U Okresního soudu v Chomutově proběhlo ve středu hlavní líčení s devíti zastupiteli města Postoloprty, kteří jsou obžalováni z trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Ve věci byl původně obviněn také radní města Pavel Růžička, ten se však stal na podzim minulého roku poslancem za hnutí ANO a Poslanecká sněmovna jej k trestnímu stíhání nevydala.
Zastupitelé se měli trestného činu dopustit tím, že na podzim roku 2015 prodali dům v majetku města dosavadní nájemkyni, aniž si předtím opatřili posudek a měli tak městu způsobit škodu, neboť policií najatý znalec odhadl cenu nemovitosti přibližně o půl milionu korun vyšší.
Město nabídlo dům k prodeji poprvé v roce 2008 za 1,6 milionu korun, avšak žádný zájemce se nepřihlásil, a tak město cenu snížilo na milion korun. Podnikatelský záměr dvou zájemců se však posléze městu nezamlouval, proto záměr prodeje zrušilo. V roce 2015 vyjádřila zájem dům odkoupit dosavadní nájemkyně, provozující v domě krejčovství a půjčovnu šatů. Záměr prodeje byl městem veřejně oznámen, žádný jiný zájemce se nepřihlásil. Záhy však zájemkyně městu oznámila, že není schopna částku zaplatit naráz, neboť nezískala pro odkup domu hypotéku. Došlo k dohodě s vedením města na zaplacení části ceny hned a desetiletém splátkovém kalendáři, kdy i s úroky měla konečná cena činit 1,25 mil. Kč. Takový způsob prodeje pak opět schválilo zastupitelstvo města.
Při středečním jednání před chomutovskou soudkyní Kateřinou Vltavskou, která je zároveň předsedkyní OS v Chomutově, vypovídali znalci, zastupitelé města, kteří z různých důvodů obžalováni nebyli, a nová majitelka domu.
Policií najatý znalec při výpovědi uvedl, že učinil podrobné šetření, kdy si dům prohlédl od sklepa až po půdu, provedl měření laserem, v ceně měl zohlednit i opravy provedené majitelkou domu od okamžiku prodeje do doby provedení posudku (cca 4 měsíce) a také poškození domu, včetně napadení dřevokazným hmyzem. Celou dobu šetření odhadl na 30-45 minut. Ovšem zápis z místního šetření, jak dále z jeho výpovědi vyplynulo, se mu nepodařilo dohledat.
Zvolil při výpočtu ceny nákladovou metodu, stanovenou podle vyhlášky, neboť mu nebylo známo, že by v lokalitě byly v daném čase prodávány obdobné nemovitosti. Na výslovný dotaz soudkyně uvedl, že je to podle jeho přesvědčení cena v čase a místě obvyklá. Na dotaz obhájce však nebyl schopen specifikovat přesně, které opravy byly provedeny novou majitelkou od doby prodeje do zpracování posudku.
Podle jeho svědectví měl ovšem vše probrat s majitelkou, která mu podala přesné informace, které spolu „rozebrali“. Na výslovný dotaz obhájce, zda se ptal majitelky na provedení oprav, odpověděl, že určitě. Uvedl výměnu kotle, úpravy fasády a výměnu oken. V následné konfrontaci s jedním z obžalovaných, starostou města, však vyplynulo, že opravy fasády a oken provedlo již v roce 2013 město. Obhájce se také ptal, proč v posudku pro polici není nikde uvedeno, ačkoliv to ve své výpovědi před soudem znalec prohlásil, že jím stanovená cena je místně obvyklá.
Podle znalce se jednalo zřejmě o opomenutí, aby posléze na opětovný dotaz obhájce, který mu citoval rozdíl v definici mezi cenou obvyklou a zjištěnou a také závěr jeho posudku, konstatoval, že se jedná o cenu zjištěnou. Na závěr své výpovědi pak k celé věci uvedl, že cena vyhlášková a místně obvyklá může i nemusí být shodná.
Během výpovědi znalce vyplynulo, že se v jeho posudku objevují shodné citace s posudkem jiného znalce z roku 2008, a že v této věci na něj starosta města podal stížnost předsedovi Krajského soudu v Ústí nad Labem (KS) s návrhem na jeho vyškrtnutí ze seznamu znalců. O věc se zajímá také Ministerstvo spravedlnosti (MSp), které si mělo vyžádat k věci písemné podklady. Jak KS, tak MSp tyto informace České justici potvrdily s tím, že šetření ještě nebylo ukončeno. Podle informací České justice KS se závěry vyčká do pravomocného ukončení řízení ve věci tak, aby nezasahoval do průběhu případu. Soudkyně Vltavská při jednání připustila, že s ohledem na výkon znalce před soudem bude pravděpodobně požadovat revizní znalecký posudek.
Před soudem pak vystoupili dva znalci, které jako svědky navrhla obhajoba. Z výpovědi prvního z nich, vykonávajícího činnost soudního znalce čtyřicet let, vyplynulo hodnocení nemovitosti jako výrazně zchátralé, s cenou obvyklou podle jeho odhadu do milionu korun. Vycházel jak z prohlídky nemovitosti, tak z vlastní zkušenosti majitele nemovitostí v obdobných lokalitách. Na dotaz státní zástupkyně uvedl, že by „nemovitost nechtěl ani za nic“. Po nahlédnutí do spisu upřesnil svůj odhad, který učinil v lednu 2017, na 1 160 tis. Kč. To byla cena věcná, vyhlášková, jako obvyklou ji zhodnotil do milionu korun s ohledem na stav nemovitosti. Na dotaz starosty, zda souhlasí s tvrzením z policejního spisu, že „špatný technický stav budovy nemůže obstát jako důvod pro snížení ceny“, znalec odpověděl otázkou, zda někdy ten, kdo toto tvrdí, kupoval auto. Jak bylo následně upřesněno, jednalo se o citaci státní zástupkyně z obžaloby, což vyvolalo smích a rozpaky v soudní síni.
Další znalec, který předmětnou nemovitost oceňoval pro dva bankovní domy, provedl ocenění v srpnu 2015, tedy před opravami, které nová majitelka provedla po prodeji nemovitosti městem v říjnu téhož roku. Prohlídka domu trvala podle jeho výpovědi hodinu a půl. V posudku uvedl jako silné stránky velkou plochu, polohu v centru města a zateplení přední části domu. Naopak jako slabé stránky uvedl vyšší opotřebovanost objektu. Před soudem byla na žádost obhajoby přečtena část jeho výpovědi v přípravném řízení, kde uvedl, že negativně se projevila momentální neobyvatelnost nemovitosti, s výjimkou salonu s tím, že náklady na uvedení do obyvatelného stavu by byly vysoké, neboť jde o přestárlou stavbu s vysokým opotřebením. Proto také podle jeho názoru banka nepřistoupila na financování koupě formou hypotéky. Na otázku zmocněnkyně města, zda by si on sám dům koupil za tuto cenu znalec odpověděl, že nikoliv.
Před soudem následně vypovídala nová majitelka domu, která uvedla důvody, jež jí vedly k záměru od města dům odkoupit a kroky, které v té věci učinila. O nemovitost měla zájem, jako nájemkyně města v ní provozovala svatební salon a krejčovství. Hypoteční úvěrování koupě domu řešila s několika bankami, jednání ovšem z různých důvodů nevyšlo, proto požádala město o možnost splátkového kalendáře. Dnes již celou cenu zaplatila, protože se jí později podařilo hypotéku získat. Na dotaz státní zástupkyně, jak došla k ceně milion korun, s níž zástupce města oslovila uvedla, že se z doslechu dozvěděla o tom, že za takovou částku v minulosti město dům nabízelo k prodeji. Z její výpovědi dále vyplynulo, že si na opravy objektu bezprostředně po jeho nabytí najala firmu, jejíž majitel konstatoval po prohlídce domu jeho „katastrofický“ stav.
Popsala také průběh šetření znalce, najatého policií. Podle jejího vylíčení znalec prošel dům, nebyl ovšem ve sklepě či na zahradě, a na půdě měl jen požádat svoji manželku, která jej doprovázela, o pořízení fotografie trámu se zdůvodněním, že „tam bude určitě červotoč“. Délku prohlídky odhadla na 15 minut, znalec prý pospíchal, protože byl pátek odpoledne, nevyžádal si od ní žádné podklady, neprováděl měření, neptal se na opravy, ani si nedělal poznámky.
Čtěte také: Státní zástupkyně uspěla s námitkou, poslanec Růžička má trestní stíhání jen přerušeno
U soudu pak vypovídali jako svědci tři zastupitelé města, kteří nebyli obžalováni. Zastupitelka, která nebyla na hlasování přítomna uvedla, že se o záměru prodeje nájemkyni dozvěděla z podkladů pro zastupitele a pokud by byla na hlasování přítomna, hlasovala by pro prodej. Dům byl podle ní v zanedbaném stavu, záměr prodeje byl řádně zveřejněn, nový zájemce se ozval až po schválení záměru prodeje zastupitelstvem. Při stanovení ceny se podle ní vycházelo z předchozích záměrů prodeje, kdy se částka pohybovala okolo milionu korun.
Pro záměr prodeje dosavadní nájemkyni hrálo podle ní také to, že Postoloprty jsou vyloučená lokalita a byl zájem udržet ve městě službu, kterou nabízela a za níž do Postoloprt jezdili lidé z celého okresu. Státní zástupkyni zajímalo, zda se řešil na zastupitelstvu prodej na splátky, zda byly v podkladech uvedeny úroky, jestli na jednání proběhla diskuse a zda město kupovalo v té době nějaké jiné nemovitosti. Svědkyně uvedla, že si již přesně na detaily nepamatuje, ale město mělo zájem na tom, aby v centru nebyly jen večerky nebo ubytovny, takže město domy na náměstí nakupovalo, a to vždy s nějakým záměrem využití. Tento konkrétní dům, který město naopak prodávalo, však pro žádný ze záměrů nebyl vhodný. Na dotaz státní zástupkyně připustila, že při některých nákupech si město pravděpodobně dělalo znalecké posudky na cenu těchto nemovitostí.
Další dva zastupitelé byli proti prodeji, jak však vyplynulo z jejich výpovědí, nikoliv absolutně, ale z důvodů změny původní formy prodeje a připuštění splátek. To mělo změnit podmínky prodeje a měla se dát možnost dalším zájemcům, popřípadě se jim doba splátek jevila příliš dlouhá, bez dostatečného úročení. Během jejich výpovědi také vyplynulo, že se ztratila ta část zvukového záznamu z jednání zastupitelstva města, která měla zaznamenávat právě diskusi o záměru prodeje domu.
U soudu nakonec vystupovala jako zmocněnkyně města advokátka Jana Zwyrtek Hamplová. Tu jako zmocněnkyni určilo vedení města v čele s obžalovaným starostou, což následně vedlo k tomu, že na návrh státní zástupkyně nebyla jako zmocněnkyně soudem připuštěna, neboť městu byl státní zástupkyní určen opatrovník.
Její účast u soudu však nakonec vyřešilo to, že se Hamplová s opatrovníkem dohodla a u soudu vystupovala na základě udělené plné moci. Hamplová oznámila, že původní rozhodnutí soudu o jejím nepřipuštění coby zmocněnkyně města napadne ústavní stížností.
Líčení bude u chomutovského soudu pokračovat 25. července.
Petr Dimun
