Ekonomika Slovenské republiky dlouhodobě roste rychleji, než česká. Důvodem je především výkonnost našich východních sousedů, včetně technického vývoje a zkvalitnění práce. A zatímco na slovenské straně jsou hlavním problémem výpadky při výběru daní, v tuzemsku naopak doplácíme na náročné předpisy. Tyto závěry vyplývají z dokumentů, které počátkem března vydala Evropská komise. Výhrady má však Úřad pro ochranu hospodářské soutěže.
Evropská komise srovnala, jak Česká republika a Slovensko dlouhodobě dohánějí průměrnou ekonomickou úroveň Evropské unie (kompletní text najdete ZDE, pouze v angličtině). Jako hlavní měřítko přitom použila hrubý národní příjem (Gross National Income – GNI). V našem případě tedy započítáváme produkci tuzemských občanů a podniků, včetně zisků ze zahraničních poboček, ale odečítáme kapitál, který naopak odvedli do svých mateřských zemí cizí investoři.
Komise navíc ještě zohledňuje odlišné vnitrostátní cenové hladiny (Purchasing Power Standard – PPS) a hrubý národní příjem převádí na jednoho obyvatele. A shrnuje, že od roku 1998 do roku 2016, oproti všem unijním státům Česká republika vyrostla ze 72 % na 82,6 % (o 10,6 procentního bodu), zatímco Slovensko vyrostlo z 52 % na 76,2 % (o 24,2 procentního bodu).
Konvergence byla tažená především celkovou produktivitou (TFP – Total Factor Productivity), což zahrnuje technické inovace nebo kvalitu výrobků a služeb. Slováci dokázali svojí pracovitostí a výkonem kompenzovat propad akumulovaného kapitálu, který zažili nástupem poslední ekonomické krize, v následujícím grafu počínaje rokem 2009.
Komise přidává ještě další měřítka: Konstatuje, že Slovensku rychleji rostl hrubý domácí produkt (Gross Domestic Product – GDP, neboli bohatství vyrobené na daném území), před poslední ekonomickou krizí i poté. A pokud jde o individuální spotřebu (Actual Individual Consumption – AIC), Slováci už jsou na podobné úrovni jako Češi.
Čtyři autoři dokumentu (mezi nimi bývalý ekonom České národní banky David Havrlant) připomínají, že procentuálně vyššího růstu často dosahují země, které navazují na nižší ekonomickou základnu. Slovensku “pravděpodobně” pomohlo euro, přijaté v roce 2009, ale zatím je ještě “příliš brzy” na přesnější závěry.
Daňová přísnost a volnost
Komise souběžně vydala zprávy, ve kterých popisuje letošní situaci každého členského státu. V České republice “došlo k obnově hospodářské konvergence, která bude pravděpodobně dále pokračovat”. Po loňském růstu reálného HDP o 4,5 %, letos očekávejme 3 % a totéž v příštím roce. Avšak zároveň máme strukturální problémy, především: “Obavy vzbuzuje stále složitější daňový systém. Výběr daní se zlepšil, ale četnost změn a vyšší náklady na dodržování předpisů jsou pro podniky znepokojivé. Reforma právních předpisů o dani z příjmu ještě není dokončena. Daňové zatížení nesezdaných osob s nízkými příjmy zůstává vysoké.”
Taky na Slovensku má pokračovat “proces příjmové konvergence”. Po loňském růstu reálného HDP o 3,4 %, letos očekávejme 4 % a příští rok 4,2 %. Oproti Česku jsou zde hlavním strukturálním problémem daňové úniky: “vysoký výpadek příjmů z DPH” a taky zdaňování majetku je “nadále slabým zdrojem příjmů”.
ÚOHS se ohrazuje proti kritice
Dokumenty, vydané Komisí, jsou však taky předmětem kritiky. Ve zprávě o České republice mimo jiného stojí: “Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vydává přezkumná rozhodnutí, která jsou ve většině druhoinstančních případů značně opožděná. I když se přezkumné postupy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v prvním stupni podle všeho zlepšily, pokud jde o dodržování lhůt (60 dní), rozhodnutí ve druhém stupni jsou zjevně opožděná v 92 % případů (průměrná délka 232 dnů). To ovlivňuje efektivnost projektů realizovaných jako veřejné zakázky.”
Podle předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, Petra Rafaje, však bruselští úředníci zveřejnili nepřesné a zkreslené údaje. “Komise poněkud mechanicky a bez zohlednění specifik národního zákonodárství, kterými se práce ÚHOS nutně musí řídit, započítala do svých výsledků všechna druhostupňová rozhodnutí vydaná v roce 2017,“ říká Rafaj. Do statistiky plně zahrnula například i případy, které byly projednávány několik let správními soudy. Komise naopak nezohlednila, že ke lhůtě 60 dní v druhostupňovém řízení musíme připočíst ještě dalších 30 dní, kdy spis putuje mezi různými instancemi, aby ověřily, zda rozklad splňuje všechny náležitosti.
Petr Woff, Kristián Chalupa
