Česká republika silně zaostává v elektronizaci procesu oddlužení. Insolvenční soudy i insolvenční správci tak s velkým očekáváním vyhlížejí plánovaný elektronický Informační systém insolvenčního rejstříku eISIR, říká Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008. Na něj Ministerstvo spravedlnosti získalo už loni finanční prostředky z fondů EU, fungovat by ale měl až za více než rok.
Absence plně elektronického systému pro insolvence v České republice neúměrně zatěžuje procesy oddlužení. Insolvenční soudy totiž dosud kvůli souběhu papírového a elektronického spisu některé formuláře tisknou a pro uložení skenují. Insolvenční správci pak často musí ručně přepisovat data ze zaslaných dokumentů, protože je nelze ze současného ISIR stáhnout tak, aby bylo možné text zkopírovat. Tato administrativa kromě finančních nákladů stojí při běžných dvaceti tisících insolvenčních řízení ročně celých 1 250 pracovních dní, které stráví mezi tiskárnou a skenerem. Česká justice již o přípravě nového rejstříku informovala.
Přepisování do chybných formulářů
Insolvenční správci musí navíc v současnosti povinně pro komunikaci se soudem používat elektronické formuláře ministerstva spravedlnosti, které jsou plné chyb. Problematická je i nejednotnost požadavků soudů. Různé soudy požadují formuláře vyplnit odlišně. Například ve formuláři „Zpráva pro oddlužení“ vyžadují soudy různé řazení věřitelů.
„Administrativní proces, který při insolvenci musí správce dodržovat pro komunikaci se soudem – tedy přepisování informací, které by soud mohl mít v elektronické podobě – a jejich následné přepisování do formulářů plných chyb považuji za ostudný. Naše společnost se podílela na vývoji elektronického systému na Slovensku a máme odtud na elektronický rejstřík samé pozitivní reakce. O své zkušenosti se rádi podělíme a nabídneme pomoc, protože to, co v současnosti musí insolvenční správci v ČR absolvovat, nás vrací do minulého století,“ poznamenává k situaci Tomáš Valášek. „Nový eISIR by také měl umožňovat elektronické vytěžování statistických dat, což nyní musíme dělat manuálně. Místo naskenovaných dokumentů by měl používat takové soubory, z kterých jdou údaje načíst pro následné zpracování,“ dodává.
Rozdílný postup soudů
Proces přeposílání dokumentů tak, jak je v současné době nastaven, neumožňuje podle Valáška využívat možnosti moderních technologií. V praxi se děje to, že každý soud postupuje jinak a při vyplňování jednoho formuláře nelze efektivně statisticky vyhodnocovat data. Proto by elektronizace měla být podle Valáška pro ministerstvo prioritou a je otázkou, zda by insolvenční správci měli dostat i možnost do nového systému eISIR přímo a „v reálném čase“ změny a úpravy zapisovat a ukládat. V neposlední řadě Valášek upozorňuje na fakt, že naskenované formuláře znamenají i velké datové nároky. Výsledkem tedy bývá přetížený insolvenční rejstřík, jehož chod je kvůli takto nastaveným procesům pomalý a výjimkou není, že nefunguje vůbec.
V insolvenční agendě vzniká ročně na 180 tisíc spisů, přechod na jejich digitalizaci tedy představuje zásadní přínos. Systém umožní nejen elektronické podání a elektronický oběh dokumentů, ale zajistí také automatizaci rutinních a opakujících se úkonů. Nesporným přínosem je časová úspora a v konečném důsledku i zrychlení průběhu insolvenčního řízení. Jako příklad, kde elektronizace insolvencí přispěje k zefektivnění podstatných informací, lze uvést automatickou sumarizaci celkové výše všech přihlášených pohledávek, přepočet výše zjištěných pohledávek na hlasovací práva věřitelů, rozlišení celkové výše přihlášených pohledávek na zajištěné a nezajištěné, sumarizaci způsobů zpeněžení majetku a průměrnou výtěžnost těchto způsobů, nebo celkový počet zajištěných a nezajištěných věřitelů apod.
Dušan Šrámek
