Jestliže odvolání soudce z funkce je u nás krokem zcela výjimečným, pak žádost o obnovení kárného řízení je v podstatě unikátní. Touto cestou se vydal bývalý soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 Roman Čonka. Jeho kroky ovšem místy připomínaly spíše commedii dell ́arte. Kárný senát Nejvyššího správního soudu žádost během necelých dvou hodin smetl ze stolu a Čonkův pokus komentoval poměrně příkrými slovy.
O talár přišel soudce Čonka v 37 letech po sotva pětileté praxi. Kárnou žalobu na něj podalo vedení Obvodního soudu pro Prahu 6, kde působil na trestním úseku od roku 2013, předtím byl přidělen do civilního úseku na Praze 9.
Důvodem byly hlavně průtahy ve zhruba osmi desítkách případů, pozdní vyhotovení rozsudků a především neoprávněná manipulace s trestním spisem – poté, co byl vypraven trestní příkaz, dal kanceláři pokyn k jeho vymazání z elektronicky uložených dokumentů v systému ISAS a k jeho odstranění ze spisu. 18. února 2015 kárný senát NSS vynesl nejpřísnější možný verdikt – zbavení funkce soudce.
V předposlední den zákonné tříleté lhůty se ovšem na podatelně soudu objevila Čonkova žádost o obnovu řízení. Argumentoval v ní především tím, že původní pravomocný verdikt byl vyhlášen při jednání v jeho nepřítomnosti, přestože se soudu omluvil ze zdravotních důvodů a žádal odročení.
Další podání, ve kterém tentokrát naznačil i některé faktické důvody, proč má být kárné řízení obnoveno, obdržel soud po šesti týdnech nejprve elektronicky a později i písemně. Následovala námitka podjatosti proti jedné z členek senátu, pak žádost o přidělení obhájce a odročení už nařízeného jednání a poslední podání dokonce jen pár hodin před zasedáním senátu. Česká justice o návrhu podrobně informovala.
Jednáním v nepřítomnosti prý bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, nemohl prý reagovat na některá tvrzení, uvedená v jeho neprospěch až přímo u soudu. Popřel jak nezákonnou manipulaci se spisem, tak ostatní chyby ve své práci.
I tentokrát před kárným senátem tvrdil, že existoval zájem na jeho odstranění z justice, usilovalo prý o to nejen vedení obvodního soudu, ale rovněž „nejmenovaný soudce Městského soudu (Praha)“.
Prohlásil, že „všechny skutečnosti, které jsem uvedl v návrhu na obnovu, se zakládají na pravdě, mám k nim řadu důkazů a nebudu váhat je zveřejnit.“ Ve svých několika vstupech komentoval různé aspekty svého případu tak obsáhle, že ho předseda senátu Jakub Camrda musel opakovaně krotit: „Důvody, o kterých jste přesvědčen, že by takové rozhodnutí odůvodňovaly, jste uvedl ve svém písemném návrhu, který má 50 stran. Toto veřejné zasedání neslouží k tomu, abyste zde prezentoval svůj životní příběh tak, jak vy ho vnímáte jako nějaké údajné křivdy ze strany původního kárného navrhovatele.“
Obvinění z užívání drog
Naopak místopředseda soudu pro Prahu 6 Karel Steiner byl poměrně stručný – vedle odkazu na písemná vyjádření, ve kterých opakovaně soud doporučil žádost zamítnout, připomněl pouze to, že problémy bývalého soudce museli jeho nadřízení řešit mnohokrát a vždy mu nabízeli pomoc.
Týkalo se to jak téměř pravidelných pozdních příchodů do práce i na jednání, tak třeba situace, kdy byl Čonka obviněn z užívání drog – vedení mu tehdy nabídlo zajištění znaleckého posudku, Čonka prý sice deklaroval eminentní zájem na prokázání neviny, ale nabídky nevyužil.
Probírán byl i mediálně velmi známý případ, kdy Čonka podle Steinera naprosto nezvládl veřejné soudní jednání se zástupci sdružení K213 (Hnutí za práva otců), v jednací síni se dopustil řady zcela nepochopitelných procesních pochybení a nakonec utekl (video z jednání je dodnes dostupné na internetu).
Odvolaný soudce ovšem tuto kritiku zcela odmítl, naopak napadl Steinera, že právě on spolu s K213 usiloval o jeho profesní likvidaci, mimo jiné měl v týdnech před prvním kárným jednáním dostávat velké množství složitých kauz, aby se nemohl na řízení dostatečně připravit.
Obsáhle a opakovaně se ovšem věnoval právě své neúčasti u předchozího jednání kárného senátu, kdy byl zbaven funkce. Vysvětloval, že den před jednáním na něj při vyklízení pronajatého bytu spadla postel, s bolestí zad byl na pohotovosti a druhý den odjel do Pardubic k obvodnímu lékaři, později se podrobil i dalším vyšetřením. Nejvyšší správní soud se prý o situaci snažil informovat, i kvůli pochybením na ústředně soudu se ovšem dovolal až v době, kdy už kárný senát projednávání ukončil a radil se o verdiktu – jako důkaz navrhoval nejen příslušné lékařské zprávy, ale mimo jiné i dva audiozáznamy ze stěhování postele a její fotodokumentaci.
Kárný senát ovšem ani tentokrát Romanu Čonkovi nedal v ničem za pravdu a jeho návrh na obnovu řízení jednoznačně zamítl. Vycházel přitom především z faktu, že do uplynutí objektivní tříleté lhůty neuvedl odvolaný soudce žádná nová skutková zjištění. Přitom obnova kárného řízení, které skončilo pravomocným rozhodnutím o vině, je možná právě jen tehdy, pokud se objeví nové skutečnosti, kárnému soudu dříve neznámé, které by mohly buď samy o sobě, nebo ve spojení s dříve přednesenými skutečnostmi odůvodnit jiné rozhodnutí o vině.
V dané lhůtě ovšem NSS obdržel pouze procesní námitky proti jednání a rozhodnutí v nepřítomnosti, k nimž byly připojeny dodatečné důkazy pro neúčast kárně obviněného. Ani v případě pravdivosti těchto tvrzení by však nebyl důvod k obnově řízení, proto soud tyto důkazy neprováděl. Navíc se k jejich relevantnosti vyjádřil velmi skepticky, například k faktu, že vyklizovaný pražský byt měl Čonka předávat přesně ve stejnou hodinu, kdy začínalo jednání u NSS v Brně.
Senát sice podle odůvodnění verdiktu obdržel i některé zcela nové skutečnosti hmotněprávní povahy, ovšem až v podání z konce března letošního roku, tedy šest týdnů po lhůtě. Na jejich dodání sice Čonka upozornil už v podání prvním, podle kárného senátu ovšem nelze akceptovat blanketní či neúplná podání, protože stanovená tříletá lhůta je nepřekročitelná.
Už proto, že se jedná o mimořádný opravný prostředek, způsobilý prolomit účinky pravomocného rozhodnutí, čímž omezuje princip právní jistoty a zásady „ne bis idem“. To ostatně vyplývá i ze stabilní judikatury nejen NSS, ale i Ústavního soudu a ESLP.
Šikanózní návrh
V závěru odůvodnění se předseda senátu Jakub Camrda zastavil u žádosti o bezplatnou obhajobu a přidělené obhájce, kterou už v průběhu jednání senát zamítl. Označil ji za jednoznačné zneužití daného procesního práva, v podstatě o šikanózní návrh s cílem zmařit veřejné jednání soudu jeho dalším odročením.
Čonka si totiž své finanční situace musel být vědom už dříve, takže mohl požadavek uplatnit hned v prvním podání, nebo kdykoliv s dostatečným předstihem v mezičase. Celou situaci pak uzavřel slovy: „Při kárném řízení před třemi roky se ke kárnému návrhu písemně vůbec nevyjádřil. Při prvním jednání se vyjadřoval velmi obecně a soustředil se hlavně na to, aby jednání bylo odročeno s tím, že se zásadně k tvrzení vyjádří písemně a navrhne příslušné důkazy. To v soudem stanovené lhůtě neučinil a až těsně před dalším jednáním uplatnil velmi neurčité, nerelevantní a v podstatě neproveditelné důkazy. Žádal o další odročení, když mu nebylo vyhověno, tak se k druhému jednání bez řádné omluvy vůbec nedostavil. Návrh na obnovení kárného řízení zaslal předposlední den tříleté lhůty, výrazně rozšířit se jej pokusil až po lhůtě, pak ještě uplatnil zjevně bezdůvodnou námitku podjatosti vůči jednomu ze členů senátu.“
Ivan Holas
