Zakladatel Olea Chemical Jirounek: Tunelovat vlastní firmu, abych přišel o x-násobnou investici, je absolutní nesmysl

Jeden ze dvou zakladatelů firmy Oleo Chemical, která vyráběla biopaliva třetí generace, Kamil Jirounek nastoupil minulý čtvrtek do vězení v pražské Ruzyni. Soud jej tam poslal na tři roky za tunelování vlastní firmy. To mělo probíhat tak, že zaplatil za fiktivní poradenství Peteru Kmeťovi, člověku blízkém lobbistovi Ivo Rittigovi. K nepodmíněnému trestu byli odsouzeni i Kmeť a druhý zakladatel Olea Michal Urbánek. Firmu chtěl před několika lety koupit Andrej Babiš, dokonce si vyžádal due dilligence  (předinvestiční prověrku – pozn. red.). Jirounek s Urbánkem to ale odmítli. Od té doby to s nimi šlo z kopce. „Někdo nás chce pořád našroubovat k Ivo Ritigovi, i když to tak není,“ řekl v exkluzivním rozhovoru pro Ekonomický deník Kamil Jirounek.

Mluvíme spolu těsně před vaším nástupem trestu do ruzyňské věznice. Tříletý trest vám byl udělen souhrnně i za jinou trestnou činnost, ale vlastně se všechno točí kolem kauzy Oleo Chemical. Váš nástup do kriminálu se týká poradenství v tendrech, kterých se Oleo účastnilo. Poradcem byl Peter Kmeť, blízký lobbistovi Ivo Rittigovi. Považujete za legitimní být odsouzen za porušování povinností při správě cizího majetku, když bylo Oleo ve vašem vlastnictví?
Užití tohoto paragrafu se mi zdá nenormální, když se v roce 2008 jednalo o majetek dvou akcionářů – Michala Urbánka a mně a ani jednomu škoda nevznikla. My dva jsme ale byli potrestáni nepodmíněným trestem odnětí svobody, pomíjím-li také odsouzeného obchodního partnera Petera Kmetě a jeho firmu Cokewille Assets. Posléze se stali akcionáři dvě rodiny, kterým patří koupelnářský Ravak z Příbrami. Nicméně tito lidé v některých trestních řízeních tvrdí, že akcionáři nejsou. V jiných pak naopak, že ano. Tak si vyberte.

Vy jste ale byli odsouzeni za to, že ono poradenství neproběhlo. Přitom sám soud přiznal, že nějaká forma poradenství probíhala. Tedy, že Peter Kmeť skutečně nějaké rady poskytoval...
Soud v odůvodnění rozsudku zkonstatoval, že nějaké poradenství určitě probíhalo. Ale uvedl, že neproběhlo tak, jak tvrdila obhajoba. A téměř vzápětí soud píše o fiktivní smlouvě mezi Oleo Chemical a Cokeville Assets. Já jsem u této záležitosti nebyl, to řešil tehdejší předseda představenstva a generální ředitel Michal Urbánek, on si ji ponechal ve své kompetenci, protože měl na starosti rozvoj obchodu. Ale pochybuji, že by Michal podvedl provozního ředitele a sedmdesát zaměstnanců, že by nečerpal konzultace, které do továrny stoprocentně nosil, kreslil nám je na tabuli a probíral je s námi. Jsem opravdu dalek toho říct, že si to Michal Urbánek sám vymyslel.

Pokusil se soud nahlédnout do know-how Olea Chemical? Protože vaše společnost vyhrála tendr na dodávky bionafty pražskému Dopravnímu podniku díky ceně nabízené komodity a nebyli jste daleko od podobné cesty na České dráhy. Jak to poradenství vypadalo, jaký máte nabízet produkt, či něco jiného?
Pokusil se soud nahlédnout do know-how Olea Chemical? Protože vaše společnost vyhrála tendr na dodávky bionafty pražskému Dopravnímu podniku díky ceně nabízené komodity a nebyli jste daleko od podobné cesty na České dráhy. Jak to poradenství vypadalo, jaký máte nabízet produkt, či něco jiného?Počkejte. Ale výběrové řízení se většinou nevypisuje z toho titulu, že se nějaká privátní společnost odprezentuje se super produktem. Obžaloba měla na mušce především Ivo Rittiga a já si nedokážu úplně představit, že by zrovna on odborně radil jak a kde uspět. Tam museli být nějací odborníci, když sám říkáte, že to poradenství mělo hlavu a patu…

Pokusili jste se to tedy soudu nějak dokladovat?
Ano. My jsme se o to pokusili v osobě Michala Urbánka, který poradenské výstupy do firmy nosil. Stejně tak nosil zpětnou vazbu na tyto rady ven z firmy. K tomu u soudu zazněl bezpočet argumentů. A konstatování soudu, že k tomu nebyly písemné podklady, považuji za irelevantní. Protože pokud se budu radit s právníkem, jak se mám rozvést se svojí ženou, tak mi to také nebude dávat na papíře, ale rady mi poskytne ústně, pak mi za to vystaví fakturu a já za tyto rady zaplatím. Pak mně přeci nikdo nemůže soudit za to, že zaplatím fakturu za podobným způsobem poskytnuté poradenství ze svého. Tím myslím tu naši fabriku.

No, počkejte. Ale tady se bavíme o faktuře maximálně v desítkách tisíc korun, v případě Olea šlo o necelých 20 miliónů korun…
Já vám rozumím. Ale v tomto případu jde o systémově vytvářený negativní mediální vliv, když se skoro všude psalo: „Vytáhli z firmy 20 miliónů“. Jenže nezaznívá to podstatné, že ta firma měla za tři roky obrat 5 miliard. Vezmu-li to například v odměnách různých zprostředkovatelů, a teď mně třeba napadají realitní kanceláře, které si účtují od 3 do 5 procent s DPH, tak ta platba za poradenství činila 0,4 procenta s ohledem na obrat Olea. Já neříkám, že jsme měli všechny kontrakty díky Peteru Kmeťovi. Ale když se vám podaří někde etablovat, zakázky přibývají, nabalují se. Stále mi nedochází, kde je to tunelování firmy. Znovu zopakuji, poradenská činnost dělala 0,4 procenta z celkového obratu. Ty odměny za poradenství u realitních makléřů jsou výrazně vyšší, než v našem případě.

Já se zeptám ještě trochu jinak. Obžaloba to postavila jako tunelování společnosti. Když něco tuneluji, musím z toho mít nezákonný osobní profit. A proto se ptám, kde je ten nezákonný profit? U vás, u kolegy Urbánka? Jak jste na tom aktuálně finančně, majetkově, zkonfiskoval něco stát?
Já to řeknu tak. Jediný profit, který z toho poradenství kdo měl, je firma. Protože získala zakázky, o které jí šlo. To znamená, že je absurdní, abychom porušovali povinnosti při správě cizího majetku, když to byl majetek náš. A v podstatě díky tomu majetek firmy rostl a tím i náš, v souladu s tímto procesem. Pokud se ptáte, jak jsem dopadl já jako fyzická osoba? Tak jsem v exekucích až po uši. Byl jsem jimi zbaven v podstatě téměř veškerého nemovitého i movitého majetku v České republice. Do firmy jsem vložil 200 miliónů korun a dalších 200 si půjčil. V kostce můžu říct, že mě to celé stálo 400 miliónů. Samozřejmě jsem i dlužníkem, protože nebyla možnost všechno zpeněžit a pohledávky uhradit. Protože jsem měl obstavený majetek. Jestliže jsem do firmy vložil 400 miliónů, včetně závazků, tak by byl holý nesmysl vytunelovat 20 miliónů a o všechno se nechat připravit, nemyslíte? Absurdní, což?

To zní logicky. Mimochodem, prokázalo se, byť jen částečně, že jste se Peterem Kmeťěm „tunelářsky“ podělili?
Ne. Nikdo nám to neprokázal, ani neprokazoval, ani jedinou korunou. Ani by nám to nemohl nikdo prokázat, protože to je s prominutím, naprostá hovadina. Já jsem v té době mohl zavolat paní účetní, ať mi pošle 20 miliónů, protože, když mám ve firmě peníze na základě smluv půjčených do společnosti a budu je potřebovat zpátky, tak se nad tím nemůže nikdo pozastavit. Proč bych si vytahoval 20 miliónů takhle složitou cestou, jak nám je kladeno za vinu? A navíc. V žalobním petitu je psáno, že ve prospěch třetí osoby. Což se neprokázalo, ale zdrojový trestný čin byl odsouzen.

Rady jinde byly hodně drahé

Pokoušeli jste se poptávat poradenství u oficiálních firem, například u takzvané velké čtyřky? Na kolik by Oleo vyšlo?
My jsme se samozřejmě pokoušeli oslovit několik konzultačních firem. Ty ceny za rady nebyly závislé na výsledku, jako v případě dohody, za kterou jsme byli odsouzeni. A byly řádově o vyšší desítky milionů za jeden rok. Nebudu jmenovat jednu ze společností z velké poradenské čtyřky, ale ta si řekla o milion eur za rok, že nám doporučí pár věcí pro začátek. Pro mně jako pro finančního ředitele to bylo neuchopitelné.

Ok. Jak to tedy následně probíhalo? Michal Urbánek někde na ulici potkal Petera Kmetě a domluvil se s ním na nižší ceně za komplexní konzultace a zaplacení až po případném úspěchu?
Michal Urbánek přišel s tím, že by nám právník Peter Kmeť dělal konzultanta, protože měl zkušenosti z předchozího angažmá a dostával se k informacím, které se úzce týkaly našeho podnikání. Michal už s ním drobně konzultoval a navrhl poradenskou smlouvu. Já jsem řekl, že žádné paušály platit nebudeme, i když šlo o výrazně míň peněz, než u velké čtyřky. Neměl jsem o něm žádné reference. Řekl jsem: „Ať ukáže, co umí a nechť je zaplacený z výsledku.“ A ukázal. A placen byl až ve chvíli, kdy Oleo inkasovalo peníze z vyhraných tendrů. Soudy ale celou tu smlouvu označily za fiktivní. Řekly, že nějaké poradenství probíhalo, ale…

Stop. Já bych to pochopil, kdyby se vyšetřovala korupce, úplatkářství, že Kmeť či někdo od něj podplatil na Dopravním podniku, v Českých drahách a podobně…
Jenže nic takového se neprokázalo. Na Dopravním podniku jsme vyhráli s nejnižší cenou a na drahách by to bylo pravděpodobně také tak. Odborně, technologicky, nám radil i bývalý generální ředitel Benziny, odborník David Thoma.

Jenže ten neměl blízko jen k Českým drahám, ale dle zákulisních poznatků i k Ivo Rittigovi…
Já jsem vnímal jeho kvality tak, že hodlá vylézt na tu dieselovou mašinu, být na tom místě, zašpinit se a vyhodnocovat kvalitu produktu. Byl fakt hodně dobrý. Michalovi ho tehdy doporučil právě Peter Kmeť. A Michal ho už znal, a řekl, že to je super nápad, takže se s ním domluvíme.

Stále je v pozadí Ivo Rittig…
V době, kdy jsme podepisovali smlouvy, žádné aféry kolem Cokeville Assets a provizí z jízdenek na pražském Dopravním podniku, Petera Kmetě, Davida Thomy, nebyly. Teď všichni křičí: „To jste přece museli vědět!“ My jsme ale uzavírali první smlouvu v roce 2008, následovaly roky 2009 a 2010, žádné aféry tehdy známé nebyly. Když to vyšlo najevo, tak jsem tušil, že by z toho mohl někdo průšvih vyrobit.

Proč?
Protože v Dopravním podniku začalo zděšení, začala mi volat novinářka Jana Klímová, a doneslo se mi, že je zapotřebí přenést pozornost z Dopravního podniku někam jinam. Bývalý šéf rozvědky Karel Randák pak řekl v otázkách Václava Moravce, že Oleo dodávalo Dopravnímu podniku pohonné hmoty a tudíž jsme se stali firmou, na kterou se ta pozornost přenesla. Mimochodem, původně jsme byli obviněni z toho, že tunelujeme Dopravní podnik. Přitom tahle firma na dodávkách od nás ročně ušetřila 40 miliónů korun. To nebylo vůbec málo. Pak jsme měli velké problémy s tím, aby nám to Dopravní podnik potvrdil. Třikrát jsme se dotazovali podle zákona o poskytování informací, a odpověděli až na poslední dotaz. To jsme doložili u soudu.

Na drahách už se to nepovedlo, protože se rozjela aféra Oleo Chemical?
Jistě, negativní medializace, policie. Smrtící koktejl. Vznikla taková aféra, že už nebyla šance. Přestože už měla odborná veřejnost jisté povědomí, že náš produkt ušetří miliónové částky. Proto jsme dělali ty pilotní projekty, které byly dílem Thomy, Kmetě a Cokevillu.

Ravak jednou akcionář, jindy ne

Co na tom vadilo rodinám Kreysů a Vařeků z Ravaku? Když byly obě rodiny v podstatě akcionářem Olea a jejich podíl, či prvotně půjčka, tedy se do Olea jimi vložené peníze, se zhodnocovaly?
Oni tu firmu chtěli uchvátit v roce 2011 a my jsme jim to nedovolili. Takže spustili tuhletu kampaň.

Ale Ravak se věnoval sanitárním produktům, v tomhle byznysu neměl zkušenosti. Můžeme se bavit o vztahu těchto lidí s Andrejem Babišem, který má o byznys s biopalivy velký zájem. Trochu mi uniká smysl: pokud mohu svůj vklad do Olea zhodnotit, tak do toho nebudu házet vidle…
Víte co je strašně zajímavé? Když Jindřich Vařeka mladší, starosta Příbrami, říkal, že si Ravak plive po své vlastní kravatě, tak to nikdo z jejich rodinných seniorů nechtěl slyšet. Oni si v podstatě koupili 20 procent firmy, chodili na valné hromady, vystupovali jako akcionáři, a teď přijde to zajímavé, cítí se poškozeni jako akcionáři. Tak jestli dnes tvrdí, že nebyli akcionáři, tak není žádný poškozený. Poškozeni se můžou cítit leda vlastními kroky.

Napadá mně trochu drsnější otázka, nezapálili jste kvůli tomu jim továrnu v Příbrami?Ne. Já jsem rád, že jsem byl v době, kdy se jim to stalo, 2.000 kilometrů od Příbrami.

Přičinliví detektivové z lidu by mohli namítnout, že takové alibi bývá plánované…
Já bych se ani nedivil, kdyby s tím někdo přišel. Ale to by byl naprostý nesmysl, já mám jinou filozofii a svoji karmu si takovými věcmi opravdu nezaneřáďuji. Vysílám pozitivní informace a doufám, že se mi také vrátí. Chci říct jednu věc. Všichni si myslí, že Ravak dělá jenom vany. Mají solární elektrárnu, nástrojárnu, hotel 1. Republic v Praze V tůních, hotel Equitana v Březnici, získali akcie společnosti Kajgr pneu. Oni ze sebe dělají chudáky, kteří nerozumí byznysu a nechali se okrást nějakými šíbry. To vůbec není pravda. Lidé Jindřichu Vařekovi a Jiřímu Kreysovi starším kvůli věku a blazeovanému vystupování snadno skočí na špek. Tihle lidé se nám mstí až do morku kostí. Jen stále nevím za co.

Jak taková msta vypadá? Donášeli na vás policii?
Samozřejmě, že se s policisty stýkali a možná i dnes stýkají. Najímali si jako konzultanty bývalé policisty Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, ovlivňovali vyšetřování.

To jsou ale strašně silná slova…
Vyšla najevo u soudu. To, že si najímali bývalé „Úoozeťáky“, Libora Gregora známého z kauzy středočeského hejtmana Davida Ratha, bývalého náměstka ÚOOZ Hynka Vlase. Nejspíš tito lidé jim poradili, že jsme napojení na Ivo Rittiga, Romana Janouška na Petra Sisáka. Na všechny kontroverzní osoby, které by si mohl člověk vymyslet. Někdo musel Vařekům a Kreysům našeptat, že vznikla škoda 1 a půl miliardy, přestože žádná není. Jenže kvůli takto vyčíslené výši škody to začalo dělat Vrchní státní zastupitelství v Praze, a přitom se hraje o necelých 20 miliónů korun za poradenství. Rittigovo napojení na Oleo se nakonec neprokázalo, Rittig a jeho právníci jsou všichni zproštěni a dopadlo to jen na nás. Od začátku šlo o nás. Co je na tom například zajímavé, že na Iva Rittiga nikdo návrh na vazbu nedával, jen na lidi z Olea a pár účetních.

Ivo Rittig je mantrou tohoto případu. Ale tak nějak ze všech věcí vypadává, soudy vydávají osvobozující rozsudky. Tušíte proč?
Ale mediálně posloužil velmi dobře. To, že byly od něj vazby na Cokveville Assets zpochybnit nelze, ale nikdy se nepodařilo prokázat, že by měl vliv na Oleo Chemical. My už jsme z boje o Oleo dávno vypadli. Ve chvíli, kdy jsme my kriminalizováni, insolvenční soudy vyhovují podáním z Ravaku. Už to radši ani nesleduji. Já si už chráním jen svoji čest a svobodu. Vždycky jsem si myslel, že tato země není banánovou republikou, ale po tom všem mně o opačném názoru nikdo nepřesvědčil.

Řeknu vám na to – zkoumali vaši právníci a namítali u soudu, jestli je možné poskytovat poradenství i jinou formou než na papíru nebo v digitální formě?
Máme názor odborníka na ústavní právo, pozor nebyl to soudce, a ten nám potvrdil, že takové hodnocení soudů je protiústavní. Nechci zatím jeho jméno zmiňovat. Podle něj může probíhat poradenství i ústně. Když se například změní z písemné formy na formu ústní, nárok na odměnu jednoznačně vzniká. A není možné člověka, který takovouto formou poradenství čerpá, soudit za to, že řádně nespravoval cizí majetek, byť v tomto případě svůj. Soud neprokázal, že tomu bylo jinak, soud tomu „jen“ neuvěřil. Proto musím do vězení.

Kdybyste se znovu ocitl v té samé situaci, postupoval byste jinak?
To je hodně teoretická otázka, na kterou se těžko odpovídá, protože já se už v podobné situaci nikdy nemůžu ocitnout. V životě už v České republice nebudu podnikat. Už nikdy víc žádné státní výběrové řízení, státní zakázky. To byla politická záležitost nikoli obchodní.

Proč?
Protože se nás pořád někdo snaží našroubovat k Rittigovi. Buďto chce dostat Rittiga, nebo chce tu firmu. Ale Rittiga nedostal a firmu položili na kolena. Mně z toho vychází prostě někdo, kdo má obrovský politický vliv, a měl o Oleo zájem. Když nespím, tak mně napadá i to, že ten někdo to dílo dokončí, i když ten hlavní už o to třeba zájem nemá. A končím.

Jan Hrbáček