Naděje exekutorů, že Ústavní soud zruší snížení exekutorského tarifu z dílny ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), zhasly. Plénum ÚS zamítlo návrh skupiny senátorů na zrušení části ustanovení příslušné vyhlášky. Návrh skupiny deseti senátorů směřoval proti novele provedené vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 441/2016 Sb., která nabyla účinnosti dne 1. dubna 2017. Touto vyhláškou se změnil exekuční tarif a došlo ke snížení minimální odměny exekutora z 3 000 Kč na 2 000 Kč.
Zároveň byla odstraněna hranice 10 000 Kč v případě snížení náhrady hotových výdajů exekutora, splní-li povinný vymáhaný nárok dobrovolně ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti. Podle senátorů tím došlo ke svévolnému ztížení či dokonce znemožnění výkonu exekuční činnosti, k ohrožení materiálního zajištění soudních exekutorů, k porušení zásady legitimního očekávání ve vztahu k právu podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, k neodůvodněně rozdílnému přístupu státu k jiným podobným profesím a rovněž k porušení zákazu nucených a povinných prací.
Nejde o libovůli
„Ústavní soud se otázkou stanovení výše náhrady nákladů exekuce a odměny soudního exekutora a ústavně konformním výkladem exekučního tarifu zabýval již dříve, a na svých dřívějších závěrech nemá důvod nic měnit a vychází z nich i v nyní projednávané věci,“ konstatuje se v úvodu rozhodnutí, s tím že v tzv. testu racionality napadená právní úprava obstála ve všech čtyřech jeho krocích. Soud dospěl k závěru, že napadená ustanovení nejsou výsledkem libovůle či zjevně iracionálního postupu Ministerstva spravedlnosti. Zákonná úprava sleduje legitimní cíl, není svévolným zásadním snížením celkového standardu základních práv a zákonný prostředek použitý k jeho dosažení je rozumný, byť nikoliv nutně z hlediska soudních exekutorů nejlepší. „Napadená ustanovení sledovala cíl snížení nákladů v exekučním řízení, tedy cíl, jenž nelze z hlediska uvedených základních práv považovat za nelegitimní, a protože obsaženou úpravu nelze označit za nerozumnou, obstála také ve třetím a čtvrtém kroku testu racionality.“
Osoba zapsaná do seznamu exekutorů svým návrhem na zápis a provedením zápisu do seznamu dala podle ÚS souhlas s prováděním činnosti soudního exekutora a s tím spojenými riziky, k nimž náleží i to, že ne ve všech případech dosáhne soudní exekutor uspokojení všech svých nároků. Rizika podstupovaná v souvislosti s výkonem určité profese, včetně rizika neuhrazení odměny za odvedenou práci, jsou vyvažována výhodami souvisejícími s touto profesí. „Nalezení optimálního způsobu stanovení náhrady nákladů exekuce a odměny soudního exekutora je v plné kompetenci Parlamentu České republiky a exekutivy. Ústavní soud může v rámci řízení o kontrole norem toliko dbát na o to, aby normotvůrce řádně plnil svou povinnost, která mu vyplývá z ústavního pořádku.“
Jak z rozsudku dále vyplývá, Ústavní soud neshledal v posuzované věci důvody pro konstatování porušení práva podnikat či zásady legitimního očekávání na právo na provoz hospodářské činnosti, neboť předmětné snížení minimální odměny soudního exekutora a jeho náhrady hotových výdajů neznemožňuje soudním exekutorům výkon jejich činnosti. Ani nelze dovodit porušení principu rovnosti v právech ve smyslu čl. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť rozdílný přístup státu vůči soudním exekutorům na jedné straně a notářům a insolvenčním správcům na druhé straně má své rozumné důvody.
Špatná zpráva pro exekutory
Rozhodnutí ÚS uvítalo Ministerstvo spravedlnosti. „Vítáme, že Ústavní soud potvrdil ústavnost úpravy, která snižuje odměny exekutorů. V praxi ukázala, že systém vymáhání pohledávek nekolabuje a je schopný fungovat i za těchto podmínek. Za vše hovoří čísla – k 1. srpnu 2017 jsme měli 154 exekutorů, dnes jich je 155. K žádnému exodu ani ke ztížení vymahatelnosti práva tedy nedošlo“, uvedl k rozhodnutí ÚS ministr spravedlnosti Jan Kněžínek. „Ministerstvo spravedlnosti vydalo novelizaci vyhlášky, kterou byla snížena minimální odměna soudního exekutora. Cílem tohoto kroku bylo snížení nákladů exekuce, což pomáhá jak dlužníkům, tak i věřitelům,“ dodal ministr.
Naopak, rozsudek kritizují exekutoři. „Exekutorská komora samozřejmě respektuje rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ve věci snížení odměn pro soudní exekutory. Je to nicméně špatná zpráva pro soudní exekutory, ještě horší pro jejich zaměstnance, ale vůbec nejhorší je tato zpráva občany České republiky“ sděluje prezident Komory Vladimír Plášil. „Věc projednávaná Ústavním soudem nebyla o určení nějaké částky nákladů exekuce, ale v symbolické rovině byla zejména o tom, zda Ústavní soud posoudí snížení vyhlášky v celkovém kontextu nesystematických změn na poli exekučního práva, které postupně po malých kouskách vedou k erozi vymahatelnosti práva v České republice. Ústavní soud posoudil vyhlášku bohužel izolovaně od všech ostatních legislativních změn, což lze do určité míry pochopit, neboť řešení takového komplexního problému náleží primárně moci výkonné a zákonodárné.“
Jak dále Plášil konstatuje, rozhodnutí Ústavního soudu bohužel nijak nepřispělo k nalezení spravedlivé rovnováhy mezi dlužníky a věřiteli, nijak nezvrátilo fakt, že zajištění vymahatelnosti práva není pro stát prioritou. To všechno je podle něj negativní zpráva pro občany, protože systém právních vztahů v moderní společnosti založený na normách hmotného práva se může uplatňovat pouze a jen, jestliže k jejich prosazení stát poskytuje možnost použití účinných donucujících prostředků. Bez účinných prostředků, ke kterým patří také institucionální a materiální zabezpečení výkonu exekuční činnosti, není možné zajistit právní ochranu občanů – není možné zajistit efektivní vymáhání výživného pro nezletilé děti, náhrady škody způsobené např. trestným činem, vymožení v dobré víře zapůjčených peněžních prostředků. „Budeme si muset podrobně zanalyzovat odůvodnění nálezu, nicméně je patrné, že každý z exekutorů bude muset přijmout opatření, aby zabezpečil chod svého úřadu, což se bude týkat především zaměstnanců, kterých exekutoři zaměstnávají okolo tří tisíc. Někteří z nich jistě ukončí výkon úřadu, půjde o ty exekutory, kteří ještě čekali na to, jak věc posoudí Ústavní soud“ uvádí viceprezident Komory Jan Mlynarčík.
Lze souhlasit s Ústavní soudem, konstatuje prohlášení EK ČR, že vyhláška sama o sobě sledovala legitimní cíl. Současně ale platí také teze Ústavního soudu, že odměna má odrážet složitost a komplikovanost. Tyto dva pohledy se mohou střetávat a Ústavní soud se bohužel s tímto střetem nezabýval, ale tento střet nelze řešit jinak než, že činnost exekutora bude financována i jinak než dlužníky (a to buď ze strany věřitelů anebo státu – jak je to např. u notářů či insolvenčních správců). O tom bude nepochybně vést třeba debatu s Ministerstvem spravedlnosti. „K námitkám, že počet soudních exekutorů dramaticky neklesnul a proto se ukázalo, že exekutoři mohou fungovat za nových podmínek, je třeba dodat, že aktuálně evidujeme čtyři soudní exekutory, kteří ohlásili ukončení výkonu úřadu, máme exekutorské úřady, které jsou neobsazené již několik let. Navíc je taková úvaha předčasná, protože vyhláška platí pro nové exekuce, takže exekutoři hradí provoz úřadů ze svých rezerv, případně odměn ze starších řízen. To má ale dočasného trvání. Již dnes exekutoři propouští zaměstnance – a to logicky ty nejdražší, nejvíce erudované, což je apriorně špatně. Stejně tak si exekutoři nemohou dovolit provádět ty způsoby vedení exekuce, které jsou ekonomicky nejvíce nákladné. To vše povede ke snížení kvality služeb nabízených občanům, to vše sníží vymahatelnost práva“ dodává závěrem Mlynarčík.
Podle kladenského exekutora Petra Kučery je nález bohužel odtržen od současné ekonomické reality, kdy tarif nebyl zvýšen od roku 2001, kdy součet inflací činí 32 %. „Mzdy se zvyšují i v exekutorských úřadech, ceny poštovného se zvýšily o více než 400 %. Komu se v poslední době snížila odměna, nebo mzda?“ Nález se vůbec nezmiňuje, pokračuje Kučera, že notářům hradí nemajetnost stát ve výši 500 Kč, insolvenčním správcům platí stát 45.000 Kč a advokáti mají od státu za ex offo. Exekutor nemá nic. Pokud by byl exekutor podnikatel, nikdy by neposílal desetitisíce doporučených zásilek, které nikdo nepřebírá. Jenže stát to požaduje, nehradí a nechává to na podnikatelském riziku. Proč by si soudci neměli rozesílat rozsudky ze svého platu, jak to činí exekutor? „Pokud by exekutorů bylo tolik jako povinných, tak by se o zvýšení tarifu popraly odborové svazy. Otázkou Ministerstvo spravedlnosti hodnotí úspěch vyhlášky tak, že po roce působnosti vyhlášky se navýšil počet úřadů o jeden. Jenže dopad vyhlášky nastane nejdříve za dva roky, což je střední doba vymahatelnosti,“ vysvětluje Kučera.
„Z rozhodnutí Ústavního soudu cítím zklamání, de facto byl potvrzen stav, kdy minimální odměna exekutora je 22,5 krát nižší než garantovaná minimální odměna insolvenčních správců. Přitom odpovědnost exekutora a rozsah rozhodovací činnosti v řízení je mnohem širší,“ komentuje rozhodnutí soudní přerovský exekutor Lukáš Jícha.
Dušan Šrámek
