Pokud má soud učinit svůj závěr pouze na základě skutečností, ke kterým měl obviněný možnost se vyjádřit, nelze tohoto výsledku dosáhnout, aniž by obviněnému bylo umožněno se seznámit se skutečnostmi, které jsou obsahem spisu. Konstatuje to Pavel Kandalec z katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Otázkou ale zůstává, v které procesní fázi a v jakém rozsahu obviněný toto právo má.
Pavel Kandalec to uvádí v analýze Právo obviněného na nahlížení do spisu – časový a věcný rozsah, která byla publikována v Bulletinu advokacie.
Jak uvádí autor úvodem, zdánlivě jasně se k okamžiku, kdy toto právo nastává, vyjadřuje ustanovení § 65 odst. 1 tr. řádu, podle kterého má „obviněný právo nahlížet do spisů s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka utajeného podle § 55 odst. 2 trestního řádu“. Časový okamžik v tomto ustanovení nenajdeme, nicméně je tu použit pojem „obviněný“. Nejobvyklejším okamžikem, ve kterém obviněný pocítí potřebu nahlédnout do spisu, je okamžik, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání. V tuto chvíli nicméně policejní orgán často rovnou přistoupí k výslechu obviněného.
Letmé nahlédnutí je negace institutu
Tato praxe, kdy se má obviněný ke svému obvinění vyjádřit bezprostředně poté, co se seznámil toliko s usnesením o zahájení trestního stíhání proti své osobě, není z hlediska plného uplatnění jeho výše uvedených práv na kvalifikované vyjádření se k věci ideální.
Nahlížení do spisu přitom opět musí být chápáno v materiálním smyslu – nejde tedy jen o letmé nahlédnutí, nýbrž o možnost seznámit se s obsahem tohoto spisu, myšlenkově tyto informace vstřebat a učinit z nich – i s pomocí obhájce – rozhodnutí, jaký procesní postup zvolit. Pokud je nahlížení do spisu umožněno v nedostatečném časovém rozsahu, pak je třeba takovou situaci hodnotit tak, jako by nebylo nahlížení do spisu umožněno vůbec.
Administrativní problémy na straně policejních orgánů nemohou být dávány k tíži obviněnému. V případě bezprostředně běžících lhůt (např. při zadržení apod.) bude třeba vyvažovat toto právo obviněného s bezprostřední naléhavou potřebou policejního orgánu činit další úkony. I zde ovšem bude muset být obhajobě umožněno seznámit se se spisem v míře, kterou dané podmínky umožňovaly. „Policejní orgány jsou povinny své úkony naplánovat tak, aby toto právo obhajoby s odkazem na své zaneprázdnění fakticky nenegovaly. V případě, že s ohledem na blížící se konec určité lhůty bude třeba nahlížení do spisu předčasně ukončit, bude na orgánech státu ležet důkazní břemeno, že nejednaly ve zlé víře a se záměrem zkrátit práva obviněného,“ uvádí se v analýze.
Odepření práva na nahlížení do spisu
Ustanovení § 65 odst. 2 tr. řádu dává policejnímu orgánu možnost „ze závažných důvodů“ nahlédnutí do spisu odepřít. Zároveň dává toto ustanovení jasný časový mantinel, od kterého okamžiku toto odepření již možné není – je jím okamžik, kdy byli obviněný a jeho obhájce „upozorněni na možnost prostudovat spisy“. Neurčitý právní pojem „závažné důvody“ je podle Kandalce těžké definovat abstraktně – zde je jakékoliv teoretické pojednání nutně šedivější než praxe. „Jisté je, že účelem odepření nahlížení do spisu nesmí být bránění výkonu jiných práv obviněného – např. tímto účelem nesmí být obava, že obviněný bude podávat opravné prostředky, návrhy, stížnosti a činit další procesní kroky. Stejně tak nemůže být účelem tohoto postupu přimět obviněného k přiznání.“
Pod důležitými důvody lze rozumět především důvody související s dalším připravovaným postupem policejních orgánů, ať už směrem k pachatelům či směrem k ochraně třetích osob. S tím souvisí hned druhá otázka – tj. zda je policejní orgán povinen svůj postup odůvodnit, když zákon v tomto ohledu nevyžaduje vydání žádného formálního rozhodnutí.
V praxi pak situace vypadá tak, že policejní orgán, případně státní zástupce ústně obhajobě sdělí, že přístup do spisu odepírá s odkazem na příslušné ustanovení, v lepším případě je pak takové odepření zachyceno v rámci protokolu o úkonu, který v tu chvíli právě probíhá (výpověď obviněného, vazební zasedání apod.). „Takto lapidární postup ovšem nemůže obstát. Ustanovení § 65 odst. 2 tr. řádu totiž umožňuje policejnímu orgánu odepřít nahlížení do spisu toliko tehdy, pokud jsou k tomu dány ,závažné důvody´. A contrario tedy platí, že nejsou-li závažné důvody dány, má policejní orgán povinnost nahlížení do spisu umožnit. V právním státě je přitom nemyslitelné, aby se orgán státní moci mohl jakékoliv své povinnosti vyhnout jen tím, že sám – pro foro interno – učiní nějakou úvahu, kterou nekomunikuje přezkoumatelným způsobem vůči těm, vůči nimž se v důsledku této své úvahy oné povinnosti vyhne,“ uvádí ústavní právník.
Důvody odepření mohou být skryty
Navíc, pokračuje autor, je tento postup policejního orgánu přezkoumatelný a účelem jakéhokoliv přezkumu je přezkoumat právě důvody přezkoumávaného aktu. Policejní orgán tedy má povinnost své rozhodnutí o odepření práva obviněného na nahlížení do spisu odůvodnit. To na druhou stranu neznamená, že má obviněný nárok na to, aby mu bylo toto odůvodnění ihned zpřístupněno. Lze si totiž představit, že právě z tohoto odůvodnění obsahujícího závažné důvody pro odepření nahlížení do spisu budou seznatelné skutečnosti, které je třeba v této procesní fázi před obviněným skrýt – typicky dosud nerealizované kroky ve vyšetřování.
Proto, i když to může znít poněkud tautologicky, podléhá i toto odůvodnění postupu podle § 65 odst. 2 tr. řádu možnému utajení podle toho samého ustanovení. Tyto „závažné důvody“, tedy policejní orgán obviněnému nemusí ihned sdělit dopodrobna, jestliže i pro utajení některých detailů těchto závažných důvodů jsou dány závažné důvody. Tyto důvody však musí skutečně existovat a musí být také nějak zachyceny, aby se s nimi mohl seznámit orgán, který bude jejich existenci a závažnost přezkoumávat. A po odpadnutí oněch závažných důvodů, pro něž nebyly obviněnému sděleny, je třeba, aby se s nimi mohl seznámit i on.
Tyto důvody tedy musí být podle Kandalce sděleny přinejmenším státnímu zástupci, aby mohl jejich závažnost „urychleně přezkoumat“. Tím ovšem možnosti přezkumu nekončí. „Na postup dozorového státního zástupce dohlíží nadřízené státní zastupitelství, přičemž i podnět k výkonu dohledu je obecně účinným opravným prostředkem. Pokud jde o možnost soudního přezkumu, ta sice v české právní úpravě výslovně zakotvena není, stejně se ale bude touto otázkou – stejně jako všemi ostatními případnými pochybnostmi o zákonnosti jednotlivých kroků trestního řízení v konečném důsledku zabývat soud rozhodující o vině a trestu.“
Nahlížení je možno zcela odepřít
Jak Kandalec dále konstatuje, citované ustanovení § 65 odst. 2 tr. řádu nedává odpověď na otázku, v jakém rozsahu a na jak dlouho je možné obviněnému nahlížení do spisu ze závažných důvodů odpírat. Čistě textuálně se nabízí odpověď, že nahlížení je možné odepřít zcela, a to až do okamžiku, kdy byla obhajoba upozorněna na možnost prostudovat spis. Takový postup je teoreticky možný, měl by však být jen naprostou výjimkou. Při aplikaci jakéhokoliv omezení jednotlivce zasahujícího do jeho základních práv je totiž nutné mít na paměti ústavní kautely vyplývající z čl. 4 odst. 4 Listiny a principu proporcionality. „Nabízí se přitom řešení – odepřít obviněnému nahlížení pouze do těch částí spisu, ve vztahu k nimž platí, že jsou pro to dány závažné důvody. Takové roztřídění spisu jistě nebude jednoduché a může být časově náročné. Tyto organizačně-technické problémy na straně orgánů státní moci při roztřídění těch částí spisu, které zpřístupněny být mohou, a těch, které nikoliv, nemohou však jako ospravedlnění pro odepření tohoto práva obstát,“ činí k tomu závěr právník.
Až do odpadnutí důležitých důvodů
Podobně není automaticky vždy obhajitelné, pokud je obviněnému právo na nahlížení do spisu odepřeno až do onoho nejzazšího zákonem předvídaného okamžiku ukončení vyšetřování. Důležité důvody, pro které bylo obviněnému nahlížení do spisu odepřeno, jsou totiž zpravidla spojeny s plánovanými a dosud nerealizovanými kroky policejních orgánů v rámci vyšetřování. Jakmile tyto důvody odpadnou, obnovuje se výchozí stav, že obviněný má na nahlížení do spisu právo tak, jak předvídá § 65 odst. 1 tr. řádu.
Lze tedy, pokračuje autor, hovořit o jakési elasticitě procesních práv obviněného, která se projevuje podobně, jako se projevuje např. elasticita práva vlastnického. Vzhledem k tomu, že obviněný již v minulosti o nahlížení do spisu požádal a vzhledem k tomu, že je to právě jen policejní orgán, a nikoliv obviněný, kdo ví o odpadnutí důležitých důvodů pro odepření práva na nahlížení do spisu, je policejní orgán povinen obviněného o této skutečnosti bezodkladně informovat. „Odpadnou-li důležité důvody pro odepření práva obviněného na nahlížení do spisu, pak setrvávání ve stavu, kdy obviněný do spisu nenahlédl, ač se toho v minulosti dožadoval, již není pokryto ustanovením § 65 odst. 2 tr. řádu a nemá tedy zákonnou oporu. Konečně pak v posledním kroku testu proporcionality je třeba učinit úvahu, zda ony ,důležité důvody´, pro které může být právo obviněného na nahlížení do spisu odepřeno, jsou v konkrétním případě natolik důležité, aby vyvážily zásah do procesních práv obviněného,“ uzavírá Pavel Kandalec právní analýzu.
Dušan Šrámek
