Pokud bude novelizován trestní zákoník, mohl by počet peněžitých trestů během dvou let podle předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala stoupnout na 30 až 40 procent. Zatím se pohybuje kolem 15 procent. Šámal to řekl na kongresu Právní prostor 2018 v Seči v rámci bloku „Deliktní právo“, do kterého přispěl také prezident Unie státních zástupců Jan Lata nebo předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra.
Šámal v úvodu upozornil na to, že nestačí schválit úpravu zákona, ale je třeba dbát na to, aby novinka byla uvedena do praxe. Novela by měla ukládání peněžitých trestů usnadnit. Jak již Česká justice dříve informovala, nově by mělo být například zakotveno, že u majetkových trestných činů se musí prioritně uvažovat o peněžitém trestu a už v přípravném řízení musí být zjišťovány majetkové a osobní poměry pachatele. Vymáhání peněžitých trestů by pak měly dostat na starost celní orgány.
Šámal připomněl, že Nejvyšší soud v posledních letech pořádal množství seminářů a zpracoval analýzy o ukládání, respektive neukládání trestů v tuzemské justici. Soudci podle něj finančním trestům nejsou naklonění například z důvodu jejich neefektivity, nevhodnosti přeměny na jiný alternativní trest nebo lhůt pro splácení. Lhůty by tak měly být v novele zcela odstraněny a mělo by být přihlíženo primárně k individuálním možnostem pachatele.
Pachatelé po udělení peněžitého trestu také často částku nezaplatí a trest se jim promění na obecně prospěšné práce. Pokud ani ty pachatel nevykoná, dochází k multiplikačnímu efektu a z původního trestu šesti měsíců se může stát tříletý nepodmíněný trest, což je pro přeplněné tuzemské věznice katastrofální.
Do zákona by tak nově mělo také přibýt ustanovení, podle kterého by se nesplacené části peněžitého trestu daly jednoduše přeměnit na vězení a zrušil by se institut náhradního trestu v případě nevykonání peněžitého trestu. Jedna denní sazba by se přepočítala na dva dny odnětí svobody.
Prioritně peněžitý trest
Podle Šámala by se při úvaze o způsobu potrestání pachatele mělo prioritně uvažovat právě o uložení peněžitého trestu, a to i u nepodmíněných trestů. „U trestných činů v dopravě je ideální uložit peněžitý trest a zákaz činnosti, nikoliv podmínku a zákaz činnosti, jako je tomu nyní,“ uvedl šéf Nejvyššího soudu s tím, že jím zmíněná varianta je mnohem efektivnější a účinnější.
Novela by také měla umožnit tzv. fikci zahlazení trestného činu v trestním rejstříku nejen u nedbalostních, ale také u úmyslných trestných činů.
Prezident Unie státních zástupců Jan Lata ve svém příspěvku hovořil o rozdílu mezi systémem prokuratury a státního zastupitelství a o novelách zákona o státním zastupitelství. Nikdy prý nerozuměl tomu, proč právě prokuratura byla symbolem minulého režimu a padl na ni pomyslný „Černý Petr“, když na justičních procesech se podíleli i soudci.
Lata připomněl, že v systému prokuratury může generální prokurátor zasáhnout do jakékoliv kauzy v soustavě, což u nás není možné. Události v Polsku ale ukázaly, že systém státního zastupitelství je odolnější, než systém prokuratury.
Zatímco dříve mohl ministr spravedlnosti do soustavy zasahovat razantněji, novelizací z roku 2002 byl tento vliv oslaben. Státní zastupitelství navíc od roku 1994 získalo i množství kompetencí v netrestní oblasti. V současné době tak podle Laty státní zástupci působí ve více než 100 typech řízení.
Důvěra v justici klesá
Na závěr se Lata zamýšlel nad tím, jaký je rozdíl mezi nezávislostí soudců a státních zástupců. Judikatura zejména v oblasti výše platů soudců a státních zástupců ukázala, že soudci přeci jen požívají jiného postavení, než žalobci.
Z pléna pak zazněl dotaz, zda by neměla být posílena odpovědnost státních zástupců vzhledem k sílící kritice kriminalizace některých komunálních politiků. Podle Šámala nelze v zákoně nastolit, že obhajoba byla neúspěšná. Problém je spíše v lidské odpovědnosti a právně je možné stíhat pouze vyložené excesy. Podle předsedy Nejvyššího soudu je mnohem větším problémem to, že důvěra v justici u lidí obecně klesá, což je problém všech právnických povolání. „Apeloval bych na to, aby se na počátku případu velmi zvažovalo, zda trestně stíhat nebo ne. Šetření musí být zaměřené na to, zda bylo podezření důvodné,“ uzavřel Šámal.
Jan Lata odmítl, že by státní zástupci stíhali formální pochybení politiků. Zdůraznil, že v případě pochybností a podezření ze spáchání trestného činu je státní zástupce povinen žalovat. Zpochybnil také statistiky, které se v poslední době objevují v médiích nebo na plénu Poslanecké sněmovny. Například statistiky Unie obhájců ukazují, že kolem 70 procent stíhaných komunálních politiků bylo nakonec zproštěno obžaloby. „Státní zastupitelství nyní zpracovává vlastní analýzu a myslím, že výsledky budou odlišné“, uvedl Lata. Připomněl také případ, kdy se NSS zastal státního zástupce. Ten podle soudu nemůže být trestán za právní názor.
Blok zakončil předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra zamyšlením nad tím, zda by se měly stíhat trestné činy na sociálních sítích. Připravil si ukázky projevů několika osob, které naplňovaly skutkovou podstatu trestných činů. Vávra připomněl, že samotná hrozba trestu pachatele neodradí, odradí ho pouze hrozba, že by mohl být chycen. Podle něj verbální agresivita na internetu stoupá stále víc a u některého jedince se může přetavit do reálného fyzického činu. „Doba je zralá na nějaké řešení,“ uzavřel Vávra.
První den kongresu Právní prostor zazněly také přednášky od advokáta Aleše Rozehnala o vlastnictví médií, Petra Meduny o restitučních zákonech nebo příspěvek ke GDPR od Františka Korbela.
Eva Paseková
