Narušování důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem, nárůst počtu domovních prohlídek v místech výkonu advokacie nebo činnost státních zástupců vedla ped pěti lety část advokátů k založení Unie obhájců (UO). Zatímco v roce 2013 byly reakce na založení spolku turbulentní, po pěti letech podle člena prezídia Lukáše Trojana funguje s Českou advokátní komorou (ČAK) v symbióze.
V pátečním odpoledním bloku konference k oslavám 100 let české a slovenské advokacie vystoupil na úvod místopředseda ČAK i člen prezídia Unie obhájců Tomáš Sokol. Ve svém příspěvku nazvaném „Důvěrnost vztahu advokát – klient jako součást právního státu“ zrekapituloval právní rámec vztahu advokáta s klientem. Připomněl nedávný spor advokátů s Českou pirátskou stranou, jejíž představitelé se snažili prosadit v novele daňového řádu, aby advokáti nebo třeba daňoví poradci museli poskytovat údaje pro tuzemskou správu daní, nikoliv jen pro mezinárodní.
Sokol také vzpomněl na klíčové stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu, které upřesnilo podmínky pro prohlídku míst, kde je vykonávána advokacie. Zároveň zdůraznil, že advokátní mlčenlivost nesmí sloužit ke krytí trestné činnosti advokáta či jeho klienta. „Důvěrnost vztahu ale nemůže být relativizována např. bojem s terorismem, je to hodnota nadčasová, prolamována může být jen ve výjimečných případech,“ uzavřel Sokol.
Lukáš Trojan poté shrnul pětiletou činnost Unie obhájců. Její vznik podnítil nárůst domovních prohlídek u advokátů a činnost státního zastupitelství. Z 5 prohlídek v roce 2013 jejich počet stoupl na 27 v dalším roce. ČAK podle Trojana těmto jevům nedokázala čelit – důvod, proč tomu tak bylo, pochopil Trojan až později. „ČAK je konzervativní stav, nebylo by vhodné, aby tehdejší představenstvo vystavilo Komoru takovému druhu debaty.“
UO tak tuto činnost vzala na sebe a postupně se přes turbulentní reakce médií i justice prosadila a s ČAK v tomto ohledu spojila své síly. Letos pak vznikla Unie rodinných advokátů, což podle Trojana potvrzuje trend, že spolky, hájící specifická pole advokacie, mohou existovat v symbióze s Českou advokátní komorou.
V pokračujícím bloku o civilním právu pak vystoupil ústavní soudce David Uhlíř, člen představenstva ČAK Robert Němec či Michal Žižlavský. Debata se vedla hlavně nad smyslem advokátského procesu, s jehož zavedením počítá věcný záměr civilního řádu soudního. Nyní je povinné zastoupení advokátem pouze u nejvyšších a Ústavního soudu, které tak jsou pro advokátský proces jakousi pokusnou laboratoří – David Uhlíř přiznal, že nezřídka se v této laboratoři ukáže nedostatečná schopnost advokáta.
Soudce také vyjmenoval výhody, které by takový krok mohl přinést. Soudy by například jednaly s odborným partnerem (advokátem), došlo by k omezení nutnosti poučování, usnadnilo by se doručování nebo by se vyřešily problémy s právním nástupnictví. Riziky advokátského procesu jsou například zvýšená odpovědnost advokáta za procesní pochybení, zvláštní oprávnění pro přístup k vyšším soudům, žaloby neúspěšných klientů, nebo rozsah pojištění.
Podle Roberta Němce je sice advokátský proces omezením svobody jednotlivce, ale nese s sebou celou řadu empiricky prokázaných pozitivních dopadů, zlepší kvalitu soudnictví, bude mít pozitivní dopad na výsledek řízení, které se zrychlí a sníží se míra nerovnováhy mezi účastníky.
Oslavy 100 let České a Slovenské advokacie proběhly uplynulý týden v Luhačovicích. Více jsme psali zde.
(epa)
