S čistým štítem odešel od kárného senátu Nejvyšší správního soudu v Brně břeclavský státní zástupce Jiří Zemek. Přestože obviněný bezdomovec byl kvůli jeho rozhodnutí zadržen policií déle než 48 hodin, i soudci dospěli k názoru, že Zemek postupoval v dobré víře a pochybit mohl jen v právním názoru ve velmi spletité záležitosti. Verdikt tak alespoň nepřímo přisvědčil názoru žalujícího okresního státního zástupce Tomáše Foldyny, že zákonná úprava vazeb v ČR včetně judikatury je značně komplikovaná a i zkušení právníci se v ní nemusí jednoznačně orientovat.
Celý případ přitom začal zdánlivě nenápadně. Výjezdová služba Policie České republiky oznámila Okresnímu státnímu zastupitelství v Břeclavi, že se zabývá napadením mezi dvěma bezdomovci v Mikulově. Nešlo přitom o specialisty na násilnou trestnou činnost, ale o příslušníky hospodářské kriminálky, kteří kvůli personálnímu stavu slouží asi na třetině výjezdů. „Řekli jen, že řeší případ rvačky mezi bezdomovci, kteří spolu žijí, jeden z nich se naštval a praštil druhého sekyrou, ale v podstatě se prý nic nestalo, takže ho jen vyslechnou a propustí, o povaze zranění nic neřekli,“ interpretoval postoj policie okresní státní zástupce a současně kárný navrhovatel Tomáš Foldyna. O tom, že hodnocení situace bylo velmi zjednodušené, svědčí přitom už samotný fakt, že napadený bezdomovec musel být s ranou na temeni hlavy okamžitě hospitalizován.
Státní zástupce měl obavu, že opilec opět chytí sekyru
Policie tehdy útočníka zadržela asi na 44 hodin, přestože bezprostředně po činu se sám přišel doznat na služebnu Městské policie v Mikulově – byl totiž zjevně pod vlivem návykových látek, takže výslech mohl začít až druhý den. Nakonec byl obviněn z těžkého ublížení na zdraví a bez návrhu na vazbu propuštěn.
I když šlo o občana Slovenské republiky, v Mikulově žil dlouhodobě, ani v jedné zemi dosud nebyl trestán, policisty informoval o tom, kde se bude zdržovat a že se bude pravidelně dostavovat na služebnu městské policie k přebírání úřední pošty. Své jednání vysvětlil vlivem alkoholu, své oběti prý ublížit nechtěl, naopak jsou kamarádi, dokonce svého spolunocležníka označil za nejbližší osobu.
Jenže dozorujícímu státnímu zástupci Jiřímu Zemkovi se postup policie od začátku příliš nezdál. „Ti dva bydleli spolu, denně spolu popíjeli alkoholické nápoje a přitom se hádali. Měl jsem obavu, že se po propuštění útočníka z policejní cely opět opijí a co když opět chytí sekyru a tentokrát se mu to už povede? Chtěl jsem oběť chránit.“
Proto podal proti policejnímu postupu stížnost a obviněný byl znovu zadržen s návrhem na předstiženou vazbu podle §67c Trestního řádu, což soud akceptoval. Po dalším seznámení se spisem dospěl Zemek k závěru, že na místě je skutek překvalifikovat jako pokus vraždy, takže vazební důvody s ohledem na výrazně vyšší trestní sazbu rozšířil i o vazbu útěkovou a celý případ předal věcně příslušnému Krajskému státnímu zastupitelství v Brně.
Z Brna poslali podnět k zahájení kárného řízení
Odtud ale po dvou týdnech dorazilo překvapivé sdělení – dozorující státní zástupkyně KSZ v Brně rozhodla, že pachatel musí být propuštěn na svobodu, protože lhůta pro možné podání návrhu na vazbu při součtu délky obou zadržení byla překročena o více než dvě hodiny. Současně k rukám okresního státního zástupce putoval podnět krajského státního zástupce k podání návrhu na zahájení kárného řízení s Jiřím Zemkem.
Ten kárnému senátu především podrobně vysvětlil, jak celou věc v té době vnímal. Chápal to prý stejně, jak to interpretuje i nyní – totiž že změna právní kvalifikace zakládá i novou lhůtu pro zadržení, proto ani do svého návrhu na vazbu neuvedl, že pachatel už v předchozích dnech strávil v policejní cele téměř dva dny. Pokládal to přitom za natolik samozřejmé, že tuto otázku ani s nikým z kolegů či nadřízených nekonzultoval, s podobným případem se prý setkal poprvé. Na dotazy soudu také podrobně uvedl, kdy přesně se s jednotlivými okolnostmi případu seznámil. Například to, že oba bezdomovci žijí spolu, věděl už od začátku, a proto také požadoval předstižnou vazbu, zatímco o útěkovou svůj návrh rozšířil teprve po zpřísnění právní kvalifikace.
Kdo rozhoduje o vazbě, je jednou nohou před senátem
Zemkův nadřízený Foldyna přitom fakticky u soudu vystupoval spíše jako jeho obhájce, což i sám zdůraznil. V průběhu dokazování i při závěrečném návrhu sice uvedl, že když se o pochybení od krajského státního zástupce dozvěděl, bylo mu jasné, že k opětovnému zadržení dojít nemělo. Policie sice udělala hrubou chybu, to však nesmí jít k tíži útočníka. Současně ale připustil, že kdyby měl v danou chvíli stejné informace jako Zemek, postupoval by stejně, sám dokonce hned při prvním zadržení sdělil policii, že s vazbou by nebyl žádný problém, ta to však odmítla. Podle Foldyny Zemek uplatnil pouze svůj právní názor, byť věc je judikovaná i Ústavním soudem. Zákonná úprava i judikatura vazby jsou prý ovšem natolik komplikované, že „dnes každý, kdo rozhoduje o vazbě, je jednou nohou před kárným senátem. To dokládá i samotná judikatura kárného soudu, v níž se právě rozhodování o vazbě objevuje velmi často. Vazební řízení v ČR by si tedy zasloužilo důkladnou revizi a zjednodušení.“
V závěrečném návrhu ovšem Tomáš Foldyna konstatoval, že otázka sčítání lhůt při zadržení je judikována poměrně jasně, a protože samotná lhůta je v řádu hodin, pak i překročení v řádu hodin je závažné. Odpovědnost je přitom plně na státním zástupci, přesto navrhl upustit od potrestání. Sám Zemek, který ve svém osobním spise nemá za půldruhé desítky let jediný škraloup a v minulosti se dokonale zhostil i takových caus, jakými byla metanolová aféra či případ šéfa slovenské mafie Miroslava Masláka, pouze několikrát zopakoval, že jednoznačně pochybil, za což se hluboce stydí a nevidí žádnou polehčující okolnost. „Mluvilo se o tom, že v tomto případě selhala policie. Ne, selhal státní zástupce.“
Kárný senát: Šlo o právní názor
Kárný senát ve středu 20. února ale nakonec rozhodl, že Zemkovo jednání kárným proviněním není. Právě na základě důkladné analýzy jeho jednotlivých kroků a jejich zdůvodnění v přesném časovém sledu dospěl podle předsedy Petra Mikeše k závěru, že Zemek měl na celou věc pouze odlišný právní názor, což nemůže být chápáno jako kárné provinění, není-li takový právní názor v jednoznačném rozporu s platným zákonem, již dříve vysloveným právním názorem například nadřízeného soudu nebo s ustálenou judikaturou.
To, že se tehdy dozorující státní zástupce domníval, že samotná změna trestní kvalifikace z ublížení na zdraví na pokus vraždy s výrazným zpřísněním trestní sazby jednoznačně zvyšuje riziko útěku obviněného, je úvaha naprosto logická a pochopitelná. Ostatně to vlastně potvrdilo i samo KSZ v Brně, když obviněného nakonec samo do vazby vzalo. Kárný senát sice neřekl, že Zemkův výklad je správný, nejde ale o výklad zjevně excesivní.
Jako jediný si chybu uvědomil kárně obviněný
Týž kárný senát se stejný den věnoval i dalšími vazebnímu pochybení: Rostislav Třeška z Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích překročil o 15 dní maximální vazební lhůtu pro přípravné řízení u mnohonásobného pachatele přečinů krádeže, poškozování cizí věci a porušování domovní svobody. Přestože u přečinů lze uvalit vazbu až na jeden rok, v přípravném řízení je z ní možné čerpat pouze 4 měsíce, pak musí být podána obžaloba. Byť se zdánlivě jednoduchý případ v průběhu výrazně zkomplikoval – policisté měli na obviněného vyvíjet nezákonný nátlak, během šetření GIBS se jeden z nich zastřelil, druhý byl nadále stíhán a vyšetřovatelka byla „odejita“- , překročení maximální zákonné lhůty si nevšimla policie, soud, ani obhájce.
Svoji chybu si nakonec uvědomil sám kárně obviněný a ihned sjednal nápravu. V tomto případě se podle senátu jednoznačně o kárné provinění jednalo. Nezákonné zbavení svobody je přitom natolik závažným pochybením, že nemohlo být postiženo pouhou důtkou, jak v závěrečné řeči doporučil kárný navrhovatel, ale i finančním postihem, byť v minimální výši 10 % srážky z platu na dobu jednoho měsíce. Jednání proběhlo v nepřítomnosti kárně obviněného, který své pochybení v písemném vyjádření rovněž plně doznal.
Ivan Holas
