Ve výkladu české ústavy jsou i po čtvrtstoletí její platnosti rozpory a nejasnosti. Dříve se většinou dařilo najít převládající shodu na konkrétních variantách interpretace, v posledních letech to přestává platit. Objevují se různé „kreativní výklady“ nebo snahy ústavu předělat, zaznělo dnes v Brně na konferenci 25 let Ústavy ČR.
Je třeba hledat, kde je hranice mezi kreativitou a svévolí, co je ještě nevinná hra a co už ohrožení ústavnosti, řekl v úvodu konference ústavní soudce Vojtěch Šimíček. Uvedl, že průměrná životnost ústav na světě je 19 let, ta česká tedy svým způsobem přesluhuje. Přesto existuje dost věcí, které dosud nejsou vyjasněné a nepanuje na nich všeobecná shoda.
Může to být i tím, že česká ústava je poměrně stručná. Pamětník Daniel Kroupa, bývalý politik ODA, dnes připomněl, že to bylo přáním prezidenta Václava Havla. To, že ústava některé situace nepopisuje příliš detailně, podle odborníků dlouho nijak nevadilo. Nicméně přišla doba a političtí aktéři, kvůli kterým neurčitost ústavy může být problematická, uvedl ústavní právník Jan Kysela.
Podle dalšího ústavního právníka Marka Antoše stojí česká ústavnost na dobrých základech. „Když se podíváme do blízkého i vzdálenějšího okolí, zjistíme, že nám naše ústava pomáhá. Náš vývoj je v něčem stabilnější a méně kontroverzní než v okolních státech,“ řekl Antoš a dodal, že je to zásluhou ústavy, ale i některých jiných šťastných okolností. Ústava podle něj nedokáže zachránit vše, není dokonalá.
I podle Antoše je legitimní přemýšlet o možných změnách, které by zvýšily efektivitu ústavního systému, a to zvláště za situace, kdy ani 25 let nevedlo ke konsenzu na některých základních otázkách.
Naopak Kysela se dnes k případným změnám stavěl spíše rezervovaně. Přemýšlet se prý dá o lecčems, vždy ale záleží na tom, jaké jsou cíle politiků. V nynější politické konstelaci by podle Kysely možná bylo lepší nedělat s ústavou nic. „A raději přemýšlet, jak ji udržet a chránit,“ doplnil Kysela.
Jako příklady nejasných, zpochybňovaných či nedostatečně upravených problémů v české ústavě dnes zazněla například otázka délky vlády v demisi nebo některé okolnosti jmenování premiéra, stejně jako v obecné rovině vztahy mezi Sněmovnou, premiérem, vládou, prezidentem a dalšími politickými aktéry. Odborníci zmínili také otázky kontrasignace nebo úpravu ústavní žaloby.
Podle Antoše je „největším otloukánkem“ v českém ústavním systému vláda – z jedné strany na ni tlačí silná Sněmovna, z druhé přímo volený prezident, do její činnosti může vstupovat také třeba Ústavní soud.
(čtk)
