Hranice České republiky nebyly zrušeny ani přijetím tzv. Schengenské úmluvy. Naopak právní předpisy EU stanoví státům postihovat umožnění nelegálního vstupu, pobytu nebo tranzitu Českou republikou. Česká republika zajišťuje ochranu hranic i přesto, že sousedí se státy Schengenu, rezignovat na tuto povinnost s odkazem na Schengen, nemůže. Překročení hranic kýmkoli není dovoleno.

Vyplývá to z analýzy Nejvyššího státního zastupitelství, která je součástí příloh k aktuální Výroční zprávě o činnosti NSZ za rok 2017. Jde o další potvrzení právní skutečnosti, že hranice České republiky stále existují jako existuje povinnost je chránit. Jinak by Česká republika nebyla svrchovaný stát.

Rozsáhlé stanovisko k této otázce poskytl už v září 2015 analytický a legislativní odbor Nejvyššího státního zastupitelství kvůli sjednocení výkladu trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice a přepravu přes státní území.

Podle předmětného stanoviska ze září 2015 ochranu státních hranic České republiky „nelze účelově omezovat“, a to ani odvoláváním se na volný pohyb osob v Schengenu: „K tomuto omezení však nevede respektování práva Společenství, pokud jde o vymezení rozsahu volného pohybu osob. Podstatu státních hranic nutno zachovat, má-li být zachován princip státní svrchovanosti České republiky, který platí na území vymezeném právě státními hranicemi. Přitom Ústava nerozlišuje, zdali jde o vnější nebo vnitřní hranice,“ předložilo Nejvyšší státní zastupitelství stanovisko výklad ve vztahu k Ústavě už před třemi lety. Česká justice o stanovisku podrobně informovala.

O to podivnější jsou obavy, že Německo bude od svých hranic vracet nelegální přistěhovalce do zemí, odkud přicházejí, včetně České republiky. Ilegální přistěhovalci se do Německa z České republiky vůbec nemají dostat a odpovídá za to Česká republika. Týká se to i tranzitu přes území českého státu.  Stát má v takovém případě zavést hraniční kontroly, což není totéž co uzavření hranic. Za to, že Česká republika nechrání své území, nemůže Německo, EU ani Schengenská úmluva, ale český stát.

Mohlo by vás zajímat

Ilegální migraci nelze do budoucna vyloučit

Podle poslední zprávy o stavu nelegálního přistěhovalectví a překračování státních hranic, která tvoří přílohu aktuální Zprávy Nejvyššího státního zastupitelství o činnosti 2017 tato trestná činnost nedosahuje intenzity let 1998 – 2005: „Nelegální migraci a obchodování s lidmi je třeba rozlišovat, avšak prakticky je třeba brát v potaz možné propojení těchto forem trestné činnosti a možný nárůst případů obchodování s lidmi právě z řad migrantů. Pokud jde o trestné činy organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 trestního zákoníku, v období posledních let nedošlo k žádnému dramatickému vzestupu osob, proti nimž bylo vedeno trestní řízení; úroveň evidované kriminality ani zdaleka nedosahuje stavu z let 1998 až 2005. To však nic nemění na nebezpečnosti tohoto protiprávního jednání a hrozeb s ním spojeným. Fenomén ilegální migrace se zatím na území České republiky nijak zásadně neprojevil, což však nelze do budoucna vyloučit,“ uvádí autorka zprávy v jejím úvodu.

V souvislosti s vnitřní bezpečností pak odkazuje k výkladovému stanovisku z roku 2015: „Předmětným výkladovým stanoviskem bylo konstatováno, že ustanovení § 340 trestního zákoníku se vztahuje na všechny případy organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice České republiky v jakémkoli jejím místě a případnou následnou přepravu přes státní území. Nedovolenost vstupu na území České republiky nelze omezovat pouze na ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 216/2002 Sb., o ochraně státních hranic, ale je třeba vzít v úvahu i ustanovení zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky. Nedovolenost překročení státní hranice tedy nelze zúžit jen na nerespektování kontroly na (vzdušné) státní hranice, ale je ji třeba vykládat šířeji ve smyslu respektování všech dalších požadavků, které si Česká republika stanovila jako podmínky vstupu na své území (cestovní doklad, bezpečnostní, zdravotní, veterinární omezení atd.).“

Koncept „Schengenského prostoru“ rozlišuje vnitřní a vnější hranice členských států Evropské unie a jejich ochranu, uvádí Zpráva Nejvyššího státního zastupitelství:

  • Státní hranice mezi Českou republikou a ostatními státy Evropské unie však konceptem „schengenského prostoru“ zrušeny nebyly.  Právní předpisy Evropské unie stanoví členským státům povinnost postihovat organizování a umožnění nedovoleného překročení jejich státních hranic (vstup, pobyt a tranzit), přičemž nerozlišují v tomto ohledu mezi vnitřní a vnější hranicí členských států.
  • V otázce překročení státních hranic členských států Evropské unie právní předpisy Evropské unie výslovně počítají s vnitrostátními právními předpisy jednotlivých členských států o vstupu a pobytu cizinců na jejich území.  Rozlišování tzv. „vnitřní a vnější hranice“ pro účely schengenského prostoru se nijak nedotýká pojmu „státní hranice“ v § 340 trestního zákoníku, a tudíž neomezuje jeho aplikaci jen na tzv. „vnější“ schengenskou hranici.
  • Nedovolenost překročení státní hranice nelze zúžit jen na nerespektování kontroly na (vzdušné) státní hranici, ale je ji třeba vykládat šířeji ve smyslu respektování všech dalších požadavků, které si Česká republika stanovila jako podmínky vstupu na své území (cestovní doklady, bezpečnostní, zdravotní, veterinární omezení atd.).  S ohledem na účel ochrany hranic způsobem vyjádřeným i v Schengenském hraničním kodexu, by bylo nesmyslné, kdyby si stát nemohl zajistit ochranu tzv. vnitřních hranic jen proto, že sousedí jen se signatáři tzv. schengenského prostoru.

NS: Překročení hranic kýmkoli není dovoleno

Tento koncept potvrzuje loňské usnesení Nejvyššího soudu, ze kterého Zpráva Nejvyššího státního zastupitelství cituje:  Usnesení NS ze dne 2. 2. 2017 sp. zn. 11 Tdo 1213/2016 Trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 trestního zákoníku, se lze dopustit nejen na tzv. vnějších hranicích schengenského prostoru, ale též na jeho vnitřních hranicích mezi jednotlivými členskými státy. Vstupem České republiky do schengenského prostoru nedošlo ke zrušení hranic, pouze hraničních kontrol, což ovšem neznamená, že se překročení státní hranice stalo dovoleným pro kohokoli a jakýmkoli způsobem. Jednáním popsaným v § 340 odst. 1 trestního zákoníku může skutkovou podstatu tohoto trestného činu naplnit i osoba, které bylo přiznáno postavení uprchlíka ve smyslu např. Úmluvy o právním postavení uprchlíků (sdělení pod č. 208/1993 Sb.).“

Rozhodnutí bylo navrženo k publikaci do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, trestní kolegium NS však rozhodlo, že rozhodnutí nebude ve Sbírce publikováno, doplňuje Nejvyšší státní zastupitelství.

Přistěhovalci se do Německa dostávají sňatkem s Češkami

Dále analýza popisuje nový způsob, jak se přistěhovalci ze země mimo EU legálně dostávají do Německa: Cizinec uzavře v zemi mimo Evropskou unii sňatek se státním příslušníkem České republiky a poté v Německu žádá o pobytovou kartu: „V roce 2017 byla pozornost zaměřena na otázku, zda k ,neoprávněnému pobytu na území republiky´ při užití právní kvalifikace podle § 341 trestního zákoníku dochází i v případě, kdy cizinec  – občan země, která není členem Evropské unie – po uzavření účelového sňatku se státním příslušníkem České republiky, který proběhne mimo území Evropské unie, následně na území Spolkové republiky Německo (která je jeho skutečným zamýšleným cílem) žádá o ,pobytovou kartu Evropské unie´, čímž legalizuje svůj pobyt na území Spolkové republiky Německo.“

O povolení pobytu v ČR za uvedených okolností už nežádá, ten získává automaticky: „Díky tomu může následně pobývat na území Evropské unie, tedy i případně na území České republiky, kdy o povolení k pobytu na území České republiky fakticky nežádá,“ stojí ve Zprávě.

Podle Zprávy bylo k těmto situacím zpracováno stanovisko analytického a legislativního odboru Nejvyššího státního zastupitelství. Analytici dospěli k závěru, že cílovým místem pobytu osoby, která takto legalizuje svůj pobyt sňatkem s Češkou mimo EU, není Česká republika, nýbrž Německo.„Nedochází tak k naplnění zákonného znaku „neoprávněný pobyt jiného na území republiky“ ve smyslu § 341 trestního zákoníku, stejně tak nelze konstatovat narušení objektu chráněného tímto trestným činem. Nicméně lze zvážit předání poznatků Spolkové republice Německo o podezření z trestné činnosti spojené s nelegální migrací na jejím území (srov. článek 27 odst. 2, 3 Schengenské prováděcí úmluvy a dále článek 7 Rámcového rozhodnutí Rady 2002/946/SVV). V úvahu také přichází možnost trestního postihu pachatelů podle § 361 trestního zákoníku o účasti na organizované zločinecké skupině,“ uzavírá analýzu Nejvyšší státní zastupitelství.

Irena Válová