Česká republika je kvůli vzdělávání Romů už jedenáctým rokem pod dohledem Výboru ministrů při Radě Evropy. Děje se to stále na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci osmnácti Romů zařazených do zvláštních škol „D.H. a spol. v. ČR“ z roku 2007. Rozhodnutí vlády ČSSD, ANO a KDU-ČSL uvalit povinnou docházku na všechny bude stát kromě byrokracie a vynucovací povinnosti obcí také půl miliardy korun ročně. Počet mentálně postižených žáků Romů se loni snížil na 29,5%.
Vyplývá to z poslední Zprávy o stavu stížností před Evropským soudem pro lidská práva (ESLP) za rok 2017.
Zpráva této českým státem prohrané stížnosti osmnácti Romů z Ostravska věnuje zvláštní oddíl proto, že jde o jediný rozsudek, kvůli kterému je na ČR stále nasazen tzv. posílený dohled: „Předně je tedy třeba zmínit výkon rozsudku ve věci D. H. a ostatní (č. 57325/00, rozsudek velkého senátu ze dne 13. listopadu 2007) v záležitosti nadměrného umisťování romských dětí do bývalých zvláštních škol (dnes základních škol praktických), jenž je v současné době jako jediný rozsudek proti České republice ze strany Výboru ministrů předmětem tzv. posíleného dohledu,“ uvádí se v úvodu kapitoly o důsledcích exemplárního potrestání ČR Evropským soudem pro lidská práva v roce 2007.
Půl miliardy ročně a nucená školka nestačí
Zbavit se nálepky země, která umísťuje Romy do zvláštních škol, nepomohlo ČR ani loňské předsednictví v Radě Evropy. Dohledu stále nebyla země zbavena ani poté, co uvalila na všechny děti povinnou desetiletou školní docházku doprovázenou vynucovaní povinností obcí, rozsáhlou byrokracií a půlmiliardovými náklady ročně.
Plán nucené docházky do školky od pěti let věku dítěte uzákoněný vládou ANO, ČSSD a KDU-ČSL byl Výboru ministrů nahlášen jako plnění předmětného rozsudku: „V únoru 2017 předložila Česká republika aktualizovaný akční plán výkonu rozsudku. Výbor ministrů v něm byl zejména informován o financování reformy základního vzdělávání, rozšíření pravomocí a inspekční činnosti České školní inspekce ve vztahu k poradenským zařízením, pokračování v pracích na testu adaptivních dovedností a školení poradenských pracovníků v nových testech a diagnostice lehkého mentálního postižení, schválení novely školského zákona Parlamentem (zákon č. 178/2016 Sb.), která od školního roku 2017/2018 zavádí bezplatný povinný rok předškolního vzdělávání před zahájením povinné školní docházky, a o postupu přechodu vzdělávání na nový rámcový vzdělávací plán po zrušení přílohy rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, která ho upravovala pro žáky s lehkým mentálním postižením,“ uvádí se ve Zprávě o stavu stížností u ESLP. Výbor ministrů tvoří 47 ministrů zahraničí členských států Rady Evropy.
ČR musí sledovat Romy na výzvu Rady Evropy
Jak dále vyplývá ze Zprávy, počet žáků Romů s lehkým mentálním postižením kles o 1,5%: „Výbor ministrů byl zároveň zpraven o výsledcích statistických zjištění za školní rok 2016/2017, které mj. ukázaly, že 85 % romských žáků je vzděláváno podle běžného vzdělávacího programu (u neromských žáků jde o 98 %), 13 % romských žáků je vzděláváno ve vzdělávacích programech upravených pro žáky s lehkým mentálním postižením (u neromských žáků jde o 1 %) a že romští žáci tvoří 31 % všech žáků vzdělávaných v programech pro žáky s lehkým mentálním postižením, když meziročně jejich počet poklesl o 5 % (celkový počet romských žáků v základních školách poklesl o 1 %),“ předkládá Zpráva českou statistiku. „Dodejme, že podle statistických zjištění za školní rok 2017/2018 toto číslo pokleslo na 29,5 %,“ vysvětluje se v poznámkovém aparátu k hodnotě 31%. Z něj vyplývá, že ČR aktuálně tato data sleduje.
Že nejde o formalitu, ale neustálé předkládání plánů a jejich projednávání na plénu všech ministrů zahraničí 47 členských státu Rady Evropy, dokládá další pasáž Zprávy: „V červnu 2017 byl aktualizovaný akční plán vyhodnocen Výborem ministrů, tentokrát bez jeho zařazení na ústní projednání. Výbor ministrů přijal rozhodnutí, v němž mj. uvítal reformu základního vzdělání, kterou přinesla novela školského zákona č. 82/2015 Sb. a navazující vyhlášky Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, vyzval české orgány k přijetí všech opatření, kterými zajistí její úspěšné naplnění v praxi, vyjádřil očekávání, že v následujících letech bude počet romských žáků integrovaných do hlavního vzdělávacího proudu stoupat a že se tento trend projeví již ve školním roce 2017/2018, a vyzval příslušné orgány ke sběru nezbytných dat, která ukáží praktický dopad reformy, a to zejména ve vztahu k romským dětem,“ předkládá Zpráva fakta. „Další zprávu Česká republika předložila Výboru ministrů v únoru 2018,“ dodává.
Uvalení plošné povinnosti na všechny kvůli 10%
Povinný rok předškolní docházky byl předchozí vládou zaveden pro školní rok 2017/18. Podle důvodové zprávy k návrhu zákona budou náklady resortu školství činit každý rok 448,5 milionů korun: „Náklady na zavedení povinného předškolního vzdělávání před zahájením povinné školní docházky si vyžádají v roce 2017 odhadem 149,5 mil. Kč, v každém dalším roce pak 448,5 mil. Kč,“ uvádí se v důvodové zprávě k zákonu doslova.
Kromě toho nese zákon dopady na obce: „V souvislosti s dopady na obce je nutné konstatovat i dopady a zvýšené administrativní nároky na ředitele mateřských škol, zejména těch spádových. Ředitelé MŠ budou muset organizovat zápisy k předškolnímu vzdělávání v přesně vymezeném časovém období (15. květen až 31. květen), budou muset účinně spolupracovat s obecními úřady při evidenci dětí, pro které je předškolní vzdělávání povinné, v některých případech budou muset registrovat oznámení o individuálním vzdělávání dítěte a organizovat ověřování pokroků dítěte v roce před zahájením PŠD v souladu s RVP PV a vlastním školním vzdělávacím programem (v případě individuálního vzdělávání půjde každoročně v konkrétní mateřské škole však jen o jedince). U ředitelů spádových MŠ také bude nutná aktivnější spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ředitelé MŠ, která je pro příslušné dítě podléhající povinnému předškolnímu vzdělávání nespádová, budou mít zase povinnost oznámit řediteli spádové MŠ přijetí takového dítěte. Zákon nově uloží krajským úřadům vydávat v případech, kdy je ohrožena realizace povinného předškolního vzdělávání, opatření obecné povahy, jímž se stanoví školský obvod spádové mateřské školy,“ jmenuje řadu nových povinností ředitelů školek přijatých kvůli Romům důvodová zpráva.
Ministerstvo školství v důvodové zprávě přiznává, že nařídilo prodloužení školní docházky na deset let všem kvůli 10% tzv. sociálně znevýhodněných: „Opatření navrhovaná tímto zákonem by měla napomoci odstranit nežádoucí stav, kdy se zhruba 10 procent 5letých dětí z populačního ročníku neúčastní předškolního vzdělávání před zahájením povinné školní docházky. Statistická šetření a poznatky ředitelů ZŠ a pracovníků školských poradenských zařízení ukazují, že z nemalé části jde o děti ze sociálně znevýhodněných rodin, které jsou při začátku povinné školní docházky hendikepovány (úroveň rozvoje myšlení, komunikace a sociální kooperace v třídním kolektivu apod.) oproti svým vrstevníkům.“
Polovina Romů v EU nechodila nikdy do školy
Aby Romové posílali svoje děti do školky pak musí povinně vynucovat obce: „Vynucování ve vztahu k zákonným zástupcům dítěte budou zajišťovat obecní úřady obcí s rozšířenou působností a orgány sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD); sledování a zjišťování na úrovni škol zajišťuje ČŠI, v případě zjištění nedostatků vyžaduje nápravu. Nově zaváděná povinnost předškolního vzdělávání je relevantní z hlediska práva na vzdělání, resp. stanovení doby, po kterou je školní docházka povinná,“ stojí v důvodové zprávě k návrhu dnes platného zákona.
Jak ovšem vyplývá z rozsudku D.H.- v. Česká republika, v Evropě existují země, kde statisíce Romů odmítají chodit do školy a nemají žádné vzdělání, a přece je nikdo neodsuzuje. Kdyby ČR nečinila nic, nebyla by odsouzena. „Neuvěřitelné zjištění! U dvanácti států, které tvořily Evropskou unii v roce 1989, se přiznává, že 250 000 až 300 000 dětí nikdy nenavštěvovalo školu,“ ohradil se v nesouhlasném stanovisku tehdejší český soudce ESLP Karel Jungwiert, který citoval Radu, dle které polovina Romů v Evropě školu nikdy nenavštěvovala a jejich negramotnost místně přesahuje 80%.
Dobré podmínky pro Romy se neprojeví skokově
Že má Česká republika z vykonání rozsudku ESLP ve věci vzdělávání Romů stále trauma, dokazuje obecná pasáž Zprávy o stavu stížností u ESLP, která se zabývá postavením země v rámci Úmluvy o lidských právech a základních svobodách: „Přesto nelze pominout, že velice citlivou otázkou zůstává výkon rozsudku D. H. a ostatní, od jehož vydání v roce 2017 uplynulo deset let a který je jako jediný z rozsudků týkajících se České republiky předmětem tzv. posíleného dohledu Výboru ministrů. Lze konstatovat, že v rovině právní úpravy a institucionálního zajištění byly vytvořeny velmi dobré předpoklady pro to, aby romské děti mohly skutečně požívat rovného přístupu k základnímu vzdělání. Klíčovou výzvou, před kterou česká společnost nyní stojí, je naplnění změn směřujících ke společnému vzdělávání v praxi,“ uvádí se ve Zprávě o stížnostech u ESLP.
Autoři zprávy pak uzavírají popisem blahodárného vlivu opatření na Českou republiku: „Z povahy věci je zřejmé, že změny ve vzdělávání či diagnostice nemohou být a nebudou skokové, ale jde o proces, jehož dopady mohou být zřetelnější až po několika letech. Důležité proto je nečinit unáhlené kroky, které by nově zakotvené záruky rovného přístupu ke vzdělávání mohly oslabit. Školní docházka, jak zdůrazňuje i novější judikatura Soudu či Úmluva o právech osob se zdravotním postižením, neplní jen vzdělávací funkci, ale pro vývoj dětí je neméně důležitý i její sociální rozměr, kdy škola by měla být příležitostí pro setkávání napříč společenskými bariérami tvořenými etnickým nebo sociálním původem či zdravotním postižením. V neposlední řadě je klíčové neztrácet ze zřetele, že finance vložené do společného vzdělávání nejsou výdajem, ale investicí, která se celé společnosti několikanásobně vrátí, a to nejen v ekonomické rovině.“
Proces se zvrhl až před Velkým senátem
Případ D.H. a spol. proti ČR začal stížností osmnácti Romů z Ostravska u ESLP proti umístění do tehdejších zvláštních škol. U tzv. malého senátu ESLP stát způsob vzdělávání Romů obhájil: „Senát dospěl k závěru, že článek 14 Úmluvy ve spojení s článkem 2 Protokolu č. 1 nebyl porušen. Dle jeho názoru se vládě podařilo prokázat, že systém zvláštních škol nebyl v České republice zaveden výlučně pro romské děti a že v těchto školách je vyvíjeno značné úsilí napomoci určitým kategoriím žáků získat základní vědomosti. V této souvislosti senát podotkl, že právní úprava podmínek zařazování dětí do zvláštních škol se neřídí etnickým původem žáků, nýbrž sleduje legitimní cíl, jímž je přizpůsobení školského systému potřebám a schopnostem či nedostatkům dětí,“ uvedl nejprve malý senát Evropského soudu pro lidská práva s tím, že se romským „stěžovatelům nepodařilo vyvrátit závěry odborníků o tom, že rozumové nedostatky stěžovatelů jim bránily v absolvování učebního plánu navrženého pro běžné základní školy a jejich rodiče „buď zůstali nečinní, nebo přímo sami požádali o zařazení či další setrvání svých dětí ve zvláštní škole“.
Proces byl zvrácen až před Velkým senátem Evropského soudu pro lidská práva. Jako vedlejší účastníci vystoupily na obranu Romů Evropská romská informační kancelář či Evropská síť proti rasizmu a mnoho dalších nevládních neziskových či politických organizací. Velký senát poté konstatoval „důkazy předložené stěžovateli za dostatečně věrohodné a významné pro vznik pádné presumpce nepřímé diskriminace“.
ČR nezohlednila romské kulturní a sociální zvláštnosti
Soud Romům přiznal „specifika“ a vytkl ČR, že volí stejný přístup ke všem a odmítá kulturní zvláštnosti Romů zohlednit: „V prvé řadě mezi účastníky řízení není sporu o tom, že všechny hodnocené děti absolvovaly tytéž testy bez ohledu na svůj etnický původ. Samy české úřady v roce 1999 přiznaly, že do těchto škol jsou na základě výsledků psychologických testů často zařazovány ,romské děti s průměrnou nebo nadprůměrnou inteligencí´ a že tyto testy jsou koncipovány pro majoritní populaci a nezohledňují romská specifika. Úřady proto tyto testy a příslušnou metodiku přepracovaly tak, aby ,nemohly být zneužívány na úkor romských dětí´.
Poté Soud konstatoval, že Romové jako rodiče nemají v ČR podmínky k samostatné a zodpovědné úvaze: „Za okolností projednávaného případu Soud není přesvědčen o tom, že by rodiče romských dětí jakožto příslušníci znevýhodněné komunity a často bez vzdělání byli schopni zvážit všechny stránky dané situace a důsledky svého souhlasu. Vláda sama připustila, že souhlas byl v tomto případě udělen formou podpisu na předem vyplněném formuláři, který neobsahoval žádné informace o možných alternativách nebo o rozdílech mezi učebními plány zvláštní školy a jiných škol. Vnitrostátní orgány zřejmě ani nepodnikly žádná další opatření, aby romští rodiče obdrželi všechny informace, které potřebovali pro vědomé rozhodnutí, nebo aby si mohli být vědomi důsledků svého souhlasu pro budoucnost svých dětí. Podle všeho je též nesporné, že romští rodiče byli v daném případě vystaveni dilematu, když si měli zvolit mezi běžnými školami, které neměly prostředky k tomu, aby zohledňovaly kulturní a sociální odlišnosti jejich dětí a kde dětem hrozila izolace a ostrakizace, a zvláštními školami, kde většinu žáků tvořili Romové,“ konstatoval Soud před tím, než rozhodl, že ČR porušila Článek 14 Úmluvy ve spojení s Článkem 2 Protokolu 1.
Soud nevyhověl žádostem osmnácti Romů o částku 22 tisíc euro pro každého. „Částky požadované stěžovateli jsou ovšem přemrštěné. Soud na spravedlivém základě stanoví výši morální újmy způsobené každému ze stěžovatelů na 4 000 €,“ rozhodl Soud 13. listopadu 2007 s tím, že Romům náleží celkem dohromady 10 000 euro za náklady řízení.
Irena Válová
