Některá města stále předávají bagatelní pohledávky exekutorům a tím zvyšují dluhy svých občanů o náklady soudního exekutora. Bagatelní pohledávky mají obce vymáhat samy v daňové exekuci, případně se obrátit na celní správu, nikoli na advokáty a soudní exekutory, opakuje veřejná ochránkyně práv už nejméně čtyři roky. Náklady právního zastoupení obce nejsou v těchto případech podle ombudsmanky účelně vynaložené.
Obce musí bagatelní pohledávky vymáhat samy a nenavyšovat zbytečně dluh o náklady soudního exekutora. Takový výrok vydala nedávno veřejná ochránkyně práv už poněkolikáté, navíc v takřka totožných případech nezaplacených pokut. Už před dvěma lety k tomu vyšla dokonce právní věta: „V případě pokuty uložené v přestupkovém řízení může obecní úřad vést daňovou exekuci sám nebo může předat vymáhání nedoplatku celnímu úřadu. Obrátí-li se bez dalšího na soudního exekutora postupuje v rozporu se zákonem (§ 175 daňového řádu a § 5 odst. 3 daňového řádu), neboť tento postup je pro povinného spojen s výrazně vyššími náklady.“
V tomto případu z roku 2015 šlo o vymožení pokuty od Městského úřadu v Říčanech za přestupek proti občanskému soužití.
V závěrech šetření případu z roku 2014 dokonce veřejná ochránkyně v rámci právních vět konstatovala, že je nepřijatelné, aby se správce daně nechal zastupovat advokátem:
- Správce daně by se měl nejprve (až na odůvodněné výjimky) pokusit dlužníka vhodným způsobem vyrozumět o výši jeho nedoplatků a upozornit jej na následky spojené s jejich neuhrazením (§ 153 odst. 3 daňového řádu). Neuhradí-li dlužník ani poté, může přistoupit k vymáhání nedoplatku v exekučním řízení.
- Správce daně by se měl pokusit nedoplatek vymoci v daňové exekuci alespoň prostřednictvím srážek ze mzdy nebo přikázáním pohledávky z účtu, a teprve není-li to možné, může přistoupit k vymáhání prostřednictvím soudního exekutora
- Je nepřijatelné, aby se správce daně nechal pro podání exekučního návrhu zastoupit advokátem.
Nezaplatil, město se obrátilo na exekutora, povinný si stěžoval
Přesto letos na sklonku léta musela ombudsmanka řešit další takový případ v řadě. Po zásahu veřejné ochránkyně práv město už částky do deseti tisíc korun prostřednictvím exekutora nevymáhá: „Město vymáhalo po stěžovateli pokutu ve výši 1 000 Kč prostřednictvím soudního exekutora. Celkové náklady exekuce dosáhly částky téměř 4 600 Kč. Město tímto postupem pochybilo, protože je povinno volit takový způsob vymáhání, aby výše nákladů nebyla ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Město již částky do 10 000 Kč prostřednictvím soudního exekutora nevymáhá,“ uvedla v popisu letošního případu veřejná ochránkyně práv.
Se žádostí o prošetření postupu statutárního města a způsobu vymáhání pokuty, se na ombudsmanku obrátil sám pokutovaný. Pokuta mu podle popisu případu byla uložena v blokovém řízení a pokutovaný, který pokutu nezaplatil městu vytýkal, že předalo vymáhání soudnímu exekutorovi, čímž významným způsobem navýšilo související náklady.
S dotazem na upřesnění průběhu případu i exekučního titulu se Česká justice obrátila na mluvčí veřejné ochránkyně práv: „Exekučním titulem byl pokutový blok. Když povinný dobrovolně nezaplatil, město se obrátilo na soudního exekutora. Jeho prostřednictvím pak podalo návrh soudu, aby tohoto exekutora pověřil provedením exekuce (nejde o rozhodnutí soudu, ani v samotné věci pokuty, protože exekuční titul je daný, takže jde jen o pověření). Soud exekutora pověřil a ten následně začal s exekucí,“ uvedla mluvčí Iva Hrazdílková pro Českou justici a upozornila na totožné případy v registru šetřených věcí.
U tohoto posledního však stojí nenápadný dovětek: „Stěžovatel se proti příkazu k úhradě nákladů exekuce úspěšně bránil u soudu.“
Judikatura soudů se vyvíjí
Podle doporučení ombudsmanky ze šetření tohoto posledního případu se minimálně v případech, kdy obec předá vymáhání bagatelní pohledávky nepřesahující částku 1 000 Kč exekutorovi, aniž by se ji pokusila sama vymoci alespoň prostřednictvím srážek ze mzdy nebo přikázáním pohledávky z účtu, „dopustí se vždy nezákonného zásahu“. „V takových případech jsou totiž náklady dlužníka spojené s vymáháním ve zjevném nepoměru k výši nedoplatku. Současně je třeba upozornit, že se v žádném případě nejedná o konečnou hranici částky, u níž již nebude možné hovořit o zjevném nepoměru exekučních nákladů a vymáhaného nedoplatku. Judikatura soudů se v tomto ohledu vyvíjí,“ uvádí k tomu veřejná ochránkyně práv.
Náklady exekuce podle zprávy navyšuje i to, když se obec nechá pro sepsání exekučního návrhu zastoupit právním zástupcem. „Ombudsman apeluje na obce, aby obdobné úkony ,formulářového typu´ činily samy bez právního zastoupení. Případné náklady obce na toto zastoupení nelze podle něj považovat za účelně vynaložené,“ uvádí veřejná ochránkyně práv.
Ombudsman dlouhodobě upozorňuje, že obce mají pohledávky (zejména pak ty bagatelní) vymáhat samy v daňové exekuci. V některých případech se mohou obrátit i na celní úřad, který rovněž daňovou exekuci provede. V případě daňové exekuce totiž náklady u bagatelních pohledávek zpravidla nepřesáhnou 500 Kč, dodává k tomu ombudsmanka.
Město začalo předávat daňové dluhy celní správě
„Po vydání zprávy o šetření primátor města zástupci ombudsmana sdělil, že město nyní daňové nedoplatky s výší minimálně do 10 000 Kč předává celnímu úřadu, případně jejich vymáhání zajišťuje vlastními silami v daňové exekuci.
Závěrem ombudsmanka znovu připomíná správný postup v případě vymáhání pohledávek:
- Až na odůvodněné výjimky se pokusit dlužníka ještě před zahájením exekuce vyzvat k uhrazení pohledávky – předexekuční výzva.
- Obecní úřady se mají pokusit vymoci pohledávky samy v daňové exekuci alespoň prostřednictvím srážek ze mzdy nebo přikázáním pohledávky z účtu.
- V případě nedoplatků v rámci tzv. dělené správy mohou obecní úřady předat vymáhání příslušnému celnímu úřadu.
Irena Válová
