Jak prvostupňové správní soudy a jejich soudci vnímají rozhodovací činnost Nejvyššího správního soudu (NSS)? Je obtížné ztotožnit se s jeho právními závěry a aplikovat je v rámci vlastní rozhodovací činnosti? Konference k 15. výročí založení NSS ukázala, že to obtížné je. Soudci krajských soudů poměrně výrazně kritizovali zejména nedostatečnou komunikaci ze strany NSS.
Konference započala blokem, ve kterém se osobnosti justice zamýšlely nad historií NSS. „Tam, kde se začíná hroutit demokracie, první kroky míří vždy do justice. Je proto jenom dobře, že Ústava České republiky neponechává nikoho na pochybách o tom, jaká je soustava českých soudů,“ řekl předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský k významu NSS. Zavzpomínal také na to, že „hybridní model“, kdy první stupeň správního soudnictví je na krajských soudech, zvažovali zákonodárci před více než 15 lety spíše jako podpůrnou variantu. Nakonec tato úprava přežívá dodnes, i když stále častěji naráží na své mantinely.
„Dlouho se žilo v přesvědčení, že si vystačíme s občanským soudním řádem, k němuž se jen přidá pár paragráfků. To bylo samozřejmě špatně, správní soudnictví má úplně jiné ratio fungování než civilní justice,“ uvedla senátorka a bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová. Současný model správního soudnictví je podle ní „kočkopes“. „Německá alternativa dojela na to, že byla moc dobrá. Je to prostě nejlepší model správního soudnictví, ke kterému se stejně jednou bude muset dospět,“ dodala. V panelu vystoupil i bývalý ombudsman Pavel Varvařovský.
Řečníci druhého panelu z řad správních soudců krajských soudů ve svých vystoupeních hodnotili roli NSS. Blok moderoval budoucí předseda Michal Mazanec a debatovali soudci Jiří Gottwald, Viktor Kučera, Markéta Lehká a Věra Šimůnková. Nejen ona zmínila nedostatečnou komunikaci mezi NSS a krajskými soudy a určité napětí kvůli rozhodovací činnosti. „Kdyby se více komunikovalo s krajskými soudy, pak by se vědělo, kde jsou problémy,“ prohlásila Šimůnková. Uvedla také, že zvyšování rychlosti řízení brání neustálý nárůst agendy, kterou je podle soudního řádu správního třeba vyřizovat přednostně.
„Nejvyšší správní soud vždy plnil svou rozhodovací roli úspěšně z pohledu rychlosti i odbornosti, ale v poslední době to s rychlostí řízení přestává být již tak růžové. Nejvyšší správní soud by se neměl stát obětí svého vlastního úspěchu,“ uvedl zástupce brněnského krajského soudu Viktor Kučera.
Pole neorané
Mohlo by vás zajímat
„Nejvyšší správní soud sjednocuje, názory jsou občas opačné, to je v pořádku, ale jít proti výslovné větě v zákoně…,“ postěžoval si Jiří Gottwald z KS v Ostravě. „Nejvyšší správní soud, když se pouští na pole neorané, tak si ten problém okleští, vznesenou právní otázku si ještě zúží, ale problém si občas žádá širší pohled na věc. Pak trvá dalších několik let, než se to v praxi vyřeší,“ dodal soudce s tím, že postrádá formalizovanější způsob komunikace mezi NSS a správními úseky krajských soudů a uvítal bych častější setkávání a společnou diskuzi.
Na to reagoval dosluhující předseda NSS Josef Baxa replikou, že soudci NSS jsou zase v napětí z některých rozhodnutí Ústavního soudu. Zmínil také, že soudci KS mají rezervy v příspěvcích judikatury do databáze rozhodnutí, kterou na webu spravuje NSS. Podle Baxy ale bude úkolem nového předsedy Mazance více neformálně s krajskými soudy komunikovat.
Ústecká soudkyně Markéta Lehká varovala před tím, aby na NSS byla přemíra akademiků. Podle ní takový stav pak odrazuje potenciální zájemce z řad soudců, aby měli zájem o přeložení k NSS. „Pokud se dnes chce někdo stát správním soudcem, tak jeho cesta ke správnímu soudnictví není rozhodně přímočará,“ uvedla soudkyně. Podle Baxy ale není NSS založený čistě akademicky a lidé z akademického prostředí jsou spíše prakticky založení. V této souvislosti zmínil třeba soudce Zdeňka Kühna.
Soudce Karel Šimka pak upozornil na poddimenzovanost českého správního soudnictví. „V Německu tvoří správní soudci pětinu všech soudců. Četnost nápadu a složitost právních problémů je však zcela srovnatelná. Do budoucna je to pro fungování české správní justice velký problém,“ uvedl.
Na Městském soudu v Praze je podle posledních statistik ministerstva spravedlnosti průměrná délka řízení 667 dní. Šimka zmínil nové statistiky, podle kterých jde dokonce o 1000 dní. Podle mluvčí městského soudu Markéty Puci ale instituce žádnými čerstvějšími statistikami nedisponuje. Situace má podle soudce dva možné způsoby řešení. Buď dojde k radikálnímu snížení nápadu nebo k radikálnímu zvýšení počtu soudců. „Pokud to nebudeme řešit, dopadneme jako prvorepublikový správní soud,“ varoval Šimka.
Třetí blok pořadatelé pojmenovali „Klady a zápory působení Nejvyššího správního soudu ve společnosti“ a měl poskytnout pohled na správní soudnictví „zvenčí“. Bývalý náměstek ministra spravedlnosti František Korbel upozornil na některá odlišná rozhodnutí NSS v oblasti rozhodování správní justice o územních plánech měst a obcí. „Nejvyšší správní soud přijal řadu důležitých rozhodnutí v oblasti územního plánování, je však otázka, jaké mají být časové účinky těchto nově přijatých právních závěrů ve světle principů právní jistoty a zákazu retroaktivity právních následků,“ uvedl.
Předsedkyně Úřadu pro ochranu osobních údajů Ivana Janů zase hovořila o ochraně osobních údajů v oblasti informačních technologií: „Právo za vývojem informačních technologií těžce nestíhá,“ řekla bývalá ústavní soudkyně. „Případ, který projednával Nejvyšší správní soud a na kterém jsem se hodně naučila, mj. i o tom, jak mám vést Úřad pro ochranu osobních údajů, byla kauza Ryneš,“ zavzpomínala Janů. NSS zde podal i předběžnou otázku k Soudnímu dvoru EU.
V posledním bloku „Vize budoucnosti“ se panelisté zamýšleli například nad postavením NSS ve srovnání s ostatními státy v EU. Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková, sama soudkyně NSS, zdůraznila, že NSS je institucí, jejímž účelem je ochrana před „státní mašinerií“. Správní soudnictví podle ní musí být efektivní, předvídatelné a důvěryhodné. „Správní soudy nutí stát dodržovat svá vlastní pravidla. Soudy musí mít určitou sílu, aby mohly jednotlivce před státem efektivně chránit,“ řekla Šimáčková.
(epa)
