Celý nadcházející český proces v kauze MUS je třeba brát jako proces ryze formální, neboť nástup do výkonu trestu ve Švýcarsku bude znamenat důvod pro jeho okamžité zastavení, říká ve svém prohlášení pro Českou justici jeden z obžalovaných, podnikatel Petr Kraus. Petr Kraus už nyní čeká na nástup k šestnáctiměsíčního trestu vězení ve Švýcarsku.
V říjnu 2013 ho švýcarský soud v Bellinzoně uznal vinným z trestných činů podvodu a praní špinavých peněz, které měl spáchat při odkupu menšinového podílu MUS společností Appian od české vlády v roce 1999, za což byl nepravomocně odsouzen k trestu šestnáct měsíců odnětí svobody. V prosinci 2017 švýcarská nejvyšší soudní instance odmítla jeho odvolání a nyní čeká na nástup trestu.
„Stejně jako většina ostatních obžalovaných, mimo pana Sýkory, jehož neznám, jsem v této kauze zároveň již i odsouzen, a to Federálním trestním soudem ve švýcarské Bellinzoně. Je též obecně známo, že tento rozsudek byl potvrzen Nejvyšším soudem Švýcarské konfederace v Lausanne, čímž definitivně nabyl právní moci, je nezvratný a musí být respektován nejen mnou, ale rovněž všemi ostatními subjekty ve Švýcarsku i v České republice,“ konstatuje k zahájení hlavního líčení Kraus.
Jak dále uvádí, osobně se cítí nevinný ve všech bodech obžaloby a soudní proces ve Švýcarsku považuje z mnoha důvodů za nespravedlivý. Přesto se výkonu trestu
již není možné vyhnout. „Jeho načasování nám bude úředně nařízeno, a to již bez jakékoliv možnosti cokoliv ovlivnit. S ohledem na mezinárodně platnou právní zásadu, která zamezuje dvojímu odsouzení v téže věci (ne bis in idem), považuji zahájení, resp. další pokračování stejného procesu v České republice za zcela zbytečné. Česká obžaloba je téměř totožnou kopií obžaloby švýcarské a i celý spis, o němž se má nyní rozhodovat v České republice, je kompletně obsažen v rozsáhlém spise švýcarském, o němž již pravomocně rozhodnuto bylo.“
Dopouští-li i přes to nyní česká justice, pokračuje Kraus, aby tento proces skutečně započal, koná tak pouze z jistých formálních důvodů, jimiž se cítí být vázána. Celý nadcházející český proces v kauze MUS je proto třeba brát jako proces ryze formální, neboť nástup do výkonu trestu ve Švýcarsku bude znamenat důvod pro jeho okamžité zastavení. „Mohlo by se nám zdát pochopitelné, kdyby česká justice chtěla v kauze prodeje MUS zahájit líčení právě kvůli tomu, aby nás osvobodila. I v tomto případě musím bohužel konstatovat, že to již možné není. Existující pravomocný rozsudek zvrátit nelze, a to ani případným rozdílným výrokem soudu českého.“ Je zde podle Krause proto na místě položit si otázku: Jaké opodstatnění má mít ryze formální proces, v němž je nám sice umožněno se hájit, avšak kde již z logiky věci nemůže být nikdy rozhodnuto o naší nevině – ani kdybychom o ní přesvědčili celou českou soudní soustavu?
Závěrem svého prohlášení Kraus prohlašuje, že veškeré jeho kroky byly vždy činěny tak, aby nebyl nikdo poškozen, natož okraden. „Stejně tak trvám i na tom, že jsme Mosteckou uhelnou společnost zachránili před komplikovaným bankrotem, který by měl dramatický a nedozírný dopad na celý mostecký a chomutovský region, a úspěšně ji převedli přes celé složité období české transformace do stavu, v němž se ve víceméně nezměněné podobě nachází nyní.“
Dušan Šrámek
