Hlavními cíli polské justiční reformy jsou dekomunizace a defašizace justice v Polsku, ke kterým nikdy nedošlo. Uvádí se to doslova v Bíle knize reformy polské justice z 8. března 2018. Česká justice obsáhlý materiál podrobně analyzovala. Polskou reformu justice kritizuje Evropská komise, která hrozí zemi odnětím hlasovacích práv. Polská vláda ustupuje, komunističtí soudci zůstanou. Například jejich odchod do důchodu by byl podle EU diskriminace.
Bílá kniha reformy polské justice vznikla jako odpověď námitkám a hrozbám k polské justiční reformě ze strany Evropské komise. Obsahuje důvody reformy a v jednotlivých kapitolách popisuje oblasti reforem s odkazy k judikatuře Evropského soudu pro lidská práva, k judikatuře německých soudů, k usnesením Benátské komise při Radě Evropy nebo Komise pro lidská práva EU.
Polská justiční reforma byla navržena v létě 2017 a přes napadání Evropskou komisí schválena parlamentem v prosinci 2017. Po posledním ústupku Evropské unii v březnu není zjevné, jak bude pokračovat.
Zde si můžete stáhnout celou „Bílou knihu“ – „White_Paper“
Jak vyplývá z Bílé knihy, základními důvody polské justiční reformy jsou minimální důvěra v justici, korporativistické uspořádání justice mimo demokratické instituce vedoucí k vychýlení moci k nefunkčnosti justice a nedostatečná dekomunizace.
Mohlo by vás zajímat
Více soudců než ve Francii a nejvyšší výdaje v EU
Podle Bílé knihy je důvěra v polskou justici mimořádně nízká. V roce 2017 byla důvěra v polskou justici podle světového přehledu nižší než v rozvojových zemích, když Polsko obsadilo 24. místo ze 35 hodnocených zemí. V kategorii ochrany základních občanských práv bylo Polsko na 31. místě a v civilní a trestní justice na 28. a 26. místě, předkládá Bílá kniha fakta.
Pouze 24% občanů Polska si myslí, že polská justice je vždy nezávislá, zatímco podle názoru 61% občanů je polská justice nezávislá pouze někdy nebo nikdy. Ani soudci nevidí sami sebe v dobrém světle. Jediná věc, kterou soudci hodnotili lépe, byly zlepšující se pracovní podmínky.
Jak uvádí Bílá kniha, v roce 2016 bylo v Polsku celkem 11 114 soudců. To je 26,2 soudce na 100 000 obyvatel. „V Evropské unii má pouze Německo více soudců,“ komentuje stav Bílá kniha. „Ve Francii, což je země dvakrát tak velká, je méně než 7000 soudců,“ dodává. Připočteme-li přísedící respektive laické soudce a rozhodující soudní úředpracovníků pouze 48 na 100 tisíc obyvatel, upřesňuje Bílá kniha.
Oproti tomu veřejné výdaje na justici činí 1,77% státního rozpočtu Polska a 0,35% HDP. Bílá kniha k tomu dodává, že jde o zdaleka nejvyšší číslo z celé EU. „Pouze Slovinsko a Chorvatsko mají tento výdaj vyšší,“ dodává Bílá kniha.
ESLP: Délka řízení v Polsku je problém systému
Přes vysoký počet soudců a vysoké státní výdaje na justici je však podle autorů Bílé knihy výkon justičního systému neefektivní. „V roce 2015 konstatoval Evropský soud pro lidská práva, že excesivní délka řízení je v Polsku systémový problém.“ Tento problém dopadá podle dokumentu také na ekonomiku, ekonomickou bezpečnost, investice a národní příjem. Světová banka umístila Polsko na 55. místo ve vymáhání smluv a na 5. místo od konce, co se týče délky řízení,“ upozorňuje Bílá kniha. Délka řízení se přesto rok od roku prodlužuje.
Podle dat ministerstva spravedlnosti Polska byla v roce 2017 průměrná délka v civilním řízení před okresním soudem 11 měsíců. Z 250 tisíc takových případů více než 60 tisíc čekalo na vyřízení déle než jeden rok. Co se týče obchodních případů, bylo to ještě horší: průměrná délka řízení byla 14 měsíců.
Na Nejvyšším soudu sedí komunisté
Po úvodních číslech však Bílá kniha předkládá, v čem polská vláda spatřuje problém polského soudnictví. Nikdy nedošlo k jeho dekomunizaci: „Hlavním problémem polské justice je nedostatek praktické metody, jak vyřadit z polské justice soudce, kteří byli přímo a hanebně zapojeni v komunistickém systému,“ uvádí se v Bílé knize. „Na Nejvyšším soudu stále sedí soudci, kteří odsuzovali do vězení opoziční aktivisty za rozdávání letáků, organizování stávek a demonstrací během stanného práva v Polsku v roce 1980 – a také soudci, kteří byli členy komunistické strany,“ uvádí doslova Bílá kniha.
Poté se vrací k roku 2007, kdy Nejvyšší soud Polska „shodil“ pokus o vyrovnání s komunistickou minulostí v Polsku. „V roce 2007, takřka dvacet let od kolapsu komunizmu, přijal Nejvyšší soud rozhodnutí, které osvobodilo všechny soudce od odpovědnosti za nezákonné rozhodování během stanného práva v roce 1980.“ Rozhodnutí bylo přijato v souvislosti s procesem se soudcem, který odsoudil opozičního aktivistu na šest let, uvádí se v Bílé knize.
Český poslanec: Se zkostnatělými komunisty nelze reformovat
Bílá kniha však nezmiňuje důležitou událost, která se odehrála rovněž v roce 2007, a to prohlášení polského lustračního zákona za neústavní Ústavním soudem Polska za vlády bratrů Kaczynských. Na rozdíl od českého lustračního zákona v Polsku bylo navrhováno mnohem rozsáhlejší opatření s dopadem na rektory nebo novináře, avšak hned první pokus zkolaboval v roce 1990. Zrušení zákona v roce 2007 Ústavním soudem byla reakce na další pokus z roku 2005.
Na odstrašující případ polského nevyrování se s komunizmem upozornil například v poslanecké sněmovně českého parlamentu 20. května 1997 poslanec za ODS Jan Klas, když čeští komunisté navrhli zrušení českého lustračního zákona s odkazem na kritiku mezinárodních institucí. Tak jako nyní Polsko i Česká republika se tehdy ocitla pod palbou kritiky z Rady Evropy: „Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěrem mi dovolte, abych vzpomenul, jak byl tento problém vyřešen v sousedním Polsku, kde mnohem později než u nás a až po několika letech jak polská vláda tak polský parlament, tzn. instituce, které jsou pod plnou kontrolou levice, přijaly lustrační zákon, protože si i oni uvědomily, že jakékoliv reformní kroky nelze realizovat se starými a zkostnatělými funkcionáři minulých režimů. Z těchto všech uvedených důvodů vás žádám, vážené kolegyně, vážení kolegové, abyste nepodpořili předložený návrh zákona,“ navrhl zamítnou návrh Jan Klas. Zákon je přes odpor komunistů v platnosti dodnes.
Komunističtí soudci berou vysoké penze až do smrti
Polsko otázku dekomunizace otevírá nyní znovu v souvislosti s polskou justicí a jejím stavem. Činí tak důsledně, daleko do minulosti a nelítostně: „Soudci a prokurátoři byli angažováni v komunistickém systému ve velkém rozsahu. Nejsilněji za stalinistické éry,“ uvádí tuto kapitolu Bílá kniha. Následují příklady popravených Poláků, kteří měli stejný osud jako například český generál Píka: Případ Pilecki, případ generál Fildorf. „Soudci, kteří vydávali tyto rozsudky, nebyli nikdy pohnáni k odpovědnosti,“ komentuje stav společnosti Bílá kniha.
Co se s polskými komunistickými soudci stalo? „Někteří z nich zemřeli před rokem 1989, někteří svobodně po kolapsu komunizmu dál žili v Polsku nebo emigrovali… Jeden z těch, kteří nikdy nebyli pohnáni k odpovědnosti, je Mieczysław Widaj, který v letech 1945 – 53 odsoudil 106 vojáků polské armády odporu. Demokratické Polsko mu po roce 1989 platilo vysokou penzi soudce až do jeho smrti v roce 2008,“ obnažuje své tragické dějiny Polsko.
Na nižších soudech nikdy nedošlo k dekomunizaci
Další obdobím, kdy pokračovala zvůle soudců, je podle Bílé knihy post stalinistické období s pokračováním poprav, 60. léta studentských bouří a léta 80., poznamenaná vězněním za demonstrace, stávky, členství v odborech nebo dokonce za šíření falešných zpráv o vztahu SSSR a Polska. „Drtivá většina těchto soudců, mohla svobodně pokračovat ve své kariéře po roce 1989. Přestože část personálu Nejvyššího soudu byla v roce 1990 obměněna, na nižších soudech nikdy nedošlo k dekomunizaci,“ upozorňuje se v Bílé knize polské justice.
Podle dokumentu na Nevyšším soudu Polska v současnosti zasedají soudci, kteří během stanného práva vydávali rozsudky jako například: Tři roky vězení za tisk distribuci letáků, tři roky za činnost v odborech, tři roky za organizování stávky, dva roky za šíření protisocialistických materiálů. Příklady následuje anonymizovaná řada případů.
Podle Bílé knihy někteří z těchto soudců přesto stále zůstávají nekritičtí k této době. Jak vyplývá z dalšího textu, na rozsudcích trvají nebo je vysvětlují absurdním způsobem. Například že odsouzení aktivisty na deset let bylo způsobem protestu soudce. „Pokračování přítomnosti těchto soudců na Nejvyšším soudu je nepřijatelná pro ty, kteří trpěli komunistickým útlakem,“ činí k tomu autoři dokumentu závěr.
Zločiny komunizmu za 30 let v Polsku bez trestu
Za třicet let se podle slov v Bílé knize polská justice nedokázala vyrovnat se zločiny komunizmu jako je vražda devíti horníků a zranění dalších 40 v dole Wujek během stanného práva v roce 1980 nebo vražda 40 dělníků při protestech během stávek v roce 1970. Rozsudky v těchto případech nebyly nikdy vyneseny nebo se to stalo pouze symbolicky po mnoha letech, uvádí se v Knize.
Nikdy nebyli potrestáni komunističtí vůdci. Proces se Stanisławem Kociołekem spolu zodpovědným za masakr dělníků v roce 1970 (40 mrtvých a 1000 zraněných) začal v roce 1995 a nebyl skončen do jeho smrti v roce 2005. Proces s Wojciechem Jaruzelskim začal v roce 2008 a nebyl skončen do Jaruzelského smrti v roce 2014, udává Bílá kniha příklady.
Vláda práva je zásadní evropská hodnota chráněná právě soudci. Je nepřijatelné, aby tato hodnota byla chráněna těmi, kdo hanebně sloužili totalitnímu a autoritářskému systému, uzavírají kapitolu o dekomunizaci polského soudnictví její autoři.
Byrokratická korporativistická kultura justice
Další kapitola se týká organizace a řízení soudů, které jsou v Polsku podle Bílé knihy poznamenány pro změnu fašistickým pojetím, které vytváří nerovnováhu mezi mocemi.
„V polském justičním systému se rozvinula byrokratická korporativistická kultura, systém nerespektuje oddělení tří mocí a jejich vyvažování. Existující model jmenování soudců a posuzování výkonu soudní moci byl nahrazen exkluzivním systémem kontroly, která je výhradně v rukou soudců,“ uvádí se v Bílé knize doslova s narážkou na Národní soudcovskou radu, která si usurpuje moc rozhodovat o všech věcech justice mimo demokratické instituce.
Mimo jiné se polští soudci podle Bílé knihy těší extenzivnímu systému imunity. Bez souhlasu soudu, kam jsou přiděleni, nesmějí být obviněni s výjimkou dopravního přečinu. Tento systém vede k nezamýšleným důsledkům. V letech 2013 – 2016 bylo vedeno se soudci 166 řízení kvůli nezákonnému jednání. Pouze v deseti případech byli soudci odvoláni z funkce. Ve více než 50 případech nedošlo k žádnému potrestání, protože byli obžalováni po lhůtě. „Nízká účinnost disciplinárního řízení zvyšuje nespokojenost a nedůvěru veřejnosti v justici,“ komentuje to Bílá kniha.
Soudce lichvář, korupčník, politikář
Následuje přehled nejkřiklavějších jednání soudů v Polsku: Například v roce 2012 předseda krajského soudu v Gdaňsku v domnění, že má na telefonu předsedu vlády, vykládal, jak by měl být řešen politicky citlivý případ. Ve skutečnosti byl na druhé straně novinář, který rozhovor nahrával a publikoval. Soudce nebyl zbaven funkce.
Předseda odvolacího soudu v Krakově byl obviněn z účasti v organizované skupině a přijímání úplatku ve výši 5 milionů eur. Proces začal v roce 2017.
Jeden okresní soudce byl zapojen do lichvy: Půjčoval peníze na úrok 40% a zastrašoval své dlužníky. Proces spadl pod stůl kvůli lhůtám.
Polsku pomůže jen znovunastolení rovnováhy, podpora obyčejných soudců a demokratizace.
Reforma neúčinných postupů, změna organizace a struktury řízení justice, zpřístupnění justice občanům, uzavírá tuto část Bílá kniha, podle jejích autorů doposud všechny části představené reformy jsou plně kompatibilní se standardy Evropské unie. Polsko v dalším nástinu jednotlivých částí reformy přebírá postupy z Francie, co se týče kárného řízení, přebírá model britský a v kariérním postupu soudců systém německý.
Cílem je zbavit se komunistů a korporativismu
Za půl rok trvání polské justiční reformy odvolal polský ministr spravedlnosti funkce 69 předsedů soudů a 67 místopředsedů soudů. „Polsko má v současnosti 374 předsedů soudů a 357 místopředsedů, takže změnami bylo zasaženo 18,6% funkcionářů,“ uvádí k tomu Bílá kniha. V současnosti může ministr spravedlnosti odvolat předsedu soudu pouze po stanovisku Národní soudcovské rady. Pokud Národní soudcovská rada vydá k návrhu ministra spravedlnosti dvou třetinovou většinou negativní stanovisko, je toto stanovisko pro ministra závazné, vysvětluje se v Bílé knize.
Dalším cílem polské justiční reformy je „změnit polskou korporativistickou kulturu omlazením justičního tělesa“, uvádí se doslova v Bílé knize. Cílem není zbavit se jen soudců, kteří spolupracovali s komunistickým režimem, ale posílit mladé soudce a jejich vliv, vysvětluje otevřeně Bílá kniha.
Patologický systém chce fungovat dál
Průměrný věk soudců v Polsku vzrůstá. V roce 2017 se zvýšil z 54,8 let na 55,2 let u odvolacích soudů. U krajských soudů se věk soudců zvedl z 50,5 let na 51,29 let a u okresních soudů to bylo z 42,47 na 44,4 let. Polsko se proto pokusí o rychlejší odchody do penzí, přičemž v Polsku soudce, který je penzionován kvůli věku nebo nemoci pobírá 75% svého základního platu a příplatek za senioritu, předkládá fakta Bílá kniha.
Ve skutečnosti v Polsku existuje cosi jako emeritní soudci. Reforma odchodů do důchodu je podle Bílé knihy ospravedlněna historickou zkušeností s komunizmem a patologickým fungováním systému po mnoho let. Podle nového zákona by v Polsku měli soudci odcházet do důchodu za stejných podmínek jako občané, přičemž věk odchodu do důchodu je v Polsku stanoven všeobecně na 65 let u mužů a na 60 let u žen.
Právě tento bod reformy je ovšem jeden z těch, u kterého nebyl odpor překonán. Komunisté v polském soudnictví dále zůstanou. Dne 22. března 2018 polská vláda ustoupila kritice Evropské komise, která různé doby odchodu do důchodů u soudců označila za diskriminaci.
Irena Válová
