Kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) shledal vinným soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 (OS) Jiřího Horkého a uložil mu trest srážky z platu ve výši 10% na 6 měsíců. Horký coby trestní soudce svým postupem, který kárný senát shledal nezákonným, způsobil ve dvou případech nezákonnou vazbu. V jednom případě v délce jednoho týdne, v případě druhém pak 11 dnů.
V prvním případě se jednalo o neplatiče výživného, kterému byl původně uložen trest podmíněný. Neplatič však podmínky trestu neplnil, bylo proti němu vedeno řízení jako proti uprchlému a v jeho nepřítomnosti rozhodl soudce Horký o přeměně původně podmíněného trestu na trest nepodmíněný. Po dvou letech byl odsouzený dodán do výkonu trestu a jeho advokát požádal o provedení líčení v jeho přítomnosti.
Soudce Horký sice rozhodl podle zákona o zrušení původně uloženého trestu, avšak vazební řízení nařídil až za dva týdny. Po na urgenci obhájce i věznice pak požádal o vězeňskou eskortu na dřívější termín, přesto obviněný setrval týden ve věznici, aniž by byl pro to zákonný důvod.
Horký před kárným senátem připustil své pochybení, kdy mohl využít např. formu videokonference, když nebyla možnost bezprostřední vězeňské eskorty k vazebnímu jednání.
V druhém případu rozhodl soudce Horký o nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, proti čemuž však podal stížnost státní zástupce. Této stížnosti však soudce Horký přiznal v rozporu se zákonem odkladný účinek a obviněného do vazby poslal.
Městský soud pak sice stížnosti státního zástupce vyhověl, avšak obviněný do této doby setrval 11 dní v nezákonné vazbě. I zde soudce Horký pochybení přiznal, avšak zároveň poukázal na to, že své rozhodnutí, které vydal v rámci víkendové služby v neděli, vyhotovil hned v pondělí a nemohl tak za následnou několikadenní prodlevu do rozhodování stížnostního soudu. V rámci tohoto skutku bylo soudci Horkému vyčítáno kárným žalobcem i to, že písemné vyhotovení rozhodnutí neobsahuje vše, co při vazebním řízení proběhlo, což soudce Horký nedokázal vysvětlit.
Soudce poukázal v rámci své obhajoby na údajně problematický stav trestního úseku OS pro Prahu 2, kde působí pouze 4 soudci, navíc bez odpovídajícího administrativního zabezpečení. Jeden asistent připadá na 2-3 soudce, chybí vedoucí trestní kanceláře, není zapisovatelka. Zkušení asistenti navíc odcházejí z OS pryč a jsou nahrazováni novými, bez odpovídající praxe. Za soudce Horkého se postavila i Soudcovská rada OS pro Prahu 2, která poukázala na přetíženost soudců trestního úseku a nedostatečné administrativní zázemí pro jejich práci. Sám soudce Horký podle stanoviska rady vykonává svoji práci svědomitě a obětavě.
Kárný senát pod vedením soudce Radovana Havelce vytkl soudci v obou případech nezákonný postup, který vedl ve svém důsledku k mimořádnému zásahu do osobních práv obviněných. Přihlédl však také k polehčujícím okolnostem, najmě k neutěšenému stavu na trestním úseku OS pro Prahu 2 a také k tomu, že soudce Horký svoje pochybení přiznal a přislíbil větší pečlivost při rozhodování.
Jakkoliv k tomu nemohl kárný senát přihlížet, neboť již byla řízení zahlazená, soudce Jiří Horký byl v minulosti již dvakrát kárně trestán, dokonce mu v obou případech hrozil nejpřísnější trest. Na konci devadesátých let pochybil a nepožádal o prodloužení vazby Ivana Roubala. Tehdy byl kárným senátem Vrchního soudu v Praze (VS) potrestán srážkou z platu, zatímco tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová pro něj žádala konec ve funkci. Neuspěl ani Otakar Motejl, který také žádal kárný soud, aby Horkého zbavil funkce. Horký měl vulgárně napadnout kolegyni, jeho vinou nenastoupil do vězení odsouzený člověk a zfalšoval protokol o jednání o propuštění na kauci, které se však nikdy neuskutečnilo. Horký byl kárným senátem VS zbaven funkce, ale do taláru jej nakonec vrátil Nejvyšší soud. Soudce Horký dostal později dvě výtky od vedení OS pro Prahu 2, přičemž jedna se týkala toho, že v případu expolicisty Kadlece uvedl do rozsudku zcela nesouvisející pasáže a informace, které do něj nepatřily.
Proti tomu, že by na trestním úseku OS pro Prahu 2 panoval neutěšený stav, se v pátek pro Českou justici ohradil předseda soudu Libor Zhříval:
„V současné době nelze v žádném případě hovořit o velkém podstavu na trestním úseku. Aktuálně zde působí 5 trestních soudců, včetně místopředsedkyně a poté, co došlo ke zrušení specializace trestných činů v dopravě, se nápad trestních věcí ustálil na cca 12 – 13 věcí měsíčně na jednoho soudce, což je průměrný nápad trestního soudce v Praze. Je pravdou, že v minulosti činil nápad (do září 2017) cca 25 věcí měsíčně na jednoho soudce, avšak v průběhu času se nápad ustálil na shora uvedeném počtu. Je třeba dodat, že až do konce ledna 2018 bylo u zdejšího soudu 7 trestních soudců, do konce března 2018 6 trestních soudců. Je pravdou, že na rozdíl od ostatních pražských soudů u zdejšího soudu přetrvává rozsáhlá vykonávací agenda vztahující se k období, kdy byl zdejší soud specializovaným soudem pro trestné činy v dopravě. Jedná se o agendu, která ovšem stěžejně zatěžuje především vyšší soudní úředníky trestního úseku. Pokud jde o asistenty trestního úseku, působí zde konstantně dvě asistentky, aktuálně přechodně, tj. do konce června 2018 dokonce 3. Tento počet považuji za zcela srovnatelný s ostatními pražskými soudy. Dále je třeba dodat, že trestní soudci rovněž využívají tři vyšší soudní úředníky, kteří dlouhodobě na trestním úseku pracují a zastávají obdobnou práci jako asistenti. Co se týče administrativy, její působení nikterak negativně neovlivňuje práci soudce, protože je vždy zajištěn řádný zástup, a to i za situace, kdy v justici existuje značná fluktuace zapisovatelek, která je způsobena situací na trhu práce a výší reálného platového ohodnocení administrativních pracovníků v justici, zvláště pak v Praze a dalších velkých městech. JUDr. Horký ve vztahu k administrativě nikdy nevznesl žádný konkrétní požadavek vůči vedení soudu. Závěrem bych chtěl zdůraznit, že veškeré tyto skutečnosti nemají a nemohly mít žádnou souvislost s předmětným kárným proviněním JUDr. Horkého“.
Jiří Horký (nar. 1952) působil jako soudce nejprve u OS v Náchodě, a to od roku 1976. Posléze přešel k ministerstvu spravedlnosti, aby se do justice vrátil v lednu 1989, kdy se stal soudcem Městského soudu v Praze. V roce 2001 přešel na vlastní žádost k OS pro Prahu 2.
Petr Dimun
