Před vyvoláním dalšího selhání justičního systému nepřipraveným, nerozumným a nepromyšleným zavedením zákona o hromadných žalobách varovali zástupci soudců. Soudní funkcionáři jako příklad selhání použili insolvenční zákon a exekuce. Na sympoziu se k tématu vyjádřili soudní funkcionáři Luboš Dörfl a Jiří Grygar. Divili jsme se exekucím, po nich insolvencím, můžeme se divit i hromadným žalobám.
Kolektivizace nároků jako dobrý nástroj na straně jedné, ale dosavadní tragická zkušenost s dobrými nápady v justici na druhé straně vah vyvolala u soudců vystupujících minulou středu na sympoziu o hromadných žalobách více otázek, než odpovědí. Návrh zákona o hromadných žalobách by mělo ministerstvo spravedlnosti předložit v březnu 2019, jak již Česká justice souvislosti se středečním sympoziem informovala.
Z pohledu soudce je záměr zákona o hromadných žalobách dobrý nápad pro to, aby se soudy zabývaly organizovaným a definovaným způsobem kolektivními nároky, kolektivizace nároků je dobrý nástroj, uvedl v úvodu svého vystoupení předseda Krajského soudu v Ústí nad Labem Luboš Dörfl. „Na druhou stranu máme v justici velmi mnoho negativních zkušeností s dobrými nápady,“ dodal soudce, který jako příklad uvedl nečekaných 34 000 návrhů insolvence po schválení insolvenčního zákona.
Stotisícová žaloba bude ležet u soudu měsíce
Podle jeho dalších slov pokud chceme mít efektivní nástroj ochrany práv, je nutno správně nastavit systém, tedy vymezit přípustnost či použitelnost principů opt-in a opt out. Další věcí jsou podle něho procesní pravidla. Otázkou ovšem zůstává, zda bude mít soudce na hromadnou žalobu, u které lze očekávat její obrovský rozsah, vůbec čas, když každý soudce už dnes „řeší sto věcí“. „U soudu to bude ležet měsíce, jako se to už dnes děje u trestního soudu, který obdrží obžalobu o šedesáti tisících stranách,“ uvedl předseda KS v Ústí nad Labem, který se současně zeptal, jak vůbec vytvoří tříčlenný senát, zda to má být z odvolacích soudců, kteří rovněž řeší sto věcí.
„To jsou praktické otázky, které si kladu jako soudní manažer,“ uvedl Luboš Dörfl, který rovněž zmínil otázku prostor, kde taková žaloba bude skladována a rozhodována.
Politika v. proces a zajištění soudů
Poté položil v souvislostí se zákonem hromadných žalobách řadu otázek: Jak to bude s incidenčními spory? Bude rozhodovat senát nebo samosoudce? A v rámci dokazování: Mohu zadat znalci úkol, aby mi utřídil tisíce stran?, domýšlel soudce budoucí situace.
Podle jeho slov bude potřeba úplně nová aplikace – podobně jako ji mají insolvence. Což vyvolává další otázku: Kolik informací budou muset zveřejnit pracovníci soudu? Bude to všech sto tisíc stran? Podle předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem systém selhal u konkursních řízeních. „U insolvencí jsme také nečekali takové množství návrhů.“ Řekl soudce. „Hromadné žaloby mají politický potenciál,“ uvedl svůj závěr k otázce, proč politici chtějí tento nový nástroj zavést. Pak je zde ale druhá strana věci, což je proces a zajištění soudů po stránce materiální, lidské, personální a technické, uzavřel Luboš Dörfl.
Proč návrh ignoruje insolvenční zákon?
Ještě dál a do detailů ve srovnání s insolvencemi šel místopředseda Krajského soudu v Praze Jiří Grygar, který zodpovídá u KS v Praze právě za agendu insolvencí. Jiří Grygar hned v úvodu tvrdě kritizoval legislativce z ministerstva spravedlnosti pro neprovázanost návrhu zákona o hromadných žalobách s insolvečním zákonem, s jehož novelou návrh vůbec nepočítá, ačkoli je ministerský návrh zákona o hromadných žalobách insolvenčním zákonem evidentně inspirován: „Jak je možné, že se zapomnělo na agendu, která ročně generuje dvaadvacet tisíce věcí?“, vznesl otázku soudce Jiří Grygar.
Poté vyjmenoval některé situace, které z jeho praktické zkušenosti nastanou, ale návrh věcného záměru zákona o hromadných žalobách nemá nástroj na jejich řešení a rozhodování: „Se škůdcem je vedeno insolvenční řízení, lze podat hromadnou žalobu?“, otázal se soudce Jiří Grygar.
Další nová situace podle jeho slov nastane v případě, že je vedeno řízení o hromadné žalobě a žalovaný na sebe podá insolvenční návrh. „Nebo bude na základě hromadné žaloby vedena exekuce a škůdce se dostane do insolvence,“ položil další otázku v řadě místopředseda Krajského soudu v Praze. A další verze situace: Je vedeno řízení o hromadné žalobě a jeden člen skupiny požádá o oddlužení, uvedl další příklad soudce s tím, že správce skupiny bude muset každý den zjišťovat, zda k tomu nedošlo.
Podle jeho slov není nijak zohledněno stavění promlčecích dob ani statut zahraničních věřitelů, které se řeší u soudů „soustavně“.
Napřed se divili exekucím, pak se divili insolvencím
Podle soudce Jiřího Grygara zde je společenský problém, ale také otázka, zda je nutné řešit ho právě nyní. „Předpokládaná délka řízení o hromadné žalobě podle věcného záměru jsou čtyři roky. To je delší doba, než u individuálního řízení,“ upozornil soudce Grygar.
„Když se zaváděly exekuce, několik právníků k tomu přistoupilo průmyslově a ovládli trh. Všichni se divili. Pak se znovu divili insolvencím,“ varoval před opakující se českou praxí místopředseda Krajského soudu v Praze Jiří Grygar.
Irena Válová
