Ústavní soud dnes vyhlásí nález k návrhu Nejvyššího správního soudu zrušit úplný zákaz podnikání a jiných výdělků členů bezpečnostních sborů, než uvedených zákonem a svévolně povolených či zakázaných interními akty ředitelů bezpečnostních složek. Podle současného zákona musela být propuštěna pracovnice hasičského záchranného sboru, když fakturovala účetnictví svému společenství vlastníků bytů v celkové  výši 14 tisíc korun za rok. Svérázná legislativa, výbušná směs nejistoty a neústavnosti, uvádí v návrhu na její zrušení NSS.

Poslanci odhlasovali stávající zákon o služebním poměru v takovém znění, že za fakturaci částky čtrnáct tisíc korun za rok za vedení účetnictví v souvislosti se správou vlastního majetku – bytu – musel ředitel sboru zaměstnankyni propustit. Vedení účetnictví na živnostenský list pro vlastní bytový dům je podnikání, nikoli správa vlastního majetku, a proto je  v rozporu s § 48 odst. 2 služebního zákona, argumentovalo ředitelství sboru. Podle stávajícího zákona o zakázaných činnostech rozhoduje ředitel.

Vyhozena od sboru, protože platila daně a prozradila se

Předmětné ustanovení, podle kterého hasiči postupovali a které NSS navrhuje zrušit, zní takto: „Příslušník nesmí vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle tohoto zákona; toto omezení se nevztahuje na případy uvedené v § 29, 31 a § 33 písm. a) a na další činnosti stanovené interními akty vydanými řediteli bezpečnostních sborů.“.

Pod případy uvedenými ve jmenovaných paragrafech jsou například dohody o provedení práce nebo d) členství v řídicích nebo kontrolních orgánech občanského sdružení, společenství vlastníků jednotek nebo družstva, které neprovozuje podnikatelskou činnost,“ „i) činnost publicistickou, literární, uměleckou, vědeckou a pedagogickou“ či „j) činnost související s členstvím ve volených orgánech obce nebo kraje, činnost poslance nebo senátora nebo činnost přísedícího“.

Mohlo by vás zajímat

Návrh si můžete stáhnout zde.

Pokud člen bezpečnostního sboru poruší toto ustanovení nebo se zachová v rozporu s „interním aktem vydaným ředitelem bezpečnostního sboru“, musí dostat výpověď: „Příslušník musí být propuštěn, jestliže … f) porušil omezení stanovená v § 47 nebo § 48“.

Fakt, že se pracovnice hasičského sboru dopustila podle poslanci schváleného zákona zakázaného podnikání, potvrdil v jejím případu i Městský soud v Praze, protože z podnikání odváděla daň:  „Tento příjem vykazovala žalobkyně v daňovém přiznání jako příjem osoby samostatně výdělečně činné. Tím dávala najevo, že se věnuje podnikání, a nikoli správě vlastního majetku. To, že byl žalobkyni za účinnosti předchozí úpravy udělen souhlas k provozování živnosti, ani že žalobkyně disponuje bezpečnostní prověrkou, nepovažoval městský soud za relevantní,“ cituje návrh Nejvyššího správního soudu průběh případu pracovnice sboru. Výpovědí postižená žena se bránila tím, že smyslem služebního zákona mělo být zamezení střetu zájmů, nikoli úplný zákaz činnosti, kterou měla navíc do roku 2007 řádně povolenou.

Přípis ředitele sboru nad Ústavu a zákon

Že jde ve skutečnosti o úplný zákaz výdělečné činnosti pro členy bezpečnostních sborů, potvrzuje ve svém návrhu Nejvyšší správní soud. Jde o kombinaci vyjmenovaných povolených činností s dovětkem, že všechny další činnosti může interním aktem zakázat nebo povolit ředitel sboru, což není ani na úrovni obecně závazného právního předpisu.  „Přijetím § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru, obsahujícího zmocnění pro ředitele příslušného bezpečnostního sboru stanovit meze základního práva podnikat a provozovat hospodářskou (výdělečnou) činnost, pak zákonodárce překročil ústavní limity pro delegaci normotvorby dle čl. 79 odst. 3 Ústavy, ve spojení s čl. 15 odst. 1 Ústavy, neboť zákon nestanoví žádný základ a meze, resp. rámec, v němž má ředitel příslušného bezpečnostního sboru vydat prováděcí podzákonný předpis, nadto je zmocněn k úpravě těchto otázek interním aktem řízení, jejž ani za obecně závazný právní předpis nelze považovat,“ uvádí v návrhu Nejvyšší správní soud.

„Došlo tak i k porušení základního ústavního principu demokratického právního státu garantujícího svobodu každého jednotlivce, jak je postulován v čl. 2 odst. 4 Ústavy a čl. 2 odst. 3 Listiny, tedy že každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá; tento ústavní princip je totiž současně odůvodněním uvedené výhrady zákona, resp. důvodem, proč musí být meze základních práv a svobod upraveny zákonem, jenž je přijímán demokraticky zvoleným parlamentem, v otevřeném, transparentním a verifikovatelném zákonodárném procesu, a nikoli – ve srovnání s kvalitou zákona – arbitrárními vnitřními předpisy,“ uvádí se doslova v návrhu Nejvyššího správního soudu.

Členům sboru je upřeno základní právo, ač má být omezeno

Podle Nejvyššího správního soudu je předmětný úplný zákaz podnikání a výdělku, jak ho nastolili zákonodárci jednoznačně v rozporu s Ústavou: „Ustanovení § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru je protiústavní i z důvodu, že – na úrovni zákona – pro příslušníky bezpečnostních sborů zcela eliminuje základní právo na podnikání a jinou výdělečnou činnost, přestože Listina umožňuje toto právo pouze omezit (čl. 26 odst. 2 a čl. 44 Listiny), při nutnosti zachovat jeho podstatu a smysl (čl. 4 odst. 4 Listiny).“

Nejvyšší správní soud dále pokračuje: „Nelze se nechat ukolébat legislativní technikou, obcházející ústavně předepsanou výhradu zákona a limity delegace normotvorby, kdy zákon určité základní právo anuluje s tím, že správnímu orgánu poskytne bianco šek k případnému změkčení zákazu, nijak neomezenému co do okruhu adresátů a rozsahu změkčení [analogicky je zde možné odkázat na nález sp. zn. Pl. ÚS 23/02 ze dne 30. června 2004 (N 89/33 SbNU 353; 476/2004 Sb.), v němž Ústavní soud shledal protiústavní zákonné ustanovení, které přenášelo kompetenci ke stanovení nijak nespecifikovaných povinností na Ministerstvo práce a sociálních věcí],“ argumentuje Nejvyšší správní soud.

Svérázný zákon, výbušná směs, právní nejistota

„Důsledkem této svérázné legislativní techniky je stav, kdy je to jenom a pouze jenom služební funkcionář, jenž interními akty řízení, tedy nikoli právním předpisem, bez jakýchkoliv zákonných kritérií, tedy svévolně, vymezuje rozsah a podmínky uplatnění ústavně zaručeného základního práva (jinak řečeno jeho hranice), byť tak činí obecně vůči okruhu podřízených příslušníků,“ zhodnotil práci poslanců Soud ve svém návrhu na zrušení předmětného ustanovení.

Šestý senát Nejvyššího správního soudu vedený Tomášem Langáškem, který návrh u Ústavního soudu podává, jde v argumentaci ještě dále: „V kombinaci se zákonným imperativem propustit ze služebního poměru příslušníka, který takový interní akt dle názoru služebních funkcionářů porušil [§ 42 odst. 1 písm. f) zákona o služebním poměru], bez jakéhokoliv upozornění či výstrahy a možnosti v přiměřené lhůtě napravit nežádoucí stav, vytváří zvolená konstrukce ,výbušnou směs´ a neakceptovatelný stav právní nejistoty u příslušníků bezpečnostních sborů, jejichž služební poměr je jinak do detailů upraven zákonem právě z důvodu, aby výkon jejich služby byl co do podmínek a trvání s dostatečnou mírou jistoty předvídatelný a ze strany státu garantovaný, v neposlední řadě též poskytnutím soudní ochrany,“ uvádí se doslova v návrhu na zrušení protiústavní části zákona, jak ji zákonodárci vmysleli a odhlasovali.

(ire)