Podle Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ) by měla být v rámci trestního řádu zrušena možnost podat si stížnost proti zahájení trestního stíhání. NSZ to uvedlo v rámci meziresortních připomínek ke zřízení Úřadu evropského veřejného žalobce. Českou úpravu trestního stíhání je podle NSZ vhodné zbavit nadbytečné formalizace. Změna by měla přinést i zrychlení řízení. Odborníci oslovení Českou justicí s takovou myšlenkou nesouhlasí.
O návrhu jsme informovali zde.
Jiří Jelínek, vedoucí katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy
Návrh na zrušení institutu zahájení trestního stíhání a zrušení práva obviněného podat proti tomuto usnesení řádný opravný prostředek – stížnost, považuji za nesprávný, protože podstatně omezuje práva obviněného v trestním řízení. Odůvodnění tohoto radikálního postupu jen tím, že některé právní úpravy v zemích EU takový institut neznají a že existence tohoto institutu a práva opravného prostředku nevyplývá výslovně z judikatury ESLP sama o sobě nestačí. Jako by český zákonodárce nemohl stanovit vyšší standard práv obviněného, než je například v Estonsku nebo Chorvatsku, které jsou dávány jako příklad.
Požadavek na zrušení tohoto institutu lze odůvodnit jen tím, že to vyžaduje závazný právní nástroj Evropské unie, a o tom, se v odůvodnění nic nehovoří.
Zrušení institutu představujícího záruku práv obviněného jenom proto, že tento institut obvinění často využívají, což autoři důvodové zprávy k tomuto návrhu uvádějí, je hodné dílny Járy Cimrmana.
Oproti návrhu na nahrazení institutu usnesení o zahájení trestního stíhání institutem záznamu o sdělení obvinění (bez možnosti podat řádný opravný prostředek) se domnívám:
1. že institut zahájení trestního stíhání formou usnesení má být zachován,
2. že obviněný má mít i nadále právo podat proti takovému usnesení stížnost jako dosud,
3. že o stížnosti by ovšem měl rozhodovat místo státního zástupce soud (soudce). Se soudním rozhodnutím se obecně spojují záruky vyšší nestrannosti a objektivity. Navíc by odpadla provázanost státních zástupců s policejními orgány, o které se v návrhu správně hovoří.
Vladimír Král, soudce, bývalý náměstek ministerstva spravedlnosti
Mohlo by vás zajímat
Domnívám se, že nemůžeme jen argumentovat tím, že v jiných státech se zahajuje trestní stíhání méně formálním způsobem a že obviněnému zůstane možnost domáhat se přezkumu postupu policejního orgánu.
Jak je i z četné praxe zřejmé, se zahájením trestního stíhání jsou spojovány poměrně závažné důsledky, ať právní (viz např. možnost postavení některých úředních osob mimo službu), nebo společenské (obecné vnímání této skutečnosti ze strany veřejnosti).
K tomu přistupuje fakt, že přes řadu snah o odformalizování přípravného řízení a jeho zaměření především na vyhledávání potencionálních důkazů, má přípravné řízení na další vývoj věci poměrně velký dosah. Nejde jen o to, že se v něm stále provádí převážná většina důkazů – toto stadium trestního řízení rozhodně neprobíhá v řádu dnů nebo týdnů a pokud je podána obžaloba, k soudu se věc dostává často zpravidla za několik měsíců, někdy i let, což ovlivňuje pohled veřejnosti (ale i nejrůznějších medií) na osobu obviněného. Pokud dosáhneme toho, že převážná část trestních stíhání projde přípravným řízením cca do jednoho až dvou měsíců, pak jako jedno z opatření, jak toto stadium zrychlit a odformalizovat, se určitě nabízí zjednodušení úkonu zahájení trestního stíhání v naznačeném směru. Jestliže tomu tak v praxi zdaleka není, považoval bych formu zahájení trestního stíhání usnesením, proti kterému je přípustná stížnost, za jednu ze záruk, že trestní stíhání bude vedeno důvodně.
Tomáš Sokol, místopředseda České advokátní komory
Zatím jde o návrh jednoho z připomínkových míst, takže v této chvíli vyčkáme konce připomínkového řízení a toho, zda Ministerstvo spravedlnosti ČR, jakožto zpracovatel návrhu novel, připomínku akceptuje nebo ne. Teprve poté by přicházela v úvahu podrobnější reakce. Jen obecně lze říci, že v daném kontextu nejde o šťastný a akceptovatelný návrh. Více v blogu Tomáše Sokola zde.
Lukáš Trojan, advokát, člen prezídia Unie obhájců
Primárně existují dva zájmy, kterými se řídí trestní řízení. Právo na spravedlivý proces, tedy aby věc byla projednána spravedlivě při ochraně všech oprávněných zájmů obviněného jako slabší strany a rychlost řízení.
V daném případě jde o jednoznačné upřednostnění zájmů na urychlení řízení za cenu, že se vypustí první stupeň obrany obviněného. Tím zároveň odpadá revize naprosto zjevných šíleností a excesů, které by měl státní zástupce při rozhodování o stížnosti eliminovat.
V daném případě jde o jednoznačné upřednostnění zájmu na urchlení řízení za každou cenu tím, že se vypustí první stupeň obrany obviněného. Tím zároveń odpadá možnost revize excesů, které by měl státní zástupce při rozhodování o stížnosti eliminovat.
Skutečnost, že státní zástupci často neplní svoji roli pána přípravného řízení a nechávají policii volnou ruku při nezákonném rozhodování, čímž se z rozhodování o stížnosti stává formalita, nemůže být důvodem pro vypuštění prvního stupně možné polemiky obviněného s tím, co je mu kladeno za vinu. Ochrana práv slabší strany nemůže být umenšena ve jménu rychlého vyřízení věci. S takovou logikou se brzy setkáme s návrhy na vypuštění přípravného řízení a budeme lidi stavět rovnou před soud.
Jana Tlapák Navrátilová, katedra trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy
„Obviněnému budou sděleny základní skutkové okolnosti, a to s menšími nároky, než je tomu dosud, a jaký trestný čin je ve skutku spatřován a bude poučen o právech obviněného.“ – zde jsem přesvědčena o tom, že trestní stíhání osob se bude zahajovat za situace, kdy nároky na sdělení obvinění budou ještě nižší nebo obecnější, než je tomu doposud. V současné době stačí vyšší stupeň pravděpodobnosti, že se skutek stal, spáchala jej konkrétní osoba a skutek naplňuje znaky trestného činu, avšak tento závěr musí být dostatečně odůvodněn zjištěnými skutečnostmi.
Nevím, co si představit pod pojmem menší nároky, když i dnes stačí pouhý vyšší stupeň pravděpodobnosti a jistota se nevyžaduje. Dle mého názoru to bude spíše nahrávat tomu, že trestní stíhání se bude zahajovat i tam, kdy by jinak s ohledem na vyšší stupeň pravděpodobnosti, zahájeno nebylo. Může to mít za následek trestní stíhání i ve věcech skutkově sporných, nepodložených apod. Nemyslím se, že by tento krok byl krokem správným směrem.
Změna formy zahájení trestního stíhání je dle mého názoru nešťastná. Nebude se zahajovat formou usnesení, tedy nebude zde přípustný opravný prostředek, proti tomuto usnesení. Forma podnětu na výkon dozoru je dle mého názoru s ohledem na tak zásadní zlom v trestním řízení nepřiléhavá a nedostatečná. Jediné pozitivum by bylo možno vnímat, že k podání stížnosti je třídenní lhůta, avšak k podání žádosti o přezkoumání žádná lhůta není. S tím spojené je i úskalí podání žádosti o přezkum, stává se, že po zahájení trestního stíhání je obviněnému odepřeno nahlédnutí do spisu z různých důvodů a na různě dlouhou dobu. V tomto případě odůvodnění stížnosti vychází z odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání.
Jestliže se nároky na sdělení obvinění sníží, bude pro obviněného problematičtější argumentovat v rámci podnětu na výkon dozoru. Jsem přesvědčena o tom, že nároky kladené na usnesení o zahájení trestního stíhání by měly být minimálně stejné i na sdělení obvinění. Jakékoli jejich zmírnění oslabuje pozici obviněného v rámci trestního řízení, potažmo stíhání.
Marek Benda (ODS), předseda, Ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny
Myšlenka může být i správná. Stejně už žalobci spolupracují s policií a mnoho vyšetřování přímo řídí a pak je tento typ stížnosti málo užitečný. Ale musí se nejprve formulovat nový trestní řád a pak podle něj dělat novely a ne obráceně bez rozmyslu něco mastit a doufat, že to bude nějak fungovat.
Jan Chvojka (ČSSD), poslanec 
S odstraněním institutu stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání nesouhlasím. jedná se o prostředek ochrany práv obviněného, který zaručuje možnost přezkumu postupu policejního orgánu již na počátku trestního stíhání. Vypuštěním tohoto institutu by nepochybně došlo k usnadnění práce orgánů činných v trestním řízení, avšak na úkor práv obviněného.
