Návrhy Ministerstva spravedlnosti (MSp), od nichž si resort slibuje vyšší ukládání peněžitých trestů, podle odborníků oslovených Českou justicí k tomuto cíli s velkou pravděpodobností nepovedou.
Loni soudy peněžitý trest použily jako hlavní či vedlejší trest v 8065 případech, zatímco v roce 2015 bylo stejných rozhodnutí 3629. Počet těchto alternativních trestů roste, ministerstvo spravedlnosti chce situaci ještě vylepšit změnou legislativy. Změny by měl doznat zejména trestní řád.
Nové povinnosti pro policejní orgán ale podle odborníků naopak mohou přinést prodloužení a prodražení trestního řízení. „Obsáhlé ověřování těchto skutečností navíc (nehledě na zásadu presumpce neviny) vytvoří kolem osoby obviněného prostředí, vhodné pro jeho pomlouvání a dehonestaci ještě předtím, než bude v trestním řízení meritorně rozhodnuto,“ upozorňuje na možné negativní dopady novely trestního řádu, ukládající obsáhlejší zjišťování majetkových poměrů obviněného, soudce Vrchního soudu v Praze (VS) a bývalý dlouholetý legislativec MSp Vladimír Král.
Ten v návrhu postrádá hlubší analýzu, která by popsala příčiny tak malého počtu ukládání peněžitých trestů soudy. „Představa mnohých politiků o tom, jak vypadá typický pachatel například majetkové kriminality (pomineme-li tzv. bílé límečky), se často vzdaluje realitě. V porovnání s minulým stavem dnes navíc daleko tíživěji na pachatele dopadají jiné finanční povinnosti – úhrada odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce nebo zmocněnce poškozeného v průměrně složité věci zpravidla představuje šestimístné částky,“ upozorňuje Král.
Podobně to vidí i soudce Městského soudu v Praze (MěS) Kamil Kydalka. „Pokud jde o výslech obviněného či obžalovaného k majetkovým poměrům, netuším, co by tato novela měla jednoznačně vyřešit. Policie používá předtisk pro výslech obviněného, přičemž je zde uvedena rubrika i o tom, kde a zda je obviněný zaměstnán a jaký je jeho měsíční příjem. Je zde i rubrika pro uvedení vyživovaných osob. Pokud jde o výslech před soudem, zde se vždy soud na počátku výslechu obžalovaného ptá, jaké jsou jeho osobní poměry, kolik má vyživovacích povinností, zda a kde pracuje, jaký je jeho příjem. To vše za předpokladu, že obžalovaný či obviněný vypovídá. Pokud využije svého práva nevypovídat, jsem zvědavý, jak se tohle bude zjišťovat. To budeme obesílat všechny okresní a obvodní soudy v republice s dotazem, zda tam není někde uložena konkrétní osobě vyživovací povinnost? To budou orgány činné v trestním řízení dělat obligatorně výpis z katastru nemovitostí, osloví veškeré banky v ČR, zda u nich nemá obviněný účet? Tohle má smysl dělat u ekonomické trestné činnosti, ale u drobné kriminality, kde lze i jako samostatný trest uložit trest peněžitý, to podle mého osobního názoru pouze povede ke zvýšeným nákladům na trestní řízení. To tedy zvedneme i výši paušálních náhrad za trestní řízení? Ty už jsou u řady odsouzených stejně nevymahatelné,“ popisuje problémy z pohledu soudní praxe soudce Kydalka.
„K otázce dokazování majetkových poměrů nebude vůbec prostor, krom výslechu obviněného. Možná, že se projede katastr, ale aby se dělaly banky, tak to silně pochybuji. Ostatně i bezpečnostní schránky by byl, myslím si, velký problém vyhledat, vzhledem k počtu obviněných. Také jsem přesvědčena o tom, že by orgány činné v trestním řízení narazily zejména u peněžních ústavů, když by byly denně dotazovány, zda u nich nemá ten a ten obviněný účet. Ostatně by docházelo k prolomení bankovního tajemství a tam by musel makat i státní zástupce, což nepředpokládám,“ přidává se docentka trestního práva Právnické fakulty UK Jana Tlapák Navrátilová.
Jako pozitivní a motivační naopak vidí jinou část návrhu, totiž že na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán, popřípadě bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno. „To je oproti současnému pro pachatele příznivější, neboť za současné právní úpravy se hledí na pachatele, který uhradí peněžitý trest, jako by nebyl odsouzen pouze tehdy, byl-li odsouzen za přečin, a to ještě z nedbalosti. Toto ustanovení je tedy dle mého názoru velkou motivací pro pachatele“, domnívá se Navrátilová.
Lepší podmínky pro odklony
Jako mnohem efektivnější cestu pro snížení počtu ukládaných nepodmíněných trestů odnětí svobody vidí Českou justicí oslovení soudci a státní zástupci ve vytvoření lepších podmínek pro širší využívání odklonů, tj. dohod o vině a trestu, narovnání, případně podmíněné zastavení trestního stíhání. „V této fázi trestního řízení je daleko větší část pachatelů ochotna přistoupit na to, že výsledkem řízení bude dramatický zásah do jejich finančních poměrů, pokud řízení bude rychlé a obejde se bez přílišné publicity. Naopak, s postupujícím časem tato ochota odsouzených výrazně klesá. Návrh novelizace k tomu přispívá benevolentnějším pohledem na dobu, v níž má být peněžitý trest uhrazen. Výsledkem patrně bude jen dramatický nárůst neuhrazených pohledávek, a odpovědnost za tento stav se přehodí na Celní správu,“ upozorňuje Vladimír Král.
Státní zástupci oslovení Českou justicí se shodují, že s nástupem nové a razantní skupiny do vedení státního zastupitelství se udělalo leccos právě pro ukládání peněžitých trestů a vymáhání majetkových škod. Jenom se podle nich zapomnělo na to, že zpracované metodické materiály byly a dosud jsou cíleny především pro ty nejzávažnější a „nejatraktivnější“ případy majetkové a korupční kriminality, nikoliv na drtivě převažující kriminalitu „drobnou“.
Pro analýzu příčin nízkého počtu ukládání peněžitých trestů chybí také statistiky, kolik bylo státními zástupci navrhováno uložení peněžitých trestů v obžalobě. Podle převažujícího názoru oslovených státních zástupců jsou příčiny současného stavu následující: zjišťování majetkových poměrů u pachatelů obyčejné, bagatelní kriminality je pro policii značnou zátěží, neumí to, jde o čas a peníze a také se jí prostě nechce, protože to po ní vlastně nikdo nežádá.
Policejní orgán je hodnocen za počet zpracovaných věcí, za rychlost, a především konečný návrh, který po skončení vyšetřování učiní. Státní zástupce má sice možnost policistu k takovým úkonům vést a tlačit, v praxi to ale u obyčejné kriminality nedělá. „Nikdo shora to po něm nechce, především jeho přímý šéf, jenž odpovídá za postih kriminality v okrese nebo kraji. A pokud on sám to u soudu s návrhem peněžitého trestu zkusí, obvykle neuspěje. Do neuložení peněžitého trestu, je-li uznána vina, se přece nebude odvolávat, vždyť ho k tomu šéf nenutí a pro něho by to byla práce navíc,“ popisuje realitu jeden z dlouholetých státních zástupců, který si ovšem nepřál být jmenován.
Klíčem k vyššímu ukládání peněžitých trestů je motivace státních zástupců i podle dalšího osloveného státního zástupce. „Rozhodující je státní zástupce. Ten musí nachystat žalobu, připravit přehled o majetku pachatele a pak může chtít po soudu, aby k jeho návrhu vynesl peněžitý trest. Pokud to soud neučiní a podmínky podle zákona k tomu jsou, je třeba pohnout zadkem a napsat odvolání. Jednou, dvakrát, třikrát, až se soudce zamyslí a dospěje k závěru, že státní zástupce ho svými návrhy zbytečně zatěžuje. Raději mu pak začne vyhovovat, jsou-li k tomu podmínky,“ dodává.
Nejvyšší soud a Nejvyšší státní zastupitelství již více než rok pořádají semináře určené pro soudce, státní zástupce či policisty, kde vysvětlují okolnosti ukládání peněžitých trestů. Instituce upozornily na to, že v Česku dlouhodobě peněžité tresty tvořily zhruba čtyři procenta všech sankcí, zatímco například v Německu jde o 85 procent. Například nizozemská legislativa pak finanční sankci upřednostňuje před odnětím svobody ve všech případech, dokonce i když pachateli hrozí doživotí. Snaha justice i ministerstva úzce souvisí s přeplněností českých věznic, které jsou dlouhodobě přeplněny.
Petr Dimun
