Dávat odebrané děti k adopci a zpřetrhat vazbu mezi biologickou rodinou je politickým rozhodnutím Norska opřeným o výzkumy a demokratickou debatu. Je to v nejlepším zájmu dítěte, když biologičtí rodiče nejsou způsobilými, uvedl zástupce Norska před Evropským soudem pro lidská práva v případu Lobbenová a ostatní v. Norsko. Norsko bez vážných důvodů odebírá děti a přetrhává vazby s biologickými rodiči jako politický záměr, uvedl zástupce paní T. Strand Lobbenové. Účastníkem řízení je i Česká republika. Norsko paní Lobbenové v roce 2008 vzalo třítýdenního syna a situace trvá dodnes.
Veřejné slyšení v případu, jehož fakta, postupy i výroky velmi připomínají případ českých chlapců Michalákových, se konalo ve Štrasburku 17. října 2018. Účastníci mohli příběh i argumenty obou stran vidět a slyšet na vlastní oči. Kromě matky dítěte byly v soudní síni přítomni i její rodiče, kteří ačkoli jsou bezúhonní občané, neměli nikdy šanci dostat do péče vlastního vnuka.
Přišli bez varování
Co se vlastně stalo v roce 2008, se přítomní dozvídají až na samém konci veřejného slyšení. Ani jedna ze stran o tom před sedmnácti soudci nemluví, takže se nakonec jeden ze soudců zeptá: Co se vlastně stalo v roce 2008, po narození syna X?
Otázku soudce odpovídá nejprve advokát Lobbenové: „Když byl X tři týdny starý, objevily se bez varování, bez přípravy, bez oznámení zástupci norských úřadů. Vzaly paní Lobbenové jejího syna a požádali ji, aby si sbalila kufr a odešla. Ona si vzala do tašky osobní věci a opustila centrum pro matku a dítě bez slova vysvětlení od státu, bez podpory a bez pomoci.“ Paní Lobbenová, která je ve štrasburské soudní síni přítomna a sedí vedle svého advokáta, pláče.
Třetí stranou jednání je i Česká republika
Jaká jsou fakta případu? Paní T. Strand Lobbenová, narozená v roce 1986, porodila v roce 2008 svého prvního syna. Pro účely řízení před soudem je označen jako X. Protože měla během porodu potíže, požádala norské úřady o možnost pobytu v centru pro matku a dítě v prvních měsících života syna. Tři týdny poté se ovšem rozhodla centrum opustit. Úřady vydaly okamžité rozhodnutí k odebrání dítěte a k předání dítěte do pěstounské péče, a to na základě obavy, že dítě nedostává dost stravy k přežití. Chlapec byl v péči pěstounů do svých tří let, kdy norské úřady vydaly pěstounům v roce 2011 povolení k adopci.
Od té doby se v Norsku odehrává proces zbavení matky rodičovských práv. První rozhodnutí učinila Oblastní rada pro sociální péči o dítě, která vyslechla 21 svědků během tří dní. Rada rozhodla, že adopce je v nejlepším zájmu dítěte.
V roce 2012 se matka odvolala k soudu. Přestože se Lobbenová mezitím provdala, založila rodinu a porodila holčičku, soud rozhodl, že „nedošlo ke zlepšení v porozumění synovi, který je psychicky zranitelný, jak uvádí zpráva psychiatra, a potřebuje klid, bezpečí a podporu“.
Stížnost na Norsko k Evropskému soudu pro lidská práva pro porušení Článku 8 – právo na rodinný a soukromý život podala Lobbenová v roce 2013. V roce 2017 vydala sekce Soudu rozhodnutí, že Norsko neporušilo Článek 8 Úmluvy. „Soudní kabinet byl uspokojen tím, že v případu byly výjimečné okolnosti, které vedly k ospravedlnění adopce dítěte pěstouny“. Dne 9. dubna 2018 přijal panel Velkého senátu žádost paní Lobbenové, aby byla věc postoupena k Velkému senátu Evropského soudu pro lidská práva.
Soud v tomto případě umožnil písemnou intervenci v postavení třetí strany těmto státům: Česká republika, Belgie, Bulharsko, Itálie, Dánsko a Velká Británie. Postavení třetí strany před ESLP mají rovněž adoptivní rodiče dítěte X.
Odebrán rodině kvůli možné budoucí emociální újmě
Advokát Lobbenové pojal její stížnost jako obžalobu norského systému. Kromě kritiky mediální cituje i kritické zprávy Rady Evropy a OSN. Tato instituce už v roce 2005 uvedla, že v Norsku se zvyšuje počet dětí odebíraných rodinám, přičemž zásada je podporovat děti v jejich přirozeném prostředí a v biologické rodině.
Zpráva Rady Evropy z roku 2018 konstatuje nedostatek důvodů v rozhodnutích o adopcích respektive uváděné důvody má za velmi slabé: „Například možná budoucí emoční újma,“ cituje advokát z důvodů, proč norské úřady odebírají děti. Nebo také „nedostatek rodičovských dovedností,“ dodává.
Poté uvádí, že jsou to samy norské úřady které brání, aby se vyvinul jakýkoli vztah mezi dítětem a matkou. Za celou dobu bylo matce dovoleno vídat svého syna šestkrát do roka po dobu dvou hodin, vždy pouze v přítomnosti adoptivní matky a ve většině případů v úřední místnosti úřadu sociální péče. Byla zamítnuta její žádost, aby pěstounka opustila místnost, byla zamítnuta žádost o prodloužení délky návštěvy. V reakci na stížnost ji stát naopak nařídil návštěvy psychologa.
Poté advokát cituje ze zpráv úřadu pro ochranu dětí, které úřad sepsal poté, co batole vidělo svoji matku: „Chlapec byl po každé návštěvě unavený, špatně usínal, plakal, což by mohlo ovlivnit jeho budoucí schopnosti učit se a vzdělávat… Jiná zpráva ovšem říká, že se chlapec ve věku jednoho roku vyvíjel zcela normálně.“
Od začátku jde o záměrné předání dítěte jiné rodině
Podle advokáta obsahují zprávy i rozsudky skrumáž neurčitých pojmů jako neschopnost chovat se jako matka, nedostatek rodičovských dovedností, aniž by kdy bylo specifikováno, co to obnáší a co se tím myslí. Zprávy a rozhodnutí vůbec neberou v úvahu pozitivní vývoj, fakt že žadatelka se provdala, má stálý domov a další dítě. Její žádost o další posudek byla zamítnuta: „Norská vláda dává najevo, že její schopnosti matky jsou jednou pro vždy redukovány na nulu,“ říká advokát doslova a pokračuje: „V roce 2012 jí bylo umožněno strávit se synem čtyřikrát dvě hodiny. Neměla žádnou šanci vytvořit si vztah ke svému dítěti.“
Poté advokát uzavírá: „Jak vychází najevo, je to záměr. V odpovědi vládě České republiky ze dne 27. 9. 2018 Norsko uvádí, že norský stát přijal politické rozhodnutí ohledně adopcí dětí a činí vše proto, aby toto rozhodnutí bylo implementováno.“
Podle advokáta paní Lobbenové norský stát měl od samého počátku v úmyslu předat dítě jiné rodině a od samého začátku Norsko zohledňuje dlouhodobý dopad svých rozhodnutí. Dokládá to samotnými zásadami pro náhradní péči a adopce, jak je stanovují norská pravidla: „Pokud se předpokládá, že umístění dítěte bude trvat dlouhou dobu, kontakt s biologickými rodiči musí být maximálně redukován za účelem zachování jeho integrity,“ cituje advokát a dodává: Což znamená, že od samého začátku šlo o integraci dítě do náhradní rodiny, nikdy do jeho vlastní.“
Nejlepší zájem dítěte je jiná rodina a to je i zájem matky
Slovo přebírá zástupce Norského státu. „Případ byl vnesen před tento soud biologickou matkou dítěte. Ale ten, koho se týká, je dítě a otázka zní, zda byla porušena jeho práva. Odpověď zní ne. Naopak. Práva dítěte byla v jeho nejlepším zájmu ochráněna,“ říká. Podle jeho slov předmětem jednání Soudu má být rozhodnutí městského soudu z roku 2012 a nic dalšího. „Soud rozhodl ve prospěch chlapcovy stability, bezpečnosti a důstojnosti. Jelikož nedošlo k porušení práv dítěte, nemohlo dojít k porušení práv matky, protože i jejím zájmem je nejlepší zájem dítěte,“ vysvětluje advokát norské vlády.
Argument norské vlády je podle něho jednoduchý: Žádáme, aby tento Soud potvrdil rozhodnutí majority vydané rozsudkem Sekce Evropského soudu pro lidská práva: Je korektní a správné, co se týče aplikace práva,“ odkazuje zástupce norské vlády k rozsudku z roku 2017 ve prospěch Norska, ve kterém je detailně popsán celý proces, jak se korektně odehrál.
Vztah k matce nebo život s těmi, které považuje za rodiče?
Stěžovatelkou proti Norsku je biologická matka dítěte, pokračuje právník. „Mělo být porušeno její právo na rodinný život, protože její syn jí byl odebrán ve třech týdnech a tato situace trvá dosud. V tomto případě chybí biologický otec. Pak je tady chlapec. Také ten má právo na rodinný život. Ale který rodinný život to je? Je to závazek k biologické matce? Nebo je to život s těmi, kteří se o něho starají, a v jeho mysli jsou jeho rodiči?,“ ptá se zástupce norské vlády. „Matka není v postavení, aby před tímto Soudem reprezentovala nejlepší zájem dítěte. Hájí pozici matky, ne zájem dítěte,“ říká zástupce Norska.
Poté upozorňuje, že Úmluva neobsahuje žádný zvláštní článek ani definici nejlepšího zájmu dítěte, takže je úkolem Soudu tento zájem interpretovat, což už bylo učiněno Sekcí soudu, když vydala rozsudek ve prospěch Norska: „Žádám, aby Soud tuto interpretaci potvrdil. Pokud dojde ke konfliktu mezi biologickými rodiči a adoptivními rodiči, musí převážit nejlepší zájem dítěte,“ apeluje právník Norska na Soud.
Co je adopce? Přetrhání vazeb s rodiči
Podle zástupce norské vlády v sobě „nejlepší zájem dítěte“ obsahuje dvě podmínky: „Předně žít s biologickou rodinou a – dodávám ihned – pokud není prokázáno, že tato rodina je nezpůsobilá. A za další je to zajištění rozvoje dítěte ve vhodném prostředí.“ Jak dále Norsko ústy svého zástupce zdůrazňuje, důvody pro adopci byly rozsáhle a detailně popsány a přezkoumány. V Sekci Evropského soudu pro lidská práva dospěli soudci k závěru, že v případu jsou výjimečné okolnosti.
„Zde se soudí případ adopce. A adopce vždy znamená přerušení vazby s biologickým rodičem a vytvoření vazeb s novou rodinou. O tom je adopce,“ předkládá zástupce Norska Soudu. „V těchto případech přichází v úvahu dlouhodobá pěstounská péče nebo adopce. My dáváme přednost adopcím. Je to politické rozhodnutí přijaté Norskem, které se promítlo do norské legislativy, a to na základě seriózních výzkumů a demokratické debaty,“ říká zástupce norské vlády.
Norsko vyvinulo nelepší systém péče o děti v Evropě
Poté se znovu obrací k sedmnácti soudcům: „V tomto případě je překvapující obecná kritika norského systému, skandinávského systému, který je představován jako nějaký systémový problém. Mám k tomu před tímto Soudem dvě odpovědi: Za prvé to není relevantní a za druhé to není korektní,“ vmete Soudu zástupce Norska.
Podle jeho slov jde „pravděpodobně o jeden z nejlépe vyvinutých systémů ochrany dětí v Evropě, který bere vážně nejlepší zájem dítěte a Konvenci OSN o právech dítěte. „Preference k adopcím se opírají o výzkum, ze kterého plyne, že děti mají více pozitivních šancí, jsou-li adoptovány, než jsou-li ponechány ve veřejné péči. Je to politické rozhodnutí,“ uzavírá zástupce Norska.
Matka může mít dceru, ale nikoli syna, protože jí ho vzali
Na otázku soudce, co se vlastně stalo v roce 2008 a proč vůbec dítě stát matce vzal a nikdy nevrátil, pak zástupce Norska odpovídá: „Co se stalo? Matka pobývala v centru péče o matku a dítě. Šla tam dobrovolně. Po třech týdnech chtěla jít domů, takže bylo přijato urychleně rozhodnutí předat dítě do pěstounské péče z hluboké obavy o život dítěte. Ti, kdo rozhodnutí učinili, jsou lidé, kteří pracují s rodiči se zvláštními potřebami každý den,“ zdůrazňuje právník Norska.
V samém závěru slyšení pak sedmnácti soudcům vysvětlí, proč norský městský soud vydal v roce 2012 rozsudek, kterým má být chlapec X navždy odebrán matce a adoptován pěstouny: „Soud shledal, že i když je matka způsobilá vychovávat dceru, nemá mezitím dost schopností vychovávat syna, který byl už tři a půl roku v pěstounské péči.“
Irena Válová
