Dovolání jako řádný opravný prostředek nebo vypuštění části V. občanského soudního řádu. Především u těchto dvou navrhovaných změn se odborníci diskutující v prostorách Ministerstva spravedlnosti neshodli na podobě nového civilního řádu soudního. Podle předsedy Krajského soudu v Praze a předního civilisty Ljubomíra Drápala se jedná o návrh zastaralý s překonanou koncepcí, neodpovídající 21. století.
14. září pořádalo Ministerstvo spravedlnosti další z konferencí věnovaných věcnému záměru civilního řádu soudního. Na půdu ministerstva přišla diskutovat s autory návrhu řada odborníků z oblasti soudnictví a advokacie.
Účastníky nejprve přivítal náměstek ministra spravedlnosti Michal Franěk, po něm se slova ujala soudkyně Radka Zahradníková. Ta moderovala diskuzi o části V. občanského soudního řádu. Návrh věcného záměru předpokládá vypuštění této úpravy, což vyvolalo řadu negativních reakcí odborné veřejnosti (například ze strany Soudcovské unie). Předseda rekodifikační komise Petr Lavický vzpomenul složité zavádění této právní úpravy do praxe (například v oblasti ochranných známek), kdy vznikaly průtahy dané dualismem přezkumu správních aktů.
Ten je dán rozlišováním soukromoprávních a veřejnoprávních prvků, což není (při existenci různých teoretických přístupů) jednoduché. Toto rozlišení, které je pak kritériem pro určení pravomoci, by mělo být podle Lavického jednoznačné. Začaly se tak objevovat nové kompetenční spory, kdy navíc judikatura tzv. konfliktního senátu (pozn.: senát zřízený podle a č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů) řešení situace podle Lavického nijak nepomohla.
Rekodifikační skupina přesto připravuje druhou variantu – že by v omezeném rozsahu byla dána pravomoc v civilním sporném řízení, i když ve věci rozhodoval správní orgán. Půjde ale o přesný výčet věcí (např. rozhodnutí ČTÚ nebo ERÚ). Lavický je pro úplné vypuštění části páté, nicméně bude zde další pracovní varianta k diskuzi.
Předchozí konference k civilnímu řádu soudnímu jsme shrnuli zde:
Autoři věcného záměru Civilního řádu soudního debatovali o opravných prostředcích
Záměr civilního řádu soudního: I když strana nebude procesně způsobilá, má právo být slyšena
Advokát a člen Legislativní rady vlády Stanislav Kadečka souhlasí s tím, že část V. OSŘ přinesla obrovské množství problémů. Ostrá hranice mezi právem soukromým a veřejným neexistuje, v praxi je ale potřeba. Otázka pravomoci a příslušnosti by neměla vyvolávat spory („musím vědět, kam mám poslat žalobu“). Kadečka se tak nahlas tázal: co se stane lidem, když zrušíme část V.? Podle něj vůbec nic. Soudní přezkum totiž bude zachován, a naopak zmizí mnoho specifických problémů, kdy se lidé soudí řadu let, aniž by se řešila podstata sporu. Proces tu má být pro účastníky řízení, nyní ale klademe největší břímě na žalobce.
Rozhovor s Petrem Lavickým čtěte zde: Názor, že dovolání coby řádný opravný prostředek oslabí princip právní jistoty, je absurdní
V rámci diskuze se k návrhu jako první vyjádřil soudce Tomáš Novosad. Ten označil argumenty, které zazněly, jako zavádějící. Podle něj nejde o zásadní problém v aplikaci páté části OSŘ a průtahy podle něj vznikají výjimečně, naopak přejde-li rozhodování na správní soudy, začnou průtahy teprve vznikat.
Prezentace vystupujících jsou ke stažení zde.
Bývalý předseda senátu Nejvyššího soudu Ljubomír Drápal označil argumenty za neférové Podle něj V. část OSŘ představuje řešení reagující na dualismus práva, a navíc řešení dobré z možných špatných. Souhlasí s předkladateli, že řešení kompetenčních sporů je složité, nejde ale o problém části páté.
Další část konference byla věnována mediaci, resp. diskuzi nad návrhem věcného záměru, který nepřebírá současné zákonné ustanovení, podle kterého může soud nařídit stranám sporu první setkání s mediátorem. Podle Evy Dobrovolné z Masarykovy univerzity v Brně existují i jiné instituty, které můžou vést k mimosoudnímu řešení sporů, navíc sami soudci můžou informovat o tom, co je mediace. V současné době soud lidem nařizuje první setkání s mediátorem a přerušuje řízení, což znamená tří měsíční průtah. Proti navrhované úpravě se ale ohradila řada odborníků.
Například advokátka a mediátorka Martina Doležalová zdůraznila, že soudy nemají čas ani kapacitu, aby samy prováděly mediaci. Navíc jsou posledním místem sporu tam, kde předtím nezafungovalo vyjednávání. Soudce Pavel Punčochář pak vyzdvihl i povinnost mlčenlivosti, kterou musí mediátoři zachovávat o skutečnostech, které se při mediaci dozví. A zdůraznil, že mediace jako mimosoudní řešení sporů představuje silný evropský trend. Podle něj mediace řízení neprodlužuje a není v rozporu s principem efektivity.
Mohlo by vás zajímat
V druhé půlce konference se k návrhu věcného záměru vyjádřil současný předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal, s jehož slovy se ztotožnil i soudce Zdeněk Krčmář z Nejvyššího soudu. Podle Drápala má proces směřovat k vymahatelnosti práva, k tomu je potřeba zejm. rychlost a neformálnost procesu. Rychlost může být i na újmu správnosti rozhodnutí (po 15 letech vydané správné rozhodnutí je už dle jeho slov lidem k ničemu).
Drápal ještě uvedl, že i rozhodnutí v jednom stupni je ústavní a že bychom neměli podléhat iluzi, že více instanční rozhodování vede vždy k lepšímu výsledku. Pokud jde o institut dovolání, Drápal uvedl, že jde o prostředek a) sjednocování soudní praxe, nebo b) prosazování individuální spravedlnosti, což je pojetí široké a je k tomu potřeba vysoký počet soudců. Návrh věcného záměru se podle Drápala tváří, že chce oboje, přitom ale fandí variantě druhé, která ale povede k prodloužení řízení. Dovolací soud má podle Drápala judikovat, a ne vysvětlovat účastníkům, proč se nemůže jejich věcí zabývat. Podle předsedy KS v Praze je tedy nutné vyřešit tuto principiální otázku. A v rámci svého příspěvku ještě upozornil, že vyslovení přípustnosti dovolání ve výroku odvolacího soudu, jak věcný záměr předpokládá, se v praxi neosvědčilo.
Soudce NS Krčmář: Dovolání jako řádný opravný prostředek? Jde o koncepci myšlenkově zastaralo
Dalším řečníkem byl Robert Němec z České advokátní komory, který promluvil o zamýšlené novince, a tou je advokátský proces. Přístupy v zahraničí jsou různé, například severské země tuto úpravu nemají, naopak Německo ano. Návrh do jisté míry koresponduje s úpravou právě německou. Podle výsledků jedné ze studií, která se zaměřila na povinné zastoupení advokátem, je výsledkem větší aktivita soudce a odstranění nerovnosti stran a jejich vyšší šance na úspěch. V každém případě to bude klást zvýšené nároky na advokáty a bude to mít dopad i na rozsah jejich pojištění pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou klientovi.
Závěrečná část konference pak byla věnována zvláštním způsobům řízení, konkrétně rozkaznímu řízení. I zde věcný záměr počítá s několika změnami. Například nově má být možné vydat platební rozkaz pouze a jen tehdy, navrhne-li to žalobce, dále odpor by už nemusel obsahovat zdůvodnění a mohl by směřovat jen proti části uplatněného nároku.
Jana Rosůlková
