K legislativním výzvám pro novou vládu patří trestní i občanský soudní řád, zabývat by se měla insolvencemi či problematikou soudních znalců. Předseda Ústavního soudu (ÚS) Pavel Rychetský v rozhovoru s ČTK poukázal také na zastaralou „soudní mapu“ České republiky a vyjádřil naději, že vláda učiní aspoň dílčí kroky při přípravě nejvyšší rady soudnictví jako dlouhodobě zvažovaného, ale dosud neexistujícího orgánu dílčí samosprávy justice.
„Není pochyb o tom, že nemůžeme dál žít s procesními předpisy ze 60. let minulého století,“ řekl Rychetský k trestnímu a občanskému soudnímu řádu. Oba předpisy jsou podle něj „zflikované“ nesčetnými novelizacemi.
Další problém spatřuje v oblasti soudních znalců. „Stále máme normu, podle které soudního znalce, ať už z mikrobiologie nebo ekonomiky, jmenuje ministerstvo spravedlnosti, které nemá odborníky na žádnou z těch oblastí. Neexistuje žádná možnost ‚kontroly kvality‘,“ uvedl Rychetský. Připomněl, že velká část soudních rozhodnutí ze všech oblastí se opírá právě o znalecké posudky.
„Potřebujeme odborné komory znalců z jednotlivých oborů, aby se nedostal na seznam znalců nejen laik a neumětel, ale ani člověk, který může škodit, je úplatný a podobně,“ doplnil Rychetský.
Přes mnohé pokusy a novelizace zůstávají podle předsedy ÚS slabým místem české justice insolvence. Zásadní diskusi si podle něj zaslouží také postavení státního zastupitelství v trestním řízení a takzvaná soudní mapa. Justice v česku má čtyři stupně – okresní, krajské, vrchní a nejvyšší soudy, avšak jen tři stupně procesu. Systém tak není kompatibilní, objevují se kompetenční spory.
Rychetský se pozastavil také nad trvajícím pojetím okresních soudů při neexistenci okresů. Velikost okresních soudů kolísá od několika členů po mnoho desítek soudců. „Absolutně nehomogenní, nevyvážená soudní soustava nemůže zajistit efektivní fungování spravedlnosti,“ domnívá se Rychetský.
Profesorka civilního práva Alena Winterová nedávno v rozhovoru pro Českou justici zmínila potřebu pročistit český právní řád, pomoci by k tomu prý mohl speciální úřad pro legislativu. Rychetský připomněl, že za federace takový úřad fungoval, v samostatném Česku legislativu řeší jednotlivá ministerstva.
„Legislativní rada vlády sama nemůže být schopna tu roztříštěnou resortní legislativu harmonizovat,“ připustil Rychetský. Není si však jistý, zda by samostatný úřad situaci vyřešil. Pochybuje, zda je stát schopen zaplatit dost schopných lidí, jimiž by úřad obsadil.
U nejvyšší rady soudnictví Rychetský doufá alespoň v provedení dílčích přípravných kroků, například lze v ústavě zakotvit její složení a způsob volby členů a odložit účinnost o tři roky. „Během těch tří let lze zahájit diskusi o prováděcím zákoně, o tom, které kompetence by měla převzít, které by měly zůstat ministerstvu spravedlnosti,“ popsal Rychetský. Rada by podle něj měla postupně přebírat personální záležitosti justice, kdežto ekonomiku a provoz by nadále řešilo ministerstvo.
V minulosti Rychetský opakovaně zdůrazňoval, že na ústavu se „nemá sahat“, zvláště ne v politicky turbulentních dobách. Nejvyšší rada soudnictví ale podle něj za to riziko stojí.
(čtk)
