Povinné zastoupení advokátem před soudem podle návrhu ministerstva spravedlnosti vyvolalo tvrdou reakci na webu věcného záměru civilního soudního řádu. Jde o lobby trendu za vyšší náklady a proti srozumitelnosti práva a justice pro lidi. „Pokud je procesní či hmotné právo natolik složité, že je nezbytné mít advokáta i na základní věci, pak je to zásadní vada právní úpravy. Tu nelze hojit tím, že přikážeme lidi brát si advokáty,“ uvádí jeden z právních profesionálů. Ve společnosti posedlé zákony nemá tento nástroj místo.
Stránku s věcným záměrem návrhu civilního soudního řádu otevřelo pro veřejnost ministerstvo spravedlnosti už loni za ministra Roberta Pelikána. Na rozdíl od jiných ustanovení, zavedení povinného zastoupení advokátem v soudním řízení bylo předmětem debaty ještě letos v květnu, navíc s největším počtem příspěvků. Z jejich obsahu vyplývá, že debatují převážně profesionálové nebo poučení laici. Do diskuse se stále lze zapojit.
Povinnost brát si advokáta poprvé v roce 1937
Odpor k povinnému zastoupení advokátem vyjádřila většina debatujících přes odůvodnění ministerstva spravedlnosti, že takové ustanovení do českého práva navrhovala vláda už v roce 1937. „S povinným zastoupením advokátem počítal rovněž vládní návrh CŘS 1937. Podle § 25 odst. 1 mělo platit, že ,strany jsou povinny dáti se ve sporech zastupovati advokáty před krajskými soudy a přede všemi soudy vyšší stolice (spor advokátský)´,“ argumentuje ministerstvo spravedlnosti zákonem odmítnutím po změně poměrů za protektorátu.
Současné znění má podle věcného záměru uvalit povinnost najmout si advokáta takřka u všech řízení a má vypadat takto: „28. Strany jsou povinny nechat se zastoupit advokátem (advokátský spor), s výjimkou řízení před okresními soudy ve věcech, v nichž hodnota předmětu sporu nepřesahuje částku 50 000 Kč, a v řízení o stížnosti proti usnesení okresního soudu v takové věci. V řízení o žalobě na obnovu a pro zmatečnost jsou strany povinny nechat se zastoupit vždy bez ohledu na hodnotu předmětu sporu.“
Už teď podávají stížnost na vazbu jen ti, kteří na to mají
Podle vzkazů ministerstvu spravedlnosti jde český návrh nad rámec zvyklostí v sousedních zemích. Řízení se stává dražším, svoboda volby je omezena, povinné zastoupení advokátem působí průtahy a náklady, spravedlnost se opět vzdálí obyčejným lidem, protože přístup k soudu bude složitější. „Namísto toho, aby MSp revidovalo současný advokátní přímus, který – např. v řízeních před NSS – je formalistickým přežitkem, jde na ruku advokátní lobby i v civilních sporech. Je třeba si uvědomit, že na odpovědnosti stran, zda a kým se nechají ve věci zastoupit. Mnohdy poučený laik (nezastoupený účastník) zmůže více než renomovaný advokát s dvou- nebo trojciferným ev. č.,“ uvádí například mluvčí Českého telekomunikačního úřadu právník Martin Drtina.
Povinnost nechat se zastupovat před některými soudy advokátem má své dopady už nyní a nezáleží na tom, že příklad je z trestního, nikoli z civilního řízení. Na to, že kvůli povinnosti nechat se zastupovat advokátem před Ústavním soudem je znemožněn přístup k Ústavnímu soudu chudým a zejména neodsouzeným lidem ve vazbě, poukázal nedávno v České justici akademik, advokát a někdejší funkcionář státního zastupitelství Zdeněk Koudelka. „Ústavní stížnost na vazbu podávají obvinění, kteří na to mají. Obdobné případy chudších osob ve vazbě nikdo neřeší,“ upozornil v České justici právník Zdeněk Koudelka.
V zemi, která plodí víc a víc zákonů, nemá přímus místo
Podle kritického příspěvku právníka Martina Archalouse jde uvalení povinného právního zastoupení na lidi proti právu, spravedlnosti i současnému trendu v Evropě: „Moderní právní řád musí být koncipován tak, aby každý člověk by měl mít možnost obstarat základní záležitosti bez pomoci advokáta. Právo a spravedlnost jsou tu pro lidi. Pokud je procesní či hmotné právo natolik složité, že je nezbytné mít advokáta i na základní věci, pak je to zásadní vada právní úpravy. Tu nelze hojit tím, že přikážeme lidem brát si advokáty. Je zkrátka nutné právo napsat a justici organizovat tak, aby advokát nutný nebyl. Pokud stát přikáže lidem brát si advokáta i na takto malé spory, prakticky tím rezignuje na jednu ze svých základních funkcí,“ upozorňuje právník.
Podle jeho slov jde advokátský proces opačným směrem, než jsou aktuální trendy v západní Evropě, kde je naopak snaha justici otevírat a zpřístupňovat. „Domnívám se, že ve společnosti, která má tendenci stále více otázek upravovat zákonem, a současně má tendenci stále více věcí řešit přes soudy, nemá advokátní přímus místo,“ varuje ministerstvo spravedlnosti před zavedením tohoto nástroje Martin Archalouse.
Soudcovská unie: Argument Rakouskem je bezcenný
Kritice podrobila věcný záměr jako celek Soudcovská unie ČR. K návrhu na zavedení advokátského procesu soudci uvedli: „Soudcovská unie k samotné myšlence advokátského procesu zastává neutrální postoj. Je ovšem třeba podrobně zkoumat, zda by tato zásadní změna byla skutečně přínosem, v čem a zda by procesní obtíže s ní spojené nepřinesly více škody než užitku. Argument, že je advokátský proces v Rakousku, nemá žádnou vypovídací hodnotu a je sám o sobě bezcenný. Prozatím Soudcovská unie vidí několik problematických či nevyjasněných otázek spojených se zavedením advokátského procesu. Není vyřešena úprava tzv. práva chudých, není vyřešeno, jak se bude určovat hodnota sporu v nepeněžních věcech, není zřejmé, podle jakých pravidel se budou ustanovovat konkrétní advokáti,“ uvádí Soudcovská unie. Česká justice o stanovisku už informovala.
Irena Válová
