Na situaci, kdy není jasné, jaké konkrétní úkony a za jaké odměny může advokát poskytovat služby spojené s oddlužením, reaguje výkladové stanovisko, které přijala odborná sekce České advokátní komory pro insolvenční právo. „V době, kdy danou problematiku nepokrývá sjednocená soudní judikatura, nelze vyloučit, že soudy postupem času zaujmou jiná výkladová stanoviska, například k otázce způsobu uplatnění regulované odměny,“ vysvětluje předseda sekce a člen představenstva ČAK Michal Žižlavský.
Jak úvodem stanovisko konstatuje, dlužník má jako účastník insolvenčního řízení právo na právní pomoc advokáta v řízeních před soudy. Toto jeho základní právo je odvozeno z čl. 37 odst. 3 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod, v platném znění a čl. 6 odst. I Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. „Advokáti naplňují v praxi veřejný zájem na ochraně lidských práv a základních svobod. Nejsou (až na výjimky) placeni ze státního rozpočtu a nesou sami náklady své činnosti. Pokud stát jejich odměnu reguluje, nese odpovědnost za správné nastavení regulace. Právo dlužníka, které není materiálně zajištěno, reálně žádným právem není.“
Advokát je alter ego dlužníka
