Tak trochu se dnes vrátíme do doby, „kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi“ a Česká republika neznala veřejné zadávání v dnešním tedy evropském smyslu. S tím si můžeme zároveň připomenout, jakou míru kultivace rozdělování veřejných prostředků veřejné zadávání znamená, byť je jeho průvodním jevem časová náročnost a nutnost precizní přípravy.
Město Luby na Chebsku uzavřelo v roce 2010 dodatek č. 10 k mandátní smlouvě na správu, údržbu a s tím spojený servis bytů a nebytových prostor. ÚOHS však usoudil, že v daném případě bylo město povinno provést zadávací řízení, což se nestalo, a udělil za tento správní delikt pokutu ve výši 200 tis. Kč. Luby se proti tomuto rozhodnutí bránily správní žalobou ke Krajskému soudu v Brně, v níž namítaly, že nově uzavřený dodatek nepřinesl podstatnou změnu smlouvy, protože zvýšení ceny předpokládala inflační doložka a samotné zvýšení ani nedosáhlo výše inflace. Zároveň zadavatel argumentoval, že nelze porušit § 21 odst. 1 zákona č. 137/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), neboť ten nestanovuje žádnou povinnost.
