ČR by měla získat od Švýcarska peníze zabrané v trestní věci, aniž by musela uznat rozsudek

Česká republika bude moci uzavírat dohody s cizími státy o sdílení výtěžku z trestní sankce, aniž by musela uznat jejich pravomocné rozsudky, a to za podmínky reciprocity a součinnosti v trestním řízení. Novela zákona o mezinárodní justiční spolupráci by měla vejít v účinnost co nejdříve, protože aktuálně se ČR nabízí možnost získat takto podíl na kořisti z trestní věci vedené ve Švýcarsku, vyplývá z návrhu. Stanovením škody se český stát zasloužil například o odsouzení českých manažerů v případě Mostecké uhelné (MUS) ve Švýcarsku.

Jedinou veřejně známou trestní věcí, ve které je ve Švýcarsku vedeno trestní řízení, které se rovněž týkalo údajné škody vzniklé České republice, je případ Mostecká uhelná společnost (MUS). Česká republika z tohoto privatizačního případu ale zjevně dosud žádný výtěžek nezískala. Nepřímo to vyplývá z odpovědi ministerstva financí na dotaz České justice, zda český stát použije nově navrhované ustanovení zákona v případu Mostecké uhelné společnosti: „MF s ohledem na ochranu zájmů ČR nepovažuje za vhodné zveřejňovat procesní strategii v jakékoliv konkrétní kauze,“ odpovědělo ministerstvo financí.

Hlavní líčení v kauze údajného vytunelování by mělo začít v listopadu, protože dosud se nepodařilo obeslat účastníky řízení.

Aby stát mohl získat výnos z MUS, musel ho vymyslet

Obžaloba viní bývalé manažery MUS Antonína Koláčka, Jiřího Diviše, Petra Krause, Oldřicha Klimeckého a Marka Čmejlu z toho, že vymysleli a realizovali plán na ovládnutí uhelné společnosti jejími vlastními finančními prostředky. Podvedli údajně stát jakožto menšinového akcionáře, když při nákupu jeho podílu ve firmě záměrně zatajili, že předtím získali přes polovinu akcií MUS prostřednictvím jimi ovládaných společností. Česku podle státního zastupitelství způsobili škodu ve výši nejméně 3,2 miliardy korun.

V případu nebyl stát dlouho vůbec schopen udat, zda a jakým způsobem mu byla způsobena škoda a v jaké výši. Ještě v roce 2011 tvrdil tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek, že „Česká republika má ve Švýcarsku uloženo 12 miliard“. Od té doby se částka i její důvody různě měnily – od osmi miliard ke čtrnácti miliardám až k údajným 3,2  miliardám.

Švýcarsko v trestním řízení zajistilo někdejším manažerům Mostecké uhelné cca 13,3 miliardy na bankovních účtech ve Švýcarsku. Švýcarská prokuratura tehdy poslala do ČR přípis, ve kterém žádala, aby se český stát k procesu připojil a škodu vyčíslil. Ministerstvo financí vedené Miroslavem Kalouskem však dopis z Vrchního státního zastupitelství, s dotazem, zda ČR utrpěla privatizací MUS škodu a v jaké výši, poslalo bez odpovědi zpátky na VSZ v Praze.

Následně byl učiněn pokus obvinit z nečinnosti ve věci tehdejšího vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu, jehož postup nakonec obhajoval i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, který s ním jinak odmítal spolupracovat: „Státní zastupitelství vůbec není kompetentní k tomu, aby se vyjadřovalo k tomu, zda je Česká republika poškozená nebo nikoliv, aby Českou republiku zastupovalo navenek, od toho zde máme ministerstvo financí. Vrchní státní zastupitelství na základě mého pokynu akorát tento dopis, tuto výzvu švýcarských orgánů poslalo ministerstvu financí a je na ministerstvu financí, aby, a rovnou říkám, v součinnosti případně se státním zastupitelstvím, ale i případně s dalšími státními orgány, aby rozhodlo, zda je Česká republika poškozená. Pakliže ano, jakou náhradu škody nárokujeme,“ uvedl doslova v rozhovoru pro Českou televizi.

Stanovit škodu bylo nutné, aby se proces ve Švýcarsku mohl konat

Poté se ovšem do věci vmísil Stanislav Mečl pověřený vedením VSZ v Praze, který oproti Zemanovým faktům postavil svůj názor a naopak uvedl, že škoda existuje: „Domníváme se, že státu škoda způsobena skutečně byla. Její přesnou výší jsme se nyní nezabývali, nicméně věříme, že na základě našich podkladů bude ministerstvo financí schopné ve spolupráci s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových tyto nároky specifikovat a následně i uplatnit,“ řekl v listopadu 2011 deníku Právo.

Stanovení škody a označení oněch dvanácti respektive třinácti miliard za škodu vzniklou českému státu je při tom nutné nejen pro to, aby stát peníze, které do roku 2011 nikde nikomu nechyběly, mohl získat. Je to také zásadní věc a podmínka pro to, aby mohli být manažeři Mostecké uhelné ve Švýcarsku postaveni před soud a posléze odsouzeni – kvůli předmětnému astronomickému poškození českého státu, které bylo nutné doložit v trestním řízení před švýcarským soudem.

Zpozornět by měli čeští zločinci s penězi ve Švýcarsku

Případ privatizace MUS byl v ČR od roku 2001 vyšetřován vícekrát, před Vrchním státním zastupitelstvím v Praze v něm dozor vykonávalo Nejvyšší státní zastupitelství v Brně, Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem mělo případ dokonce za krajské státní zástupkyně Lenky Bradáčové nebo Okresní státní zastupitelství v Mostě. Případ byl vždy odložen nebo postoupen jinam. Znamená to, že za celou dobu se nepodařilo žádnou státu způsobenou škodu prokázat tak, jako to nakonec učinila švýcarská prokurátorka Graziella de Falco Haldemannová, podle které zločinní manažeři MUS podvedli český stát a své zaměstnance zakrýváním skutečných vlastníků společnosti.

Nově by však měli zpozornět všichni privatizátoři a zločinci z let devadesátých, kteří si ukládají majetky ve Švýcarsku  Doposavad stát sdílel výtěžek z trestního řízení v cizině uznáním pravomocného rozsudku o zabrání majetku.

Podle nově navrhovaného ustanovení nebude muset Česká republika ani vyčkávat na eventuální odvolací soudy a na pravomocné rozsudky, pokud po novelizaci zákona uzavře smlouvu se Švýcarskem o sdílení konfiskovaného majetku a financí v trestním řízení. „Taková úprava postihuje např. případ, kdy je trestní řízení vedeno ve Švýcarsku, kde došlo ke konfiskaci majetku, ale k úspěšnému ukončení trestního řízení ve Švýcarsku přispěl cizí stát významným způsobem tím, že Švýcarsku pro toto trestní řízení poskytl rozsáhlou právní pomoc, která nakonec vedla ve Švýcarsku i k zajištění majetku, který se stal předmětem konfiskace. Podmínkou tohoto postupu je to, že stát, který poskytl právní pomoc vedoucí ve Švýcarsku ke konfiskaci majetku, Švýcarsku přislíbí vzájemnost – tedy, že by mohl v obdobném případě postupovat stejně. Obdobnou možnost má též Lucembursko  a Nizozemsko. Vzhledem k tomu, že tato úprava je vázána na vzájemnost, navrhuje se zakotvit obdobnou úpravu i do právního řádu České republiky,“ uvádí se doslova ve zprávě RIA k novele zákona o mezinárodní justiční spolupráci.

Ticho s ohledem na ochranu zájmů ČR

Na dotaz České justice, zda jde o popis případu Mostecká uhelná, ministerstvo financí uvedlo, že uvedený případ je pouze ilustrativní:  „Jedná se o ilustrativní případ, který v současné době nepředjímá konkrétní řešení nějakého případu (švýcarská úprava je uvedena jako případ státu, který tento typ  spolupráce umožňuje),“ uvedlo ministerstvo financí na dotaz České justice, ačkoli v závěru zprávy RIA se hovoří o rychlém schválení novely kvůli aktuální možnosti získat podíl na kořisti ze švýcarského trestního řízení.

Ministerstvo financí odmítlo dále sdělit se kterými státy hodlá ČR smlouvu uzavřít, přestože Švýcarsko je v oficiálním vládním návrhu jmenováno: „Nad rámec informací zveřejněných ve zprávě RIA nepovažuje MF za vhodné poskytnout bližší informace s ohledem na ochranu zájmů ČR,“ uvedl tiskový odbor pro Českou justici.

Jak se přesně má změnit zákon?

Irena Válová