Už dva roky platí na Vrchním státním zastupitelství v Praze opatření vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, kterým zavedla etický kodex státních zástupců a zaměstnanců. Rada vlády pro koordinaci boje proti korupci, které předsedá Andrej Babiš, nemusí vymýšlet etický kodex pro státní zástupce, jak má v plánu. Kodex už existuje. Dodržování Kodexu na VSZ v Praze musí kontrolovat vedoucí a jeho porušení je posuzováno jako porušení zákoníku práce.
Úkol zavést etický kodex pro státní zástupce si stanovila Rada vlády pro boj proti korupci za Babišovy první vlády ANO11 v lednu 2018, jak Česká justice informovala.
Vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová ovšem etický kodex pro státní zástupce a zaměstnance zavedla v rámci Interního protikorupčního programu svým opatřením už v červnu 2016. Etický kodex státního zástupce a etický kodex zaměstnance VSZ v Praze jsou součástí tohoto programu.
Co se týče korupce, obsahuje Kodex příklady jednání, kterého se státní zástupce nesmí dopustit. Ze seznamu zakázaného jednání by bylo možné dovodit, že někteří státní zástupci se před zavedením Kodexu chovali jako darebáci. „Proti cti státního zástupce je jakékoliv zneužívání jeho funkce k osobním výhodám. Takovým zneužitím je zejména, jestliže státní zástupce vzhledem ke své funkci přijímá bezdůvodná finanční nebo jiná plnění, vyžaduje neodůvodněné slevy nebo bezplatné služby, snaží se vyhnout postihu za přestupky a správní delikty, snaží se na úřadech získat neoprávněné výhody při projednávání soukromých věcí, zneužívá pracoviště k soukromým aktivitám, zneužívá k soukromým účelům úřední symboly a jiným způsobem se snaží využít své funkce k podpoře osobních zájmů,“ uvádí se v Kodexu pod kapitolou Důvěryhodnost.
Státnímu zástupci je zakázáno být obyčejný člověk
Důvěryhodnost státního zastupitelství rovněž podle Kodexu zajistí, když bude státní zástupce dodržovat zákony: „Státní zástupce dodržuje zákony – svým spoluobčanům by měl být vzorem v jejich dodržování. Víra státního zástupce v jemu svěřené poslání posiluje důvěru veřejnosti ve státní zastupitelství.“
Z Kodexu vyplývá, že státní zástupce nemá soukromí, nesmí vyjadřovat své názory, a proto se také nesmí účastnit nevhodné činnosti: „Státní zástupce nesmí zpochybnit svou důvěryhodnost způsobem své účastí na politické činnosti, náboženských nebo jiných občanských aktivitách. Zejména se žádným způsobem neúčastní činnosti nedemokratických subjektů, které zastávají názory neslučitelné se základními principy demokratického právního státu tak, jak jsou tyto principy vyjádřeny zejména ve Všeobecné deklaraci lidských práv a dalších mezinárodních smlouvách, Ústavě a Listině základních lidských práv a svobod. S takovými nedemokratickými subjekty ani nespojuje své zájmy,“ uvádí se doslova v jedné z lidsky nejtvrdších pasáží Kodexu.
Netajit informace, neintrikovat, nepomlouvat
Duchaplná a vzletná slova o vzoru pro občany a víře jsou v Kodexu střídána s nečekanými pasážemi – o řevnivosti, intrikách, utajování, pomluvách a krádežích cizích zásluh. Taková slova lze nalézt v kapitole o spolupráci: „Se zásadami spolupráce jsou zejména neslučitelné pomluvy, intriky, zadržování významných informací, protěžování spřátelených osob, přenášení odpovědnosti na jiného a přivlastňování si cizích zásluh,“ uvádí se v Kodexu doslova.
S nezávislostí je pak spojen příkaz „nebát se ohradit proti zásahům zvenčí“. „Státní zástupce jedná nezávisle na jiných orgánech a institucích a odmítne jakékoli pokusy o neoprávněné zasahování politických, ekonomických a jiných soukromých či veřejných subjektů. Státní zástupce tedy nepřipustí, aby tyto subjekty zasahovaly do jeho činnosti nad rámec zákona. Nebojí se proti takovým zásahům a vlivům ohradit.“
Co se tedy dělo před Kodexem?
Obraz státního zástupce doplňuje to, jak má vypadat a vystupovat. Státní zástupce vystupuje při výkonu své působnosti klidně, slušně a rozhodně. Státní zástupce dbá na to, aby byl upraven a oblečen způsobem, který odpovídá vážnosti jeho postavení. „Chová se slušně a korektně i ke kolegům zastávajícím opačné názory, k podřízeným státním zástupcům a dalším zaměstnancům, policistům, nad jejichž postupem vykonává dozor, i k osobám obviněným z trestného činu. Vždy pamatuje na to, že slušné vystupování a věcná a klidná argumentace posiluje autoritu jeho i celého státního zastupitelství,“ popisuje Kodex Vrchního státního zastupitelství v Praze.
Pozoruhodné a zneklidňující je pak pojednání o objektivitě, odbornosti a iniciativě. „Státní zástupce při výkonu své působnosti přihlíží ke všem skutečnostem podstatným pro posouzení věci,“ uvádí se pod objektivitou doslova jakoby tomu tak před existencí Kodexu nebylo.
Protiprávní trestní řízení je neetické
Podobné ustanovení se týká znalosti práva: „Státní zástupce musí jednat se znalostí právních předpisů, rozhodovací praxe soudů a názorů teorie. Jestliže státní zástupce při vyřizování konkrétní věci tyto znalosti nemá, je povinen si je doplnit,“ uvádí se v Kodexu.
Přímo do oblasti dodržování zákona pak zasahuje zákonná zásada legality, která se Kodexem stává pouhou etickou povinností: „Státní zástupce nesmí na jiné orgány, instituce nebo jiné subjekty nedůvodně přenášet výkon takové činnosti, k níž je zákonem oprávněn sám. V trestních věcech nevyčkává na trestní oznámení, má-li konkrétní a důvěryhodné poznatky o spáchání trestného činu.“
Až na hranu kárného nebo dokonce trestního řízení pak jde etický příkaz nevést nezákonně trestní řízení: „Rovněž nesmí vyčkávat na podnět, aby zrušil rozhodnutí, které je oprávněn zrušit, je-li mu zřejmé, že je nezákonné. Neponechává bezdůvodně v běhu trestní řízení tam, kde pro to nejsou zákonné podmínky,|“ uvádí se doslova v Bradáčové Kodexu, který do etických apelů rozvíjí zčásti některá ustanovení trestního řádu a zčásti zákona o státním zastupitelství. Oba zákony už nyní všechny „etické zásady“ obsahují.
Irena Válová
