Výměna na postu předsedy Nejvyššího správního soudu, zvýšení platů justičního personálu nebo změna na postu ministra spravedlnosti. To jsou události, které podle osobností českého práva dominovaly v roce 2018 událostem v tuzemské justici.
Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu
Za opravdu důležité pro budoucnost české justice a kvalitu jejího rozhodování považuji to, že ministr spravedlnosti Jan Kněžínek v září odložil platnost ministerské instrukce stanovující kritéria pro výběr nových soudců, kterou schválil jeho předchůdce Robert Pelikán. Zároveň Jan Kněžínek slíbil, že ministerstvo bude urychleně pracovat na tom, aby se pravidla pro jmenování nových soudců jednoznačně vymezila v zákoně o soudech a soudcích. Opakovaně jsme nejen my, soudci Nejvyššího soudu, ale například také Soudcovská unie, kritizovali jak samotný obsah zmíněné instrukce, tak i skutečnost, že šlo o pouhou instrukci a že proces výběru nových soudců není v České republice komplexně řešen zákonem. Hrozilo také, že uplatňováním této instrukce dojde v příštích dvou letech k nežádoucí prodlevě, kdy na místa odcházejících soudců nebude mít justice žádnou náhradu. To by přinejmenším znamenalo další prodlužování délek soudních řízení.
Abych Robertu Pelikánovi nekřivdil, rád bych připomněl, že právě on nastartoval v justici procesy vedoucí ke spravedlivějšímu, a tedy vyššímu, platovému ohodnocení administrativních pracovníků soudů a asistentů soudců.
Jsem rád, že se od nového roku přesouvají asistenti soudců, dozorčí úřednice a vedoucí kanceláří do vyšších tarifních tříd, ostatní zaměstnanci dostanou také viditelně přidáno. Musíme mít ale na paměti, že disproporce, která v porovnání s průměrnou mzdou v České republice v minulosti vznikla, se tím zdaleka nesrovná. Nastartovaný proces by měl pokračovat i v dalším období.
Určitě nebudu sám, kdo v odpovědi na anketní otázku zmíní jako jednu z justičních událostí roku změnu na postu předsedy Nejvyššího správního soudu, kdy Josefa Baxu nahradil jeho dlouholetý spolupracovník ve vedení tohoto soudu Michal Mazanec.
Michal Mazanec, předseda Nejvyššího správního soudu
Kromě plochých historek okresního formátu (Šimek a Grossmann), které se udrží na mediálním výsluní tak dva týdny, mohu se smutkem připomenout snad jen mnohadílný seriál o protahované rizikové graviditě civilního řádu soudního.
Roman Fiala, místopředseda Nejvyššího soudu ČR
Domnívám se, že to bylo jmenování Michala Mazance předsedou Nejvyššího správního soudu.
Libor Vávra, předseda Městského soudu v Praze
Jednoznačně výměna osobností na čele Nejvyššího správního soudu. Kolega Mazanec tvořil celá léta s panem předsedou Baxou tandem, který NSS vyprojektoval, vystavěl a rozvíjel. Rozhodně však nečekám nějakou strnulou kontinuitu vůči předchozím létům. Stoupající množství i obtížnost agendy u tohoto soudu napovídá, že nové vedení NSS bude muset vyrazit rázným tempem někdy i trochu jinými cestami.
Mohlo by vás zajímat
Marek Benda (ODS), předseda Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny
Skoro mi přijde, že se tu nic zásadního nestalo. Takže možná dobrá zpráva je, že po výrazném progresivistovi a pretenderovi Andreje Babiše přišel na Ministerstvo spravedlnosti poměrně střízlivý úředník. Rád bych však pochválil Nejvyšší správní soud za razantní postup vůči naprosté zpupnosti daňové správy, který znamenal přeci jen jisté omezení státu.
Daniela Kovářová, advokátka, někdejší ministryně spravedlnosti
S jistou mírou nadsázky vidím 3 nejvýznamnější justiční události:
1) Vznik Unie rodinných advokátů: protože vše začíná a končí v rodině, protože rodinní advokáti jsou specifická a specializovaná profese a nic není důležitějšího než naše děti.
2) Podpis memoranda o spolupráci v oblasti odklonů, zejména co se týče dohody o vině a trestu, které 7.12.2018 podepsaly Česká advokátní komora a Nejvyšší státní zastupitelství; protože teď už se mohou obhájci a státní zástupci bez obav domlouvat na řešení, které prospěje poškozeným a používá se v celém civilizovaném světě častěji než hlavní líčení.
3) Odchod Josefa Baxy z Nejvyššího správního soudu; protože jde o nejvýznamnější personální změnu nejviditelnějšího českého soudu.
Marek Nespala, advokát, předseda Výboru pro odbornou pomoc a ochranu zájmů advokátů při České advokátní komoře (VOPOZA)
Nemohu nezmínit z mého pohledu, co předsedy VOPOZA skutečně unikátní případ přepadení obhájce při vazebním zasedání v jednací síni Okresního soudu v Kroměříži dne 6. 9. 2018 militantní státní zástupkyní, jež se na kolegu vrhla s bojovým pokřikem dle § 79 tr. řádu o odnětí věci a amputovala mu advokátní spis obhajoby, s nímž se seznámila a po úvaze, že obhájcův spis dále nepotřebuje pro vedení obžaloby, mu jej zase vrátila. Náš výbor k tomu přijal stanovisko 14. září 2018. Ve věci se po předchozím neformálním projednání obrátil náš pan předseda na pana nejvyššího státního zástupce a prozatím poslední stopu v řešení paní státní zástupkyně máme tu, že Nejvyšší státní zastupitelství postoupilo věc vedoucímu okresnímu státnímu zástupci v Kroměříži. Osud bojovné paní okresní státní zástupkyně samozřejmě nadále budeme sledovat.
Miroslav Antl, senátor, předseda ústavně-právního výboru Senátu
Pro mne to byla konference „Nejvyšší soudy v měnící se době“, která se uskutečnila začátkem listopadu v Brně a v Bratislavě s možností v klidu a pohodě přátelsky neformálně popovídat se soudci z celé republiky. A pro náš ústavně-právní výbor i květnová výborová návštěva ÚS, NS a NSZ.
Anna Šabatová, veřejná ochránkyně práv
Z pohledu své činnosti bych zvolila rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti zabývat se pravidly výběru a hodnocení soudců a upravit v tomto směru zákon o soudech a soudcích.
Zdeněk Ondráček (KSČM), poslanec, místopředseda výboru pro bezpečnost
V zákonodárném procesu to je snaha Ministerstva spravedlnosti přijmout nové zákony o znalcích a tlumočnících. Oba nekvalitní návrhy zákonů v samém závěru svého působení doslova protlačil do 2. čtení ministr Pelikán. Od té doby, tedy již 6 měsíců, se snaží o nápravu kvality materiálu paní poslankyně Válková. Všechny případné problémy tak půjdou logicky za ní, a to aniž by ona za to mohla.
Na spravedlnosti jako úřadu to byla změna na pozici ministra, kdy upovídaného, ale málo pracovitého (není to o osobě, ale schopnosti tvorby kvalitních právních norem) nahradila na pár dní paní Malá, která ani nedostala šanci ukázat co umí. Hned po ní byl z právního „klobouku“ vyřazen neviditelný ministr Kněžínek. Teď vlastně ani nevíme, zda se na ministerstvu spravedlnosti vůbec pracuje a na čem. Ale třeba pozitivně překvapí v roce 2019.
No a pak je zde ještě oblast vězeňství. Tu raději komentovat nebudu. On ten kolaps totiž přijde již brzy, a to i bez mého odborného komentáře. Bohužel, kdo nechce nebo není schopen vidět, prostě nevidí.
Radomil Bábek, předseda výboru Unie podnikatelských a živnostenských spolků – podnikatelské odbory
Je těžké vybrat jednu událost, protože kam vládnoucí garnitura šlápne, tam, alespoň v podnikatelské sféře, sto let tráva neroste. Dříve jsem tohle rčení používal výhradně ve vztahu ke komunistům, a už zase. Tady jsou dvě „události“ z pera zákonodárců:
– novela zákona 112/2016 o evidenci tržeb
– GDPR
Vás ale asi zajímají spíše události v justici a tady mám podstatně lepší dojem. Za událost roku bych označil rozhodování a postoj Nejvyššího správní soudu k Finanční správě, a to především ve věci zajišťovacích příkazů a dobrovolné registrace k DPH. Hlas Nejvyššího správního soudu, hlas rozumu v poušti ČR.
Václav Vlk, advokát
Událostí české justice, ale jen s malým „u“, jest konec Dr. Baxy v čele NSS. Proč s malým „u“? Protože Dr. Baxa končí jen na jednom místě, velmi významném, ale nekončí jako soudce, a tak je to opravdu jen malinkatá událost. Událostí s ošklivým „u“ jest pak setrvalá ignorance hlavy státu k soudním rozsudkům, vstupování do živých kauz a ignorace k zákonům a obyčejné slušnosti. A jeho pokleslá mluva i morálka.
Ondřej Lichnovský, advokát a předseda Unie daňových poplatníků
Zcela jednoznačně změna v čele NSS.
Zdeněk Koudelka, advokát, ústavní právník a akademik
Událost roku 2018 je článek Michal Hala: Etika v trestním řízení v praxi VSZ Praha, Česká justice 9. 12. 2018. Většinou se vyjadřují k trestnímu řízení soudci, státní zástupci, obhájci, akademici. Zřídka je autorem článku obviněný, pro kterého trestní řízení není práce, ale postih.
Je-li pravda, že byl autor stíhán za dozoru Vrchního státního zastupitelství v Praze za to, že Ředitelství silnic a dálnic neprovozuje benzínky, což mu zakazují rozpočtová pravidla, a za to, že zaměstnanec Ředitelství silnic a dálnic „nezměnil nevyhovující zákony“, pak jde o hrubé zneužívání moci Vrchním státním zastupitelstvím v Praze s přikrytím Nejvyššího státního zastupitelství. Za protiprávní činnost státního zastupitelství nese odpovědnost dozorující státní zástupkyně Jana Jahodová (nyní na Krajském státním zastupitelství v Praze), ale i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, kteří měli excesu okamžitě zabránit. Uvidíme, zda zareaguje ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. Vedle trestní a kárné odpovědnosti za zneužívání moci je správné uplatnit vůči Janě Jahodové, Lence Bradáčové i Pavlu Zemanovi náhradu škody, která bude vyplacena za toto nezákonné trestní stíhání.
Stíhání toho, že úředník státu „nezměnil“ příslušné zákony dokazuje neznalost zákonodárného procesu. Ale mohlo jít o začátek snahy, která by vedla ke stíhání poslanců a senátorů za to, že neschválí změnu zákona podle vůle státního zastupitelství.
Se zneužíváním moci je nutné bojovat. Boj je těžký, jsou-li součástí zneužívání moci vedoucí státní zástupci. O to víc je významná veřejná kontrola. Proto oceňuji činnost webu Česká justice pro ochranu demokracie a právního státu. Každý si může udělat závěr, zda je či není u nás justiční mafie.
Pavel Černý, bezpečnostní expert, prezident LIGY LIBE
Rozhodně je to nepřijetí tzv. mininovely, tedy urychlené implementace oné zákazové směrnice Evropské komise („Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/853 ze dne 17. května 2017, kterou se mění směrnice Rady 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní“), která by ve jménu „boje proti terorizmu“ bohužel jen zásadně a dlouhodobě poškodila a šikanovala naše bezúhonné občany, tedy české vlastníky legálních soukromých zbraní a která by měla také vliv na bezpečnost naší země vůbec. Mininovela by rovněž byla jen jakýmsi destabilizujícím provizoriem – neboť v situaci, kdy MV ČR právě namísto dosavadního zákona o zbraních (119/2002) dokončuje 4 nové systémové a promyšleně vytvářené zákony, jejichž dokončení se očekává v květnu 2019, by bylo současné zavádění jakýchkoliv vynucených a naprosto nesmyslných změn nejen mrháním nemalých prostředků z kapes daňových poplatníků, ale i vnášení nebezpečných zmatků do naší současné funkční legislativy a do činnosti odpovědných úřadů, jakožto i do právní nejistoty statisíců našich občanů. Právě v tomto se zúročila naše pětiletá práce coby členů výborů obou petic proti odzbrojení (www.peticezbrane.cz), které dosáhly na stovky tisíc podpisů, staly se jedním z největších protestních hnutí u nás – a před půl rokem gradovaly do vzniklé lidskoprávní platformy LIGA LIBE www.ligalibe.cz. Právě vlivem její usilovné vyjednávací činnosti, spojené se současným tlakem nemalé masy našich občanů, toto vše vedlo k tomu, že naši vrcholní politici včetně nejvyšších ústavních činitelů díkybohu nesklonili hlavy a řekli své rozhodné „ne“ této direktivě. Naši držitelé zbrojních průkazů tak asi jako jediní v celé Evropě nebudou hloupě a nespravedlivě pozbývat nejen svá práva, ale i soukromé majetky. Za to vše musím poděkovat nejen svým kolegům z Ligy Libe a všem těm kvantům aktivních občanů, co nás v našem boji úžasně podporovali, ale v neposlední řadě i oněm mnoha politikům, včetně ústavních činitelů, kteří se dokázali zasadit o zájmy nemalé části svých voličů.
(epa, ire)
