Ústavní soud zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení zákona o registru smluv. Zákon tak platí. Třicítka senátorů navrhovala buď zrušení úplné, nebo aspoň pasáží obsahujících povinnost zveřejňování smluv pro stát, kraje, obce a jejich firmy. Podle senátorů může uplatňování normy způsobit veřejnému sektoru miliardové škody. Soud se ale s jejich obavami neztotožnil.
Zákon požaduje zveřejnění smluv s plněním nad 50.000 korun. Nezveřejněná smlouva není platná. Výjimku mají akciové společnosti s většinovým podílem státu, krajů nebo obcí, jejichž cenné papíry se obchodují na burze. V současné době se to týká pouze elektrárenské firmy ČEZ.
Podle Ústavního soudu je cílem zákona o registru smluv zajistit zveřejnění vybraných smluv, kde je hospodaření alespoň jedné ze stran vázané na veřejné finanční prostředky. Podle něj je zpřístupnění dotčených smluv široké veřejnosti v souladu s ústavně zaručeným právem na informace. Soudce Jan Musil řekl, že zveřejnění nepodléhají informace, které jsou utajované. V registru se tedy neobjevují informace, které nelze získat ani na základě svobodného přístupu k informacím. Ústavní soud také připomněl, že existuje řada výjimek z povinnosti uveřejnění.
Ústavní soud navíc dospěl k závěru, že zákon jako celek ani jeho vybraná ustanovení nepředstavují zásah do práva podnikat. Připustil však, že subjektům může situaci ztěžovat. „Může prodlužovat jejich transakce, vyvolávat náklady, určitým způsobem ztěžovat hospodářský styk a odrazovat smluvní strany od toho vstupovat do kontraktu se státem, obcemi nebo veřejnoprávními subjekty, ale toto omezení nelikviduje tu možnost podnikat,“ řekl Musil. Dodal, že v tomto případně je protikladné kolizní právo na transparentní fungování státu, veřejnoprávních institucí a demokratická kontrola ze strany občana silnější, a proto je potřeba omezení práva hospodaření strpět.
„Radost z toho nemám, protože jsem byl jeden z třiceti senátorů, který ústavní stížnost podpořil. Důvod byl jasný – velká byrokracie, znemožnění soutěží veřejných obcí oproti soukromému sektoru,“ řekl novinářům senátor Ivo Valenta (za Soukromníky). Rozhodnutí je nutné respektovat, dodal. „Myslím, že čas ukáže, že ta komplikace při podnikání obcí a veřejného sektoru bude tak silná, že možná dojde k nějaké novele či úpravě toho zákona,“ doplnil.
Také podle Petra Víchy, předsedy senátorského klubu ČSSD, je třeba rozhodnutí soudu respektovat a akceptovat. „Koneckonců v době, kdy se podávala ta ústavní stížnost, se tam namítalo mnoho věcí a některé z nich již byly další novelizací zákona vyřešeny,“ poznamenal. „Nadále si myslím, že není úplně spravedlivé to, že obce s rozšířenou působností musí zveřejňovat smlouvy a ostatní obce ne,“ dodal.
Podle Musila je možné, že zákon znovu skončí u Ústavního soudu kvůli tomu, že se připravuje jeho novela. „Už v minulosti nastaly takové situace. My akceptujeme, že to může nastat. Odpůrci úpravy musí být v takovém případě v dostatečném počtu, předložit závažné argumenty a potom soud takový návrh opět přijme a bude se jím zabývat znovu,“ dodal Musil, který dnes vyhlásil svůj poslední nález. Ze zdravotních důvodů končí, ač měl soudcovský mandát do roku 2024. Ve čtvrtek předá na Hradě svoji rezignaci.
Senátoři se obrátili na Ústavní soud předloni v listopadu. Jednal za ně tehdejší člen horní komory Radko Martínek (ČSSD), zrušení ale požadovali také Milan Štěch (ČSSD), Jaroslav Kubera (ODS), Valenta, Jan Žaloudík (za ČSSD) nebo Jan Veleba (SPO). Podle senátorů zákon znevýhodňuje veřejný sektor v porovnání se soukromými firmami, ohrožuje veřejné vlastnictví, zvyšuje byrokratickou zátěž a zavádí nerovnost ve veřejné soutěži.
(čtk)
