Bývalý člen dozorčí rady Mostecké uhelné společnosti (MUS) Jiří Diviš i někdejší manažeři firmy Petr Kraus a Marek Čmejla dnes u soudu popřeli tvrzení obžaloby, že byli při transformaci MUS členy organizované skupiny. Obvinění z podvodu a zneužití obchodních informací odmítli. Kraus podotkl, že vláda v roce 1999 prodala minoritní podíl státu v MUS, protože „se potřebovala zbavit horké brambory“. Diviš prohlásil, že stát tehdy vůbec neměl zájem podporovat uhelný průmysl, a dokonce činil kroky poškozující MUS.

Prodej 46 procent akcií Mostecké uhelné společnosti firmě Investenergy schválila vláda současného prezidenta Miloše Zemana. Podle státního zástupce zaplatila Investenergy za podíl penězi, které pocházely přímo z MUS, odkud je předtím údajně vyvedla pětice obžalovaných. Manažeři tak údajně způsobili státu škodu nejméně 3,2 miliardy Kč.
„Prohlašuji, že se cítím být nevinen a nejsem si vědom, že bych se dopustil jakéhokoliv trestného činu. Popírám především to, že se v případě MUS jednalo o předem koordinovanou a plánovanou činnost několika osob, a to, že bych zakládal nějakou společnost s nekalými úmysly,“ vypověděl u pražského městského soudu poradce a právník Diviš, který Investenergy zastupoval.

„MUS rozhodně nebyla vytunelována. Nedošlo k žádnému odsunu aktiv. Chci podtrhnout, že ani nebyly vyplaceny žádné dividendy,“ pokračoval. Jeho spoluobžalovaní Antonio Koláček a Oldřich Klimecký se podle něj společně se zesnulým dalším manažerem Lubošem Měkotou zasloužili o to, že z někdejšího socialistického podniku vznikla moderní a prosperující uhelná společnost. To, že se v několika letech podařilo mnohonásobně zvýšit hodnotu MUS, bylo podle Diviše výsledkem tvrdé práce, nikoliv nezákonného jednání.

„Tvrzení obžaloby o existenci organizované skupiny není pravdivé. Jedná se o výraznou abstrakci a chybnou interpretaci skutečných událostí. Jsem zcela přesvědčen, že MUS ani státu nevznikla z uvedených transakcí žádná škoda,“ uzavřel Diviš, který má vedle českého i švýcarské občanství a žije v Monaku. K dotazu soudu, čím se dnes živí, se nechtěl vyjádřit. Uvedl, že je bez zaměstnání.

Obšírně vypovídal i Kraus, který je teď předsedou představenstva firmy Newton Holding. „Nebyl jsem nikdy členem žádné organizované skupiny, nedával jsem žádné pokyny k nezákonným operacím, natož abych se z nich obohacoval,“ řekl k obžalobě. Management MUS by podle něj měl dostat medaili, ale namísto toho se dočkal stíhání. „Vyřizujeme si tady účty s těmi, kteří byli úspěšní,“ podotkl.

Mohlo by vás zajímat

„Odmítám, že bych se svými spoluobžalovanými předem vymyslel a připravil jakýkoliv plán. Jediný plán, jaký jsem měl, bylo pokud možno úspěšně podnikat,“ konstatoval Čmejla, další současný obyvatel Monaka a Krausův spolužák ze základní školy.

„Mostecká byla zkostnatělou a neefektivní společností, nutně potřebovala vnitřně restrukturalizovat. Permanentně nad ní viselo nebezpečí uzavření uhelných dolů, vlády preferovaly jádro,“ připomněl muž, který v mládí hrával na baskytaru s kapelou Tichá dohoda. „Převod akcií do soukromých rukou byl správným krokem, jenom díky tomu MUS dneska existuje, zaměstnává tisíce lidí, platí daně a plní významnou úlohu v energetickém systému České republiky,“ řekl.

Soud dneškem dokončil výpovědi obžalovaných. Všichni využili svého práva a odmítli odpovídat na otázky soudního senátu či státního zástupce. Například Kraus to zdůvodnil mimo jiné tím, že od transformace MUS uplynula tak dlouhá doba, že si detaily nemůže pamatovat. Hlavní líčení bude do konce příštího týdne pokračovat prováděním důkazů shromážděných na elektronických nosičích.

O včerejším zahájení řízení před Městským soudem v Praze Česká justice informovala včetně faktu, že před soudem leží celkem čtyři alternativy způsobené škody, které uplatňuje stát. Další náhradu žádá nástupnická společnost Mostecké uhelné  Czech Coal Service. Obžalovaní všechny verze označili za vymyšlené.

Případem MUS se zabývala i švýcarská justice. Podle jejího rozsudku si má Kraus odpykat 36 měsíců ve vězení, Koláček 52 měsíců. Vinnými z podvodu a praní špinavých peněz byli uznáni i ostatní manažeři, o výši jejich trestu však zatím Švýcaři pravomocně nerozhodli.