Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost údajného ruského hackera Jevgenije Nikulina, který v Česku nedostal azyl. Jako Rus se v azylovém řízení nemohl domáhat ochrany před vydáním do třetí země, v tomto případě do Spojených států. Bylo by to podle NSS v rozporu s podstatou institutu mezinárodní ochrany. Soud ale dále uvedl, že kasační stížnost má odkladný účinek a dal tak za pravdu analýze Aleše Gerlocha, o které Česká justice informovala.
O Nikulinovo vydání usilovalo i jeho domovské Rusko. Po odmítnutí Nikulinovy ústavní stížnosti a rozhodnutí ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO) ale Česko vydalo Nikulina do USA, kde čelí obvinění z útoků na sociální sítě.
NSS se nyní nezabýval přípustností vydání, ale čistě azylovou problematikou. Konkrétně řešil otázku, zda lze institut mezinárodní ochrany z humanitárních důvodů využít k ochraně žadatele před hrozbou pronásledování či vážné újmy v jiném než domovském státě. Dospěl k závěru, že to není možné. „Na okraj je třeba dodat, že předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem byl pouze rozsudek městského soudu o zamítnutí žaloby stěžovatele proti správnímu rozhodnutí žalovaného (a nepřímo tedy i zákonnost tohoto správního rozhodnutí). Předmětem přezkumu naopak nebyl, a ani v rámci tohoto řízení o kasační stížnosti nemohl být, postup ministra spravedlnosti spočívající ve (faktickém) vydání stěžovatele do Spojených států,“ uvedl NSS.
Česká justice informovala o tom, že Pražský hrad, který byl proti Nikulinovu vydání do USA si nechal zpracovat analýzu, podle které ministr spravedlnosti Robert Pelikán postupoval protiprávně. Autor analýzy, ústavní právník Aleš Gerloch v ní tvrdí, že bylo třeba počkat na rozhodnutí NSS. Soud mu svým rozhodnutím dal za pravdu.
V bodu 40 rozhodnutí je uvedeno, že kasační stížnost odkladný účinek má. „Ve věci bylo k žalobě stěžovatele přezkoumáváno správní rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. h) zákona o azylu, konkrétně rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné proto, že žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuváděl skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu, a zároveň podal žádost o udělení mezinárodní ochrany pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vydání do Spojených států, ačkoliv mohl o ochranu požádat dříve. Správní rozhodnutí podle § 16 odst. 1 písm. h) zákon o azylu není v § 32 odst. 2 větě první téhož zákona uvedeno ve výčtu správních rozhodnutí, kdy podání žaloby proti nim nemá odkladný účinek; a contrario tedy platí obecné pravidlo zakotvené v této větě, a sice že podání žaloby odkladný účinek má (přímo ze zákona). Proto jej má i podání kasační stížnosti (§ 32 odst. 5 zákona o azylu). O návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti proto Nejvyšší správní soud nerozhodoval,“ uvádí soud.
„Stěžovatel, který je občanem Ruské federace, se v řízení o udělení mezinárodní ochrany nemohl domáhat ochrany proti vydání do Spojených států, neboť taková žádost je zcela v rozporu se samotnou podstatou institutu mezinárodní ochrany. Ten vždy slouží k poskytnutí ochrany před nebezpečím hrozícím ze strany země původu (nebo jí schvalovaným),“ uvedla dále soudkyně NSS Eva Šonková.
Nikulin do Česka přijel v říjnu 2016 na turistické vízum. Policie ho zadržela na základě amerického zatykače. Městský soud v Praze loni v květnu rozhodl o přípustnosti vydání do USA i Ruska, které o něj také zažádalo.
Loni v prosinci také Nikulin požádal o mezinárodní ochranu, kterou mu vnitro neposkytlo. V březnu jeho žalobu zamítl Městský soud v Praze. Odůvodnil to například tím, že Nikulin žádost podal teprve po 14 měsících pobytu v Česku a z okolností jasně vyplývalo, že se snažil vyhnout vydání do USA.
„Námitky, které stěžovatel uvedl v žádosti o udělení mezinárodní ochrany a následně pak v řízení před správními soudy, tj. politické pozadí případu a nepřiměřená výše trestu, který mu ve Spojených státech hrozí, byly posouzeny a vypořádány v řízení o přípustnosti vydání završeném rozhodnutím Ústavního soudu a správní soudy nejsou povolány se jimi v tomto řízení zabývat,“ uvedla Šonková.
Americký zatykač spojuje Nikulina s devíti skutky z let 2012 až 2013. Podle amerických vyšetřovatelů se dopustil útoků na sociální sítě LinkedIn a Formspring a webové úložiště Dropbox. Rusko požadovalo Nikulinovo vydání kvůli dřívější internetové krádeži. Podle Pelikána byla ale americká žádost o vydání Nikulina důvodnější.
Američtí činitelé rozhodnutí vydat Nikulina do USA ocenili. Naopak ruské ministerstvo zahraničí vyjádřilo nad jeho vydáním do USA pobouření.
(čtk, epa)
