I drobná chyba může často způsobit závažné následky, zejména pokud se dotýká základních práv člověka. Ponechat obviněného ve vazbě po vypršení maximální vazební lhůty rozhodně závažným následkem je. Petr Cibulka z Okresního státního zastupitelství v Mladé Boleslavi si za to od kárného senátu Nejvyššího správního soudu vysloužil snížení platu, přestože jeho nadřízený nakonec požadoval pouze důtku.
Nepomohlo ani to, že Cibulka dosud neměl ve svém osobním spise jediný negativní záznam, naopak jako řadový státní zástupce a nyní i jako okresní státní zástupce v Mladé Boleslavi byl hodnocen vždy kladně.
Sám navíc své pochybení přiznal a nesnažil se jej nijak omluvit či zlehčit. Při kárném řízení zdůraznil, že i pro něj samotného je to velkým zklamáním, že se po tolika letech dopustil tak hrubé chyby.
Jak k ní vůbec došlo? 19. srpna loňského roku požadoval uvalení vazby na muže obviněného ze dvou přečinů v drogové oblasti. Návrh podle § 67c Trestního řádu (důvodné obavy z opakovaní či pokračování trestné činnosti) soud akceptoval, a to s účinností od 16. srpna, kdy byl podezřelý muž policií zadržen.
Přípravné řízení se ovšem kvůli chybějícímu znaleckému posudku a svědecké výpovědi vleklo a vazba byla prodlužována – naposledy 14. prosince. Chybějící důkazy považoval Petr Cibulka za dost zásadní, přesto se domluvil s vyšetřovatelem, že pokud nebudou k dispozici do konce roku, stejně podá obžalobu.
Hned 2. ledna po návratu z dovolené chtěl tedy vyšetřovateli sdělit, aby případ uzavřel i bez stále chybějících zmíněných důkazu. Uvědomoval si totiž, že vazba je s ohledem na menší závažnost skutku už relativně dlouhá. Teprve ve chvíli, kdy začal formulovat pokyn pro policejního komisaře si prý všiml, že byla překročena maximální čtyřměsíční vazební lhůta v přípravném řízení pro přečin – vypršela již 16. prosince. Okamžitě tedy nařídil propuštění obviněného z vazby.
Toto fatální opomenutí sobě i soudu vysvětloval mechanickou chybou při vyznačení vazby ve svých pomůckách – do pomocného materiálu „Přehled vazby“ i na košilku spisu automaticky vyznačil lhůtu osmi měsíců namísto čtyř. Současně totiž zpracovával i jiný spis za svoji nepřítomnou kolegyni, kde byla osmiměsíční vazební lhůta namístě.
Této chyby si pak už po celou dobu nevšiml. Jak upřesnil na dotaz jednoho ze členů senátu, nemohl ji odhalit ani informační systém pro státní zastupitelství ISYZ, protože i tento program termíny hlídá na nákladě lhůty zadané státním zástupcem.
O to divnější ovšem je, že nepřiměřenou lhůtu nezaregistroval ani soudce prodlužující vazbu dva dny před uplynutím skutečné zákonné lhůty, a zpočátku zřejmě ani zkušený obhájce.
Ten podal čtyři dny po rozhodnutí pouze blanketní stížnost, teprve po dalších 14 dnech doplnil, že lhůta vazby byla překročena (než se ale stížnost dostala k Cibulkovi, zjistil své pochybení sám). Na tuto okolnost poukázal před senátem i kárný navrhovatel – krajský státní zástupce v Praze Martin Staněk, současně ale zdůraznil, že je povinností samotného státního zástupce, aby zajistil zákonnost při omezení osobní svobody.
Ve své závěrečné řeči pak připomněl, že kárně obviněný zjevně závažně pochybil, když jako představitel státního orgánu odpovědného za trestní stíhání nedostatečně garantoval zákonnost vazby. Ta je přitom vážným zásahem do práva na osobní svobodu, chráněného Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami.
Odkázal na standardní rozhodování samotného NSS, který podobné jednání posuzuje jako vážné porušení povinnosti i při překročení lhůty byť jen o několik hodin.
Na druhou stranu krajský státní zástupce podtrhl dosavadní Cibulkovu profesní bezúhonnost a ojedinělost jeho pochybení, na které bezprostředně reagoval nápravnými kroky a z něhož je od té doby evidentně nešťastný.
Zmínil rovněž fakt, že jako vedoucí státní zástupce nad sebou kárně obviněný neměl nikoho, kdo by ho mohl zkontrolovat. Proto nakonec vzal zpět své původní doporučení na postih v podobě desetiprocentního snížení platu na dva měsíce, postačila by prý důtka.
Senát NSS se ovšem po kratší poradě přiklonil k původně navrhovanému kárnému opatření. Předseda Jiří Palla vysvětlil, že soudci pečlivě zvážili bohatý soubor okolnosti ve prospěch obviněného.
Na druhé misce vah ovšem zůstal nepopíratelný fakt, že došlo k nezákonnému omezení osobní svobody v delším rozsahu, což je skutečně citelný zásah do ústavních práv. Podobné porušení zákona přitom NSS vždy postihoval právě snížením platu a od své judikatury se proto ani tentokrát neodchýlil – všechny polehčující okolnosti ale promítl do výše postihu v v první čtvrtině zákonného rozpětí.
Ivan Holas
