbornou záležitostí, a tak k němu budu také přistupovat. Obsah práce pro LRV primárně stanoví vláda ČR svým legislativním plánem, nicméně ze zkušenosti práce “malé” resortní legislativní rady na Ministerstvu zemědělství vím, že stát musí reagovat také na aktuální podněty, které dříve neplánoval legislativně řešit. Například zpružnit legislativu v oblasti lesního hospodářství pro zvládnutí kůrovcové kalamity, reagovat na katastrofální krátkodobé i dlouhodobé dopady sucha v ČR, ať již novelizací stávajících vodohospodářských právních předpisů (např. připravovaná velká novela vodního zákona interně mezi legislativci označovaná jako tzv. ”suchá hlava”) nebo důkladnou odbornou diskusí o případném ústavním zakotvení ochrany vody jako nenahraditelného přírodního bohatství. Obrovskou výzvou bude nejen pro LRV zamýšlená revoluce v oblasti stavebního práva.
(pd)
