Národní soudcovská rada v Polsku představovala to nejhorší, před čím varují mezinárodní instituce: bratříčkování, panování úzké skupiny soudců, nepotismus, nelegitimitu a justiční fašizmus. Funkcionáři byli nominováni z vnitřních kruhů a Rada reprezentovala jen třetinu soudců. Shromáždění těch zbylých označilo Národní soudcovskou radu za zprofanování ideálů soudcovské samosprávy. Nově mohou soudce nominovat i občané.
O důvodech reformy polské justice, kterými mají být definitivní dekomunizace soudů a poražení soudcovského korporativismu, který se projevuje podle Bílé knihy ve všech oblastech polské justice, Česká justice již informovala. Bílou knihu Česká justice rovněž publikovala v plném znění.
Celou jednu kapitolu věnuje Bílá kniha samosprávnému orgánů polských soudců. Jak vyplývá z dokumentu, také Národní soudcovskou radu po pádu komunizmu ovládli – komunističtí soudci, takže Rada bránila jakékoli seriózní reformě. Soudci z Národní soudcovské rady však obloukem dospěli až k justičnímu korporativismu.
Varování před justičním fašizmem
Bílá kniha rovněž uvádí země, ve kterých neexistuje soudcovská rada: Německo, Rakousko a Česká republika. V České republice dlouhodobě usiluje o ustavení Národní soudcovské rady Soudcovská unie.
Před soudcovskou radou ovšem ministra spravedlnosti Roberta Pelikána varoval už v roce 2015 bývalý německý státní tajemník ministerstva spravedlnosti Brandeburska Rainer Faupel. Podle německého právníka je slabina nejvyšších rad soudnictví v jejich obtížném podřizování politické odpovědnosti a parlamentní, tedy i demokratické kontrole.
Podle Bílé knihy polského soudnictví je jeden z neuralgických bodů reformy už samotný způsob ustavení Národní soudcovské rady Polska. Polsko v této souvislosti odkazuje k Benátské komisi, která ve svých doporučeních opakovaně varuje před justičním fašizmem, ke kterému dojde při nevyvážené Radě a nesprávném vzniku členů orgánu složeného jen ze samých soudců.
Panování úzké skupiny soudců
Jak vyplývá z Bílé knihy, Národní soudcovskou radu opanovala úzká skupina soudců. Proti tomu se v Polsku vzbouřili i sami soudci. „Patnáct z dvaceti pěti členů bylo nominováno samotnými soudci v několika úrovňové proceduře, do které další odvětví nemohlo nijak zasáhnout. Ve skutečnosti to vedlo k dominanci soudců z vyšších soudů v Radě a těch soudců, kteří předsedali soudům a soudním úsekům. Sami polští soudci označili tento systém za nedemokratickou kumulativní volbu. Bylo to rovněž neústavní, neboť Ústavní soud judikoval, že by měla být stanovena stejná funkční doba pro všechny soudce,“ popisuje původní stav Bílá kniha v úvodu pojednání o Národní soudcovské radě.
Národní soudcovská rada například dává doporučení k obsazování soudů funkcionáři, svolení ke kárnému řízení se soudci. V Polsku rovněž dbala o blaho penzionovaných respektive doživotních, emeritních soudců, kteří pobírali 75% platu soudce a podpory za senioritu. Státní renta se soudcům vždy zvyšovala, jak se zvyšovaly platy soudů.
Vzpoura soudců proti soudcům
Vliv Národní soudcovské rady na polské soudnictví byl značný. Před přílišným vlivem soudců a vychýlením moci ve prospěch justice však varuje již zmíněná Benátská komise při Radě Evropy: „Benátská komise a další mezinárodní instituce zajišťující vládu práva opakovaně varovaly, že příliš extenzívní vliv soudců na soudní radu může mít na justici negativní dopad, protože vytváří bratříčkování, hájení vlastních zájmů, nelegitimní sebe ochranářství a veřejný obraz justičního korporativismu,“ zdůrazňuje Bílá kniha polské justice. „Přesto v názoru Benátské komise – široce citovaném Evropskou komisí – nebylo k těmto argumentům přihlédnuto,“ dodává polská Bílá kniha.
Jak dále z textu vyplývá, problém mocné Národní soudcovské rady ovládané skupinou soudců nastolili soudci okresních a krajských už v roce 2014, když vznesli obvinění, že volební mechanismus neodpovídá demokratickým principům a požadavkům Ústavy.
Totální ignorování společenství
Podle Bílé knihy Národní soudcovská rada nezahrnula do reprezentace celé dvě třetiny polských okresních a krajských soudů. Za posledních 30 let byli členy Rady pouze čtyři soudci těchto soudů, ačkoli tyto soudy rozhodují 95% případů v Polsku. Naopak asi 500 soudců z celkem 9000 soudců v Polsku mělo po dvou reprezentantech. Zbylých 7000 soudců zastupovalo osm reprezentantů.
Ve finále se postavila Národní soudcovská rada proti soudcům při rozhodování o jmenování předsedů soudů, když proti vůli soudců prosadila svoje osoby na justiční funkce včetně manželky místopředsedy Národní soudcovské rady. Polští soudci vyjádřili prostřednictvím shromáždění soudců „silný odpor k činnosti Rady“, konstatovali nedostatek nestrannosti Národní soudcovské rady a totální ignorování názoru soudcovského společenství a zprofanování ideálů samosprávy profese.
Nově budou soudce nominovat i občané
Teprve na tomto místě přichází v kapitola o Národní soudcovské rady v Polsku exkurze do minulosti: „Stojí za to zmínit také historický aspekt polského systému. První Národní soudcovská rada byla vytvořena v roce 1989 a bylo složena ze soudců všeobecných soudů jmenovaných komunistickou Radou. Další činnost Národní soudcovské rady byla založena na korporátním modelu nominování vlastních členů z vnitřních kruhů. Nejen že to vedlo k upřednostňování soudců angažovaných v komunizmu, ale byla to překážka, tento systém stál v cestě jakékoli seriózní reformě soudnictví,“ uvádí doslova Bílá kniha polské justice, podle které se v Radě rozšířila obhajoba soukromých zájmů nad zájmy občanů, nepotismus a nelegitimní ochrana vlastní skupiny.
Nově bude i nadále 15 z 25 členů Národní soudcovské rady nezávislými soudci, takže soudci budou mít dvou třetinovou blokační většinu. Zcela nová bude volba 17 členů, které zvolí Sejm (parlament) pouze ze soudců s podporou 25 soudců nebo 2000 občanů. Zákon rovněž předpokládá, že ne méně, než 40% nominovaných by měli být nominanti opozice. Bude zavedena čtyřletá funkční doba a členové Rady budou neodvolatelní.
Vzorem Polska je postfašistické Španělsko
V zemích EU jsou Národní soudcovské rady sestavovány různě, existují rovněž země, které soudcovské rady nemají: Německo, Rakousko, Česká republika, popisuje evropské systému polská Bílá kniha. Podle dokumentu si Polsko vyhlédlo, co se týče nové kompozice Rady, za vzor Španělsko. „Polská legislativa je takřka totožná se Španělskem: v Radě je většina soudců, jsou voleni parlamentem, na pevné volební období a s tří pětinovou většinou,“ udává Bílá kniha jako příklad Španělsko. Také Španělsko stejně jako Polsko prošlo pod generálem Francem diktaturou, ve Španělsku fašistická katolická diktatura padla v roce 1981. Do Evropského hospodářského společenství – dnes EU bylo Španělsko přijato až v roce 1992.
Irena Válová
