Ačkoli došlo v roce 2017 k výraznému nárůstu uložených peněžitých trestů a oproti roku 2016 k jejich dvojnásobnému ukládání, přichází ministerstvo spravedlnosti s několika novelami zákonů. Záměry vycházejí vstříc dlouhodobé kritice z řad odborníků a soudců ohledně možnosti ukládání peněžitého trestu a změny způsobu jeho vymáhání. Česká justice má návrh ministerstva k dispozici.
Změnu by měl doznat primárně trestní řád, v němž se nově navrhuje doplnění § 89, odst. 9, který by měl nově uložit orgánům činným v trestní řízení dokazovat vedle osobních také „podstatné okolnosti k posouzení (…) rodinných, majetkových a jiných poměrů pachatele“.
V § 91 se naopak vypouští povinnost dotázat se obviněného před výslechem na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry, což je nahrazeno v § 92 novým odstavcem 2, který orgánům činným v trestním řízení ukládá v rámci výslechu obviněného „se při výslechu podrobně dotázat na jeho osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry tak, aby pro případ rozhodnutí o vině a trestu obviněného byly zjištěny skutečnosti v rozsahu nezbytném pro stanovení druhu trestu a jeho výměry“.
Výslech obviněného k majetkovým poměrům
Vychází se tak vstříc některým hlasům státních zástupců a trestních soudců, aby byly majetkové poměry potenciálně odsouzeného zjištěny ještě v rámci přípravného řízení. Ministerstvo se v návrhu opírá o rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016 (sp. zn. 8 Tdo 383/2016, publ. pod č. 12/2018 Sb. rozh. tr.), podle něhož je státní zástupce „oprávněn už v obžalobě navrhnout uložení trestu propadnutí majetku (nebo jiného konkrétního druhu trestu). I když tak neučiní, je povinen zajistit, aby byly již v přípravném řízení náležitě objasněny osobní a majetkové poměry pachatele (obviněného), pokud reálně přichází v úvahu, že soud uloží trest propadnutí majetku nebo jiný trest, který pachatele postihne na majetku (§ 39 odst. 7 tr. zákoníku)“. „Zjišťování majetkových, rodinných, osobních a jiných poměrů pachatele proto bylo zahrnuto do okruhu okolností, které je třeba v nezbytném rozsahu dokazovat (§ 91 tr. ř.) s tím, že další změny v právní úpravě výslechu obviněného mají vést k tomu, aby orgány činné v trestním řízení zejména podrobně a cíleně vyslechly obviněného k jeho majetkovým a výdělkovým poměrům; ve vhodných případech by pak mělo být provedeno i tzv. majetkové šetření,“ argumentuje nad to ministerstvo v návrhu změny trestního řádu.
Další oblastí, v níž ministerstvo vyšlo vstříc požadavkům vzešlým ze seminářů, které byly pořádány pro soudce Nejvyšším soudem a Nejvyšším státním zastupitelstvím k problematice ukládání peněžitých trestů, je omezení možnosti přeměny nevykonaného peněžitého trestu v tresty alternativní jako je například trest obecně prospěšných prací či domácího vězení. Stejně tak i opačně: navrhuje se vypustit možnost přeměny nevykonaného trestu obecně prospěšných prací v trest peněžitý či domácího vězení.
Z důvodové zprávy k návrhu:
„Třebaže se v některých zahraničních úpravách setkáváme s možností přeměnit nevykonaný peněžitý trest v jiné alternativní tresty (Španělsko nebo některé německé spolkové země pracují s náhradním trestem ve formě obecně prospěšných prací), česká odborná veřejnost možnost přeměny nevykonaného peněžitého trestu v jiné alternativy nepřijala (viz např. výzkumy Institutu pro kriminologii a sociální prevenci ) a ustanovení § 69 odst. 2 tr. zák. je tak předmětem trvalé kritiky. Zákonodárci je pak vyčítáno, že tímto způsobem je „nevýchovně“ nahrazována jedna alternativa alternativou druhou, což je problematické z hlediska vhodné motivace pachatelů trest vykonat a vyvolává to v nich pocit určité beztrestnosti. Podle některých názorů tak dochází až k určité „devalvaci“ způsobilosti trestu (obecně prospěšných prací, peněžitého trestu) být hodnotnou alternativou nepodmíněného trestu odnětí svobody a vede to až k určitému „rozmělnění“ jeho sankční povahy. Pachatelům se tímto řešením vysílá signál v tom směru, že nepodmíněný trest odnětí svobody nebude uplatněn ani v důsledku jejich chování odůvodňujícího přeměnu uloženého trestu, a vyvolává se tím u nich pocit, že se „nemají čeho obávat“, což výrazně snižuje jak autoritu příslušného druhu trestu, tak i samotných orgánů činných v trestním řízení. Alternativní tresty, na které může být peněžitý trest přeměněn, bývají pachatelem vnímány jako výhodnější než peněžitý trest. V praxi také dochází k tomu, že odsouzený často nevykoná ani tuto alternativu a peněžitý trest zaplatí, až když mu hrozí nařízení náhradního trestu odnětí svobody. V praxi nicméně (možná i právě proto) dochází k nařizování výkonu náhradního trestu ve větší míře než k přeměně v trest obecně prospěšných prací (přeměna v trest domácího vězení přitom není využívána prakticky vůbec).“
Justiční pohledávky a pohledávky Vězeňské služby
Prodlužují se také lhůty, v nichž má odsouzený peněžitý trest zaplatit i okolnosti jeho možných splátek. „Obě tyto změny, stejně tak jako změny v § 341 tr. ř. směřují k usnadnění zaplacení peněžitého trestu i méně majetným odsouzeným nebo těm, kteří se dostali do složité finanční situace. Na druhé straně se však zpřísňuje postup v případě, jestliže pomine důvod pro odložení výkonu nebo nedodržení splátek, kdy soudce bude obligatorně povinen odvolat povolení odkladu nebo splátek, tento postup již nebude na jeho uvážení,“popisuje důvody změn ministerstvo.
Zcela nově má být řešen způsob vymáhání všech tzv. justičních pohledávek, včetně pohledávek Vězeňské služby ČR. Nově by justiční pohledávky – jejichž nevymožený objem dosahuje k dnešnímu dni skoro 6 mld. Kč – vymáhala Celní správa. V případě justičních pohledávek by celníci vymáhali podle návrhu jen ty, které vzniknou po účinnosti novely. V případě pohledávek Vězeňské služby ČR by celníci převzali i ty dosud nevymožené. Stát by to přišlo ročně na skoro 70 mil. Kč navíc na platech nových 137 příslušníků Celní správy, kteří by měli nové povinnosti obstarávat.
Petr Dimun
