Česko si od dob Rakouska-Uherska nese dědictví vrchnostenské mentality úředníků, jediným „protilékem“ je fungující správní soudnictví. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v rozhovoru s ČTK poukázal na význam Nejvyššího správního soudu (NSS), v jehož čele skončí v září Josef Baxa i místopředseda Michal Mazanec. Nástupce určí prezident Miloš Zeman, jména zatím nezveřejnil. Rychetský se také zamýšlel nad slabinami Ústavního soudu.
„NSS je nesmírně důležitá instituce a zachovat v ní stabilitu, jakousi judikaturní jednotu, je pro fungování naší země velmi důležité,“ řekl Rychetský.
Jedním z negativních rysů současného Česka jsou podle něj vrchnostensky uvažující úředníci. „Z dob Rakouska-Uherska stále trvá jakési těžké mentální zatížení úředníka na každém stupni, že on je vrchnost a že ten, kdo od něj cokoli požaduje, tak ne že by na to měl právo, ale musí se toho doprošovat,“ popsal Rychetský. I proto správní řízení často trvají roky, předseda Ústavního soudu v této souvislosti přímo hovoří o katastrofě.
„Ta hluboká infekce, která zasáhla byrokracii naší země, ta se dá postupně vymýtit jenom efektivním správním soudnictvím. Neexistuje žádný jiný nástroj, jak změnit naše úředníky z vrchnosti na naše služebníky,“ uvedl Rychetský.
Správní soudy by podle Rychetského měly v některých případech nejen zasáhnout prostřednictvím takzvané kasace, tedy vrátit správnímu orgánu věc k novému projednání, ale samy rozhodovat. „Fungování NSS je velmi důležité pro fungování českého státu v budoucnosti,“ uzavřel Rychetský.
Nejvyšší správní soud navazuje na historickou tradici, vznikl ale v současné podobě až v roce 2003. Jeho předsedou je od počátku Baxa, po vypršení mandátu zůstane řadovým soudcem. Nového předsedu musí prezident vybírat ze současných členů a členek soudu.
Systém sestavování ÚS přináší riziko vyprázdnění
Slabým místem českého Ústavního soudu (ÚS) je podle Rychetského způsob jeho sestavování, který přináší riziko „vyprázdnění“ a paralýzy soudu po vypršení funkčního období jeho členů. Problém by vyřešilo prodlužování mandátu ústavního soudce, dokud není určen jeho nástupce.
Podobná úprava s pojistkou proti ochromení soudu existuje v Německu. Vývoj v Polsku či Maďarsku podle Rychetského ukazuje důležitost takové úpravy, která zajistí funkčnost soudu i v turbulentní době a tváří v tvář autoritářům.
„Ustanovení německé, že ten mandát je sice časově omezen, ale současně nesmí dojít k uvolnění místa bez náhrady, je myslím velice racionální,“ uvedl Rychetský. Uvažovat lze podle něj také o zákazu opakování mandátu ústavních soudců spolu s jeho prodloužením z 10 na 12 let.
První soudce patnáctičlenného českého ÚS jmenoval prezident Václav Havel v červenci 1993, tedy před 25 lety. Obměna přichází vždy přibližně po deseti letech. Miloš Zeman jmenoval třetí generaci soudu postupně od května 2013 do konce roku 2015. Kvůli zajištění kontinuity někteří soudci mandát opakovali či opakují, včetně Rychetského, který byl předsedou už v druhé generaci jmenované Václavem Klausem.
Právě když sestavu s obtížemi vybíral Klaus, klesl v roce 2004 počet soudců na 11, nemohli tak řešit návrhy na zrušení zákonů. V roce 2013 bylo soudců krátkodobě pouze 12, i tehdy se tak ÚS ocitl na hranici paralýzy.
Přes všechny komplikace se podle Rychetského podařilo všem českým prezidentům sestavit ÚS hodný tradice a připravený čelit aktuálním výzvám. V současné sestavě je vysoký podíl akademických pracovníků a kariérních soudců, což pokládá Rychetský za správné.
„Jsou to lidé, kteří měli možnost z akademické půdy, případně z justice, judikaturu ÚS sledovat a sami aplikovat buď při výuce, v teoretických pracích, nebo při souzení,“ konstatoval Rychetský. Soud, jemuž předsedá, se dlouhodobě potýká s vysokým zatížením, dostává přes 4000 stížností ročně. O případném omezení přístupu k soudu přesto podle Rychetského nemá smysl uvažovat. „Protože by vám řekli: jednou dosažená míra ochrany lidských práv a svobod se přece nesmí snižovat,“ vysvětlil Rychetský.
Za důkaz mezinárodního uznání českého ÚS považuje Rychetský to, že uspořádá v roce 2020 v Praze důležitou akci Konference evropských ústavních soudů. Bude se tam mluvit například o souvztažnosti ochrany lidských práv podle národních ústav, evropského práva a mezinárodních smluv.
„Všechny členské evropské země se dostávají do situace, kdy národní zákonodárství začíná v rámci boje proti terorismu výrazným způsobem zasahovat do ochrany individuálních práv,“ řekl Rychetský. Vnímá s obavami také posilování autoritářů v některých evropských zemích a krizi liberální demokracie obecně.
Společnost se vlivem globalizace a dalších procesů změnila, klasické strany, které dříve zastupovaly různé společenské vrstvy, si toho ale včas nevšimly a nedokázaly přiměřeně reagovat. „Ujel jim vlak. A ten bezradný člověk velmi lehko podlehne strachu. Je potřeba jej uměle vyvolat, ale to není těžké. To může být sociální úzkost, strach z imigrace a podobně. A toho využívají různé skutečně extremistické politické proudy,“ uvedl Rychetský.
„Systém liberální demokracie přestal být zatím ne většinou, ale velkou částí společnosti akceptovaný. A právě ta část hledá ze své bezvýchodné situace nějaké jiné řešení. To, že jsou to většinou řešení, která končí katastrofou a nějakou formou totality, to si ti lidé neuvědomují,“ obává se Rychetský. Politici by podle něj měli být schopní obavy lidí rozptýlit, dát jim jistotu, že dokážou jejich problémy řešit.
Mezinárodní společenství by podle Rychetského nemělo při ochraně svobod ustupovat. „Protože ten prapor ochrany lidských práv a svobod je vlastně poslední společná hodnota, která nám zůstává,“ řekl předseda ÚS.
(čtk)
