Někdejší nejvyšší státní zástupkyně a bývalá ministryně spravedlnosti Marie Benešová v rozhovoru pro ČTK uvedla, že ze státních zástupců se staly ustrašené myši. Právnička, bývalá poslankyně a milovnice koček v úterý oslaví sedmdesáté narozeniny, do důchodu se ale rozhodně nechystá. S mladšími kolegy vede advokátní kancelář, radí prezidentovi Miloši Zemanovi v oblasti justice a nadále sleduje politické dění.
Benešová za svou dlouhou a výraznou kariéru proslula tím, že bez okolků říká, co si myslí – a často jsou to kontroverzní názory. Její nástupkyně ve funkci šéfky veřejných žalobců Renata Vesecká s ní vedla táhlý soudní spor poté, co ji Benešová označila za součást „justiční mafie“. Benešová se za to musela omluvit, následně se jí ale zastal Nejvyšší soud a pře skončila smírem. Autorka výroku nyní i nadále tvrdí, že Vesecká udělala ze státního zastupitelství „zakázkové krejčovství mocných“. Navíc prý práci veřejných žalobců přehnaně zformalizovala, což trvá dodnes.
„Sešněrovali to nesmyslnými interními pokyny, takže dneska jsou ze státních zástupců ustrašené myši,“ řekla Benešová. Formalistické předpisy podle ní ubírají státním zástupcům „kyslík a nadšení“. „Jejich nezávislost byla v tom, že jsme jim dali volnost rozhodování. Mohli i promluvit do tisku. Dozorový státní zástupce má snad právo ke kauze něco říct,“ podotkla. „Teď je to prostě úplně někde jinde. Šéfové tam poroučejí a oni nesmějí bez jejich pokynů nic,“ míní.
„Do vedoucích funkcí se v současnosti zpravidla dostávají kariéristé, kterým tento styl práce vyhovuje. Novým a nebezpečným fenoménem v práci státních zástupců se stala selekce, což v praxi znamená, že některé osoby efektně odstíháme, a u jiných se tváříme, že jejich závadnou činnost nevidíme,“ pokračovala v kritice.
Benešová začínala na kladenské okresní prokuratuře, kde za normalizace dvakrát odmítla vstoupit do KSČ. Po sametové revoluci se i díky tomu dostala na stáž na generální prokuratuře. Z pražského vrchního státního zastupitelství odešla v roce 1996 kvůli výhradám k tehdejšímu šéfovi Liboru Grygárkovi a začala se věnovat advokacii.
Do čela Nejvyššího státního zastupitelství ji o tři roky později přivedl ministr spravedlnosti a velký vzor Benešové Otakar Motejl. „Sám cítil, že to nefunguje, jak má, a že to nesmí být doména mocných, ale padni komu padni. To se mi líbilo,“ popsala.
„V té době běžely privatizační podvody ve velkém, takže jsme začali cítit, že je potřeba řešit ekonomickou kriminalitu. Vymysleli jsme speciální odbory při vrchních státních zastupitelstvích. Státní zástupci měli elán, protože dostali proškolení, peníze a hlavně viděli, že jim nikdo neříká, jak by měli rozhodnout. Prostě že mají volnou ruku,“ podotkla. Ve funkci musela skončit v roce 2005 po sporech s novým ministrem Pavlem Němcem (US-DEU), který podle ní spolu s Grygárkem rovněž patřil do „justiční mafie“.
Poté se Benešová začala politicky angažovat a vstoupila do ČSSD, kde působila i jako místopředsedkyně strany. Půl roku vykonávala funkci ministryně spravedlnosti v úřednické vládě Jiřího Rusnoka, za sociální demokracii také usedla ve Sněmovně. Loni již na poslankyni znovu nekandidovala. „Říkala jsem si, že když to nejde z pozice státního zástupce, tak se věci musejí dát změnit jedině přes politiku. Ale ono to ani v politice nejde změnit, protože těch syčáků je vždycky víc,“ konstatovala. Mezi politiky prý ale potkala i slušné lidi a s některými se stále stýká.
V kanceláři Benešové v pražském Karlíně nelze přehlédnout velký portrét prezidenta Miloše Zemana. Právnička se také netají lidskými sympatiemi k premiérovi Andreji Babišovi (ANO) i despektem k současnému směřování ČSSD. Do politiky se však vrátit nechce.
„Chci si trochu odfrknout, a tak si v advokacii vybírám kauzy, které mě zajímají. To mi vyhovuje. Nenudím se, přijdu mezi lidi, a o to mi hlavně jde – aby člověk nezakrněl,“ vysvětlila. „Pracuju se synem, to je taky radost. Teprve teď jsme dostali příležitost k tomu, abych mu předávala zkušenosti,“ uzavřela.
(čtk)
