Česká soudkyně Ivana Hrdličková je předsedkyní zvláštního Haagského tribunálu pro Libanon. Odborně se věnuje islámskému právu šaría a ochraně lidských práv. V rozhovoru pro čtvrtletník Nejvyššího soudu AEQUITAS prozradila například to, zda je pro trest smrti. Rozhovor nyní přinášíme i na České justici.
Můžete ve stručnosti popsat okolnosti vzniku Zvláštního tribunálu pro Libanon?
Zvláštní tribunál pro Libanon (Special Tribunal for Lebanon, STL) je pokračovatelem dlouhé tradice mezinárodní trestní spravedlnosti, která se datuje od doby vzniku Norimberského a Tokijského tribunálu po druhé světové válce, pokračujíce vznikem tribunálů pro bývalou Jugoslávii, Rwandu, Sierru Leone, Kambodžu. Nejvýznamnějším mezníkem v oblasti mezinárodní trestní spravedlnosti nepochybně bylo přijetí Římského statutu a vytvoření Mezinárodního trestního soudu jakožto jediného stálého trestního tribunálu. Mezinárodní trestní soud je, a já pevně doufám, že bude více a více, modelovým soudem v mezinárodní trestní spravedlnosti. Dosud však stále mají, z různých důvodů, místo i hybridní ad hoc tribunály, mezi něž patří i Zvláštní tribunál pro Libanon (STL). Tribunál vznikl jako reakce na bombový útok, k němuž došlo 14. února 2005 v Bejrůtu a při němž zahynul bývalý libanonský předseda vlády Rafiq Harírí spolu s mnoha dalšími osobami. Rada bezpečnosti OSN prakticky ihned na útok reagovala a Generální tajemník OSN vyslyšel žádost libanonské strany o mezinárodní pomoc při vyšetřování útoku. Rada bezpečnosti ustanovila Nezávislou mezinárodní vyšetřovací komisi OSN (United Nation International Commission), která v říjnu 2005 uzavřela, že dosavadní vyšetřování Independent Investigation nasvědčuje tomu, že v útoku ze 14. února byla zainteresované vysoce organizovaná skupina se značným a organizovaným potenciálem. Bombové útoky v té době v Bejrútu pokračovaly, a v prosinci 2005, v reakci na další sérii útoků, požádala Libanonská vláda OSN o ustavení mezinárodního trestního tribunálu, který by se zabýval útokem ze 14. února, jakož i dalšími útoky. V roce 2007 byla uzavřena dohoda mezi Libanonem a OSN o ustavení tribunálu, nebyl však zahájen proces ratifikace a většina z Libanonského parlamentu požádala OSN o pomoc ohledně ustavení tribunálu. Rada bezpečnosti OSN pak za použití článku V“ Charty OSN rozhodla Rezolucí č. 1757/2007 o založení tribunálu. Vznikl tak první mezinárodní tribunál, v jehož jurisdikci je trestný čin terorismu. Tribunál zahájil svoji činnost 1. září 2009 v Leidschendamu, předměstí nizozemského Haagu. Jedním z prvních rozhodnutí soudce pro přípravné řízení bylo propuštění čtyř osob, které se nacházely ve vazbě v souvislosti se zmíněnými útoky. Jurisdikce tribunálu zahrnuje zmíněny útok ze 14. února, 2005, dále útoky, k nimž došlo v období mezi 1. říjnem 2004 a 12. prosincem 2005, nebo i později (za souhlasu Libanonu a Rady bezpečnosti), pokud souvisí s útokem ze 14. února. Statut tribunálu upravuje onu “souvislost“ v motivu, formě zavinění, modus operandi a pachatelích, soudce pro přípravné řízení tribunálu judikoval v otázce “souvislosti“ poměrně podrobně.
Jaká je vymahatelnost rozhodnutí Zvláštního tribunálu pro Libanon?
Mezinárodní trestní tribunály, Zvláštní tribunál pro Libanon nevyjímaje, nemají žádnou vlastní policii ani jiné složky, které by zajistily vykonatelnost rozhodnutí. Spolupráce se státy, ať už zakotvená v ustavujícím dokumentu nebo vzniklá na základě bilaterálních či multilaterálních dohod, je tak naprosto zásadní pro vymahatelnost soudních rozhodnutí, daných mezinárodními trestními soudy, tedy i Zvláštním tribunálem pro Libanon.
V jaké fázi se právě nachází řízení ve věci útoku z 14. 2. 2005? Jakmile bude řízení ukončeno, bude činnost Tribunálu pokračovat?
Řízení před Tribunálem probíhá tak, že soudce pro přípravné řízení přezkoumá obžalobu, podanou prokurátorem a rozhodne o jejím potvrzení, případně ji vrátí zpět prokurátorovi. Je to obdoba nám známého předběžného projednání obžaloby. Pokud je obžaloba potvrzena, tak soudce pro přípravné řízení připraví věc pro senát prvního stupně. Ze zprávy soudce se senát prvního stupně, který potom nařídí hlavní líčení, podrobněji seznámí s případem, neboť‘ spis, tak jak je běžné v našem procesu, neexistuje. Hlavní líčení před senátem prvního stupně probíhá tak, že nejprve prokurátor přednese svoji část případu včetně veškerých důkazů, v této fázi řízení se důkazy zveřejňují obhajobě. Tento proces, tzv. disclosure, tedy zveřejnění důkazů a informací, je často předmětem kritiky pro nedostatečnou rychlost procesu a lze předpokládat, že soudní řízení před mezinárodními trestními tribunály v tomto směru může doznat změny. Jakmile prokurátor uzavře svoji část případu, obhajoba může soudu navrhnout, aby rozhodl o zproštění obžalovaného pro neexistenci důkazů (no case to answer). Soud o takovémto návrhu rozhodne a dle výsledku rozhodnutí, eventuálně odvolání, pokračuje část řízení, kdy obhajoba přednáší svoji verzi případu. Poté soud prvního stupně rozhodne ve věci a případně následuje odvolací řízení. V celém řízení od počátku, kdy je věc přednesená soudci pro přípravné řízení, jsou však častá mezitímní odvolání za předpokladu, že jsou pro dané rozhodnutí přípustná. Ve věci útoku ze 14. února 2005 je nyní věc před senátem prvního stupně a prokurátor ukončil svoji část věci. Senát prvního stupně nyní rozhodne 0 “no case to answer“ podání a poté bude pokračovat způsobem, jak jsem uvedla výše. Soud v současné době pracuje i na souvisejících případech a po ukončení těchto případů Tribunál svoji činnost ukončí. Tříletý mandát soudu byl od 1. 3. 2018 prodloužen o další tři roky (nebo do skončení soudní činnosti) a jeho činnost ukončíme, jakmile soud ukončí soudní činnost a následné administrativní záležitosti. Toto přechodné období jsme již začali připravovat.
Předsedkyní Tribunálu jste se stala nedávno už pro třetí funkční období. Jak náročná je tato pozice? A nezvažovala jste, že potřetí už například kandidovat nebudete?
Mandát tribunálu je tříletý, mandát předsedy a místopředsedy je rok a půl. Během posledních pár týdnů před volbou jsem zvažovala, zda znovu kandidovat, rozhodla jsem se, že ano… a 27. února 2018 jsem byla zvolena jako předsedkyně potřetí. Práce předsedy tribunálu, který je zároveň i předsedou odvolacího senátu tribunálu, je poměrně náročná, a to jak odborně, tak psychicky a časově. Znamená to, že působíte jako předseda pětičlenného odvolacího senátu a současně jako lídr soudu, máte odpovědnost za veškeré diplomatické vztahy tribunálu s OSN, dalšími organizacemi a státy, dozorujete správu soudu a odpovídáte za funkčnost tribunálu. Současně je to ale zcela výjimečná zkušenost a příležitost pracovat s profesionály z různých zemí, rozdílných právních systémů a podílet se na vývoji mezinárodní trestní spravedlnosti. Já věřím v to, že mezinárodní trestní spravedlnost má obrovský smysl pro budoucnost, současně je ale potřeba trestní řízení zefektivnit, zkrátit a zlevnit, což je velká výzva a nesmírně zajímavá práce. Velmi si považuji této příležitosti i důvěry kolegů, kterou do mne mým znovuzvolením vložili. Už od svého prvního mandátu jako předsedkyně jsem si vytyčila priority, kterými jsou zvýšení efektivity, transparentnosti a odpovědnosti, na kterých pracují s kolegy a spolupracují s ostatními mezinárodními tribunály a troufám si říct, že výsledky, i když postupně, se dostavují.
Zůstala byste raději u mezinárodních soudů co nejdéle anebo se těšíte na návrat domů, do ČR?
Jsem aktuálně nanejvýš vděčná za příležitost pracovat u mezinárodního tribunálu a přispívat tak k rozvoji mezinárodního práva. Myslím si, že každá země profituje z toho, když její soudci působí u mezinárodních soudů. Právo, judikatura i právní kultura dané země se tak stávají snadněji mezinárodně známými a často uznávanými.
Při své práci aplikujete libanonské trestní právo. V čem se české a libanonské trestní právo zásadně liší? Mohlo by být libanonské právo pro české právo v něčem inspirací?
Statut Tribunálu upravuje aplikovatelné právo tak, že Tribunál aplikuje hmotné trestní právo dle libanonského trestního zákona pro trestné činy terorismu, trestné činy proti životu a osobní cti, nezákonného sdružení, neoznámení uvedených trestných činů, forem účastenství, materiální stránky trestného činu, konspirace, zločinecké organizace. Odvolací senát se ve svém rozhodnutí o aplikovatelném právu se v roce 2011 zabýval interpretací trestného činu terorismu, jeho definicí dle libanonského práva a možností použití pravidel mezinárodního trestního práva, v rozhodnutí z roku 2017 pak interpretací forem účastenství a interpretací pojmu zločinecké organizace podle libanonského práva.
Libanonské trestní právo je založené na kontinentálním systému práva a je značně ovlivněno francouzským trestním právem. Procesní pravidla Tribunálu, vytvořená soudci, jsou kombinací civilně právního systému a common law a zohledňují zkušeností ostatních mezinárodních trestních tribunálů. Stanoví, že výklad pravidel se činí v souladu se Statutem Tribunálu a (v tomto pořadí) s principy mezinárodního obyčejového práva dle článků 31, 32 a 33 Vídeňské úmluvy o smluvním právu, mezinárodními standardy lidských práv, obecnými principy mezinárodního trestního práva a procesu, a pokud lze, s libanonským procesním právem.
Ona kombinace kontinentálního právního systému a common law je častou praxí v procesním právu u mezinárodních trestních tribunálů. Snaha kombinovat tyto dva právní systémy přináší řadu úskalí, neboť kromě psaného textu zde hrají obrovskou roli zkušenosti soudců a právníků, kteří toto právo interpretují. Každý z nás si přináší své právní zvyklosti a často je úroveň porozumění toho druhého právního systému velmi rozdílná. Někdy to může působit, jako kdybyste na hřiště přivedl hráče fotbalu a kriketu, každý z nich by hrál podle svých pravidel, ale vy byste očekával, že budou hrát stejně. Pro zefektivnění mezinárodních trestních procesních pravidel je určitě velký prostor.
Libanonské právo umožňuje trest smrti. Jak se k trestu smrti stavíte Vy?
V řízení před Zvláštní tribunál pro Libanon, stejně jako před dalšími současnými mezinárodními trestními tribunály, nelze trest smrti uložit. Já sama, když jsem studovala právnickou fakultu, a navštěvovala hlavní líčení v závažných trestných činech, jsem byla zastánkyní trestu smrti, protože jsem v tom viděla možnost jakési absolutní spravedlnosti pro mimořádně závažné trestné činy. Časem, zejména věnováním se dlouhodobě otázce lidských práv a mnoha diskusemi s kolegy z různých zemí, se můj názor na trest smrti vyvíjel a již dlouhou dobu nejsem jeho zastáncem.
V rámci předsednictví pravidelně navštěvujete Libanon. Jak na Vás působí, čím Vás zaujal?
Práce předsedy Tribunálu vyžaduje jednání s představiteli Libanonu, návštěvy země jsou čistě pracovní. Libanon je pozoruhodná země. Tribunál před několika lety začal spolupracovat s libanonskými univerzitami – v současné době jich je jedenáct – na vzdělávacím programu o mezinárodním právu a mezinárodním trestním právu. Postupně jsme vytvořili roční meziuniverzitní program, v jehož průběhu každoročně přibližně 220 studentů absolvuje kurz mezinárodního/mezinárodního trestního práva. Při návštěvě země přednáším na univerzitách a entusiasmus těchto mladých lidí, vysoký zájem o věc a jejich schopnost zcela plynně používat tři jazyky zároveň, je velmi inspirující.
Blízký východ Vám údajně učaroval natolik, že jste se naučila arabsky. Ostatně, například právo sharia jste nastudovala již před mnoha lety a napsala jste dokonce disertační práci „Právo Sharia, zejména islámské bankovnictví, ve vztazích s mezinárodním prvkem“, která pak byla podkladem i pro vydání publikace „Islámské finance jako alternativa“ (2013, A.M.S trading). Kde je původ tohoto Vašeho zájmu?
Původ mého zájmu o situaci v zemích Blízkého východu je, na soudce zabývajícího se trestním právem, nepříliš originální- pramení z práce ohledně mezinárodní justiční spolupráce a přístupu k soudům a spravedlnosti. Zaujal mne rozdílný přístup, pramenící někdy z rozdílného právního systému, ale často z tradic a kulturních zvyklostí. Rozhodla jsem se tehdy studovat Ph.D. v oblasti mezinárodního práva a vztahu islámsko-právních principů a mezinárodního práva. Téma islámských financí vyšlo 2 otázky, kterou se zabývala Rada Evropy, 0 transparentnosti islámských finančních principů v oblasti praní špinavých peněz a financování terorismu.
Nesetkáváte se, ať již v Haagu anebo na dálku z České republiky, s negativními reakcemi veřejnosti právě pro to, že islám neprezentujete jednostranně, tedy veskrze negativně?
Jak jsem již uvedla, považuji znalosti a srovnání teoretických principů a rozdílnosti praktické aplikace za důležité pro pochopení všech souvislostí.
Jaká byla Vaše cesta k Tribunálu? Jak se stane soudce krajského soudu soudcem zvláštního tribunálu v Haagu? Pamatujete si na okamžik, kdy jste se definitivně rozhodla o toto místo ucházet?
Oblast mezinárodního práva a mezinárodní spravedlnosti mě zajímá již dlouhou dobu a ve volném čase jsem se v této oblasti a také v cizích jazycích, které jsou nezbytným předpokladem, vzdělávala. Zajímala mě také práce s lidmi z rozdílných právních systémů i práce v cizím jazyce. Práce soudkyně Tribunálu v sobě vlastně zahrnovala hodně oblastí mého zájmu, a proto jsem se rozhodla o ni ucházet. Výběrové řízení bylo ale hodně náročné, protože konkurence je obrovská.
Jaký „zvuk“ mají čeští soudci u mezinárodních soudních institucí? Setkáváte se s některými z nich častěji, než s ostatními?
Čeští soudci mají opravdu dobré jméno na poli mezinárodního práva. Jak víte, prvním českým soudcem Mezinárodního trestního soudu v Haagu je soudce JUDr. Robert Fremr, se kterým se potkáváme, který patří k velmi ceněným a respektovaným soudcům. Musím říct, že se mne už několik diplomatů ptalo, jak Česká republika dokázala, že má v Haagu na mezinárodních soudech hned dva soudce ve stejnou dobu, považují to za zcela mimořádný úspěch a znak vysoké kvality české justice.
Nedávno jste v Haagu přivítala i předsedu Nejvyššího soudu prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph.D., který Vás navštívil u příležitosti slavnostního zahájení soudního roku Mezinárodního trestního soudu v Haagu.
Návštěva pana předsedy byla opravdu příjemná, nesmírně mě potěšil jeho zájem. Ráda jsem jej provedla soudem, přiblížila mu jeho činnost a metody naší práce a soudní spolupráce.
Máte čas sledovat justici v České republice? Seznamovat se alespoň na dálku s některými nejnovějšími rozhodnutími našich nejvyšších soudů?
Justici v České republice i v dalších zemích sleduji a se soudními rozhodnutím nejvyšších soudů se seznamují. Musím říci, že v našich rozhodnutích judikáty českých soudů, zejména Nejvyššího a Ústavního. Pro rozhodnutí pracujeme na rešerších, přehledu právní úpravy ohledně konkrétního problému, také citujeme i judikatury, z mnoha zemí. Česká judikatura patří k těm, které často srovnáváme.
Zaujal Vás v poslední době konkrétní judikát Nejvyššího soudu?
Když jsme pracovali na rozhodnutích ohledně použitelného práva pro trestný čin “contemptu“ (obstrukce spravedlnosti), tak jsme pro posouzení trestní odpovědnosti právnických osob pro tento trestnýčin studovali právní úpravu a judikaturu mnoha zemí v této otázce, včetně té české. Judikáty našich soudů jsme tak s kolegy diskutovali, například rozhodnutí Nejvyššího soudu z listopadu 2015 (sp. zn. 8 Tdo 627/2015), rozhodnutí o odposleších a záznamech telekomunikačního provozu, v poslední době rozhodnutí ohledně zásady subsidiarity trestní represe (sp. zn. 8 Tdo 803/2016).
V minulosti, jako členka Soudcovské unie ČR, jste publikovala články na téma soudcovská etika. Můžete srovnávat soudcovskou etiku v České republice se zvyklostmi v zahraničí. Jak jsme na tom?
Soudcovskou etiku považuji za důležité téma. Mnoho zemí má odlišné zvyklosti, nicméně požadavky odborné a morální kvality soudců existují všude, včetně pochopitelně mezinárodních soudů, byt‘ ne všude jsou tyto požadavky modifikované. Domnívám se, že pro zvýšení důvěry veřejnosti v soudy a tribunály a pro ujasnění toho, což lze od koho očekávat, je taková kodifikace velmi přínosná. Myslím si, že je dobře, když veřejnost ví, co od soudců může očekávat, stejně jako například noví soudci vědí, jaké normy jsou běžné. Když jsem na Tribunál přišla, neexistoval Etický kodex pro soudce ani podobná pravidla. Byla jsem moc ráda, že se mi podařilo s kolegy docílit toho, že jsme v září 2016 na plenárním zasedání soudců Etický kodex přijali a v současné době i pravidla pro disciplinární odpovědnost soudců.
Podobně jste se dříve angažovala i v tématu feminizace justice. Mám dojem, že to v České republice nepovažujete za problém. Alespoň to vyznívá z Vašich dřívějších vyjádření. Při pohledu zvenčí zastáváte tentýž názor?
Jsem přesvědčená, že rovnováha v justici, jako ostatně leckde jinde, je důležitá. Jsou stále země, kde ženy nemají stejný přístup ke spravedlnosti a soudům, nebo kde je pro ženy velmi obtížné se stát soudkyní. Proto se této otázce, pokud mám čas, také věnuji.
Práce Vás jistě zaměstnává natolik, že asi nemáte příliš volného času. Jak často se dostanete domů do České republiky? Máte alespoň chvíli čas na rodinný (soukromý) život?
Je pravda, že práce mě zaměstnává opravdu hodně a nyní se ve volném čase věnuji denně zdokonalování francouzštiny. Domů se ale i tak dostanu poměrně často. Rodinný a soukromý život je vždy velmi důležitý. I při sebevětším vytížení je třeba myslet na určitou rovnováhu. Jak řekl Albert Einstein: „Život je jako jízda na kole. Chcete-li si udržet rovnováhu, musíte být stále v pohybu.“
JUDr. Ivana Hrdličková
Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, už při studiích se specializovala na mezinárodní právo. Soudkyní je od roku 1990. Dříve působila u Krajského soudu v Hradci Králové, Okresním soudu v Pardubicích, na Krajském soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice i Vrchním soudu v Praze. Členkou Zvláštního tribunálu pro Libanon v nizozemském Leidschendamu (předměstí Haagu) je od roku 2012. V roce 2015 se poprvé stala předsedkyní tohoto mezinárodního tribunálu, 27. února 2018 byla předsedkyní Zvláštního tribunálu pro Libanon zvolena už potřetí v řadě za sebou.
