Komunikace na sociálních sítích zajímá odborníky na trestní právo. Důvodem jsou sílící rasové urážky, nabádání k zásahům proti migrantům, šíření nenávisti mezi skupinami lidí a návody k trestné činnosti, které lze nezřídka na sítích najít. „Kromě veřejné části komunikace na sociálních sítích, která zahrnuje osobní názory a komentáře, se stále častěji objevují komunikace postižitelné trestním právem. Doba je zralá k tomu, abychom začali sociální sítě z tohoto pohledu řešit,“ myslí si čestný prezident Soudcovské unie a předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra.
Vávra svoje myšlenky předestřel například v rámci dubnového kongresu Právní prostor. Sám si udělal rešerše možných trestných činů na internetu a výsledek podle něj nebyl nic příjemného. Rasismus a nenávist na sociálních sítích míří nejen na dospělé, ale i na děti.
Když bývalý tajemník politického hnutí SPD Jaroslav Staník ve sněmovně nabádal k posílání menšin do plynu, policie ho obvinila. Takových výroků lze na internetu nalézt mnoho, tam však lidé spravedlnosti unikají.
Právníci by chtěli, aby například situace, kdy účastníci diskuse oslavovali úspěch Talibanu a zabití českých vojáků na misi, byly postižitelné. Stejně tak nabádání typu „Podřezat děcka vítačů“, což je autentická věta z komentáře k otázce migrantů v ČR. „Obecně platí, že pachatele trestných činů odrazuje vysoká pravděpodobnost dopadení. Proto má smysl se o trestním právu na sociálních sítích bavit,“ míní analytikové právních informačních systémů ze společnosti Atlas Consluting, která disponuje pohledem na finálně odsouzené trestné činy v ČR.
Například podle právničky Petry Gříbkové je problémem hlavně to, jak vyvážit pohled na trestní odpovědnost se svobodou slova. „Pokud někdo po diskusi na facebooku nebo jiné síti půjde a skutečně vyvolá násilí proti nějakému člověku nebo skupině lidí, je jasné, že byl dokonaný trestný čin a všichni účastníci diskuse se velmi pravděpodobně dostanou do hledáčku policie. Ale co když se zatím ještě nic nestalo…,“ uvedla.
Čestný prezident Soudcovské unie Vávra má za to, že by pomohlo právě povědomí o tom, že policie debaty sleduje, a tak je vysoká pravděpodobnost dopadení šiřitelů nenávisti a návodů či nabádání k trestné činnost. „Je mnoho důvodů, proč se nemá trestní právo do sociálních sítí pouštět. Ale naopak prevence je zcela zásadním důvodem, proč mají diskuse o trestní odpovědnosti v kyberprostoru smysl,“ míní. V každém případě podle něj diskuse na dané téma právě začala a bude sílit.
Za velmi závažný tento jev označila vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, který se podle svých slov z minulosti snaží důrazně působit na podřízená státní zastupitelství, aby jednala s policií o efektivnějším vyšetřování a vyhledávání pachatelů trestných činů dopouštějících se etnické a jiné rasové nenávisti svými projevy na internetu. „Protože agrese, která v tomto prostoru stoupá, bude průvodním jevem pro jiné typy trestných činů, které se tam budou odehrávat. Tady pořád máme hendikep. Jestliže policie tento typ trestných činů vyhledává a stíhá v reálném prostoru, v každodenním životě, tak potom neshledávám omluvu, proč by stejný typ trestných činů měl být tolerován v prostředí internetu,“ uvedla Bradáčová na začátku února pro Právo.
V České republice se stále častěji setkáváme i se souzenými případy typické kyberkriminality. Zatímco za rok 2013 zaznamenali analytikové práva ve věci neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací jen 4 případy, v dalších letech rozsudky narostly na sedminásobek, tedy na zhruba tři desítky případů. Typické jsou případy osobní pomsty a škodolibosti. Nejčastěji soudy rozhodují o neoprávněném nabourání se do cizího e-mailového účtu nebo profilu na sociální síti. Mezi obviněnými se často objevují osoby původně blízké poškozeným, tedy bývalí partneři, manželky a manželé a také pracovní kolegové. V ČR se trestá také zneužití dat na Facebooku, a to i když jde o blízkého příbuzného.
(epa)
