Provedeným dokazováním se s potřebnou mírou jistoty nepodařilo prokázat, že by pachatelem dotčeného ataku byl právě obžalovaný Lukáš Nečesaný, konstatuje v rozsudku údajného pokusu vraždy po opakovaném projednání Krajský soud v Hradci Králové. „V souladu s posouzením důkazu shora provedeným, se standardní judikaturou a i s vývody Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 29. 3. 2017 nalézací soud uzavřel, že provedeným dokazováním nebyl opatřen takový důkaz, který by svým obsahem obžalovaného jednoznačně usvědčoval a zároveň se nedal zpochybnit z hlediska zásad spravedlivého procesu,“ uvádí se v rozsudku, který má Česká justice k dispozici.
Nečesaný byl poprvé nepravomocně odsouzen pro pokus o vraždu kadeřnie v lednu 2014. Proti rozsudku podal odvolání, Vrchní soud v Praze napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Hradci Králové po doplnění dokazování uznal obžalovaného znovu vinným a uložil mu trest odnětí svobody na šestnáct let.
Ve výkonu trestu se Nečesaný nacházel do 20. 5. 2015, kdy Nejvyšší soud na základě stížnosti pro porušení zákona, kterou podala tehdejší ministryně spravedlnosti Helena Válková, rozhodl, že pravomocným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obžalovaného.
I po doplnění dokazování byl v Hradci Králové Nečesaný opět odsouzen, a neuspěl ani s odvoláním. Zlom přišel až po dovolání, kdy Nejvyšší soud rozsudek opět zrušil, a přikázal, aby nalézací soud věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Hodnověrnost Nečesaného
„Jako důležitou okolnost při hodnocení provedených důkazů musel nalézací soud vnímat ten závěr Nejvyššího soudu o tom, že při vyhodnocování dokazování, které vedlo k vyhlášeným odsuzujícím rozsudkům nad obžalovaným Nečesaným, existoval extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, případně právními závěry soudu, že jde o případy důkazů získaných a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a o případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez akceptovatelného racionálního logického základu. Úvahy o jednoznačném průkazu viny obžalovaného v uvedeném smyslu však nevykazují takové jednoznačnosti, jak bylo doposud uzavíráno,“ vysvětluje soud úvodem.
Jak dále uvádí, v návaznosti na to, co ve svém zrušujícím rozhodnutí uvedl NS, lze zkonstatovat, že negativa o Nečesaném ještě nemusí být signifikantní pro pachatele činu spáchaného tak brutálním způsobem, jak je popsán v obžalobě a ve výroku posledního vyhlášeného odsuzujícího rozsudku. „Obžalovaný Nečesaný tedy obecně nesplňuje obvyklou typologii osobnosti pachatele činu, pro nějž na něj byla podána obžaloba,“ stojí dále v rozsudku.
Svědectví poškozené
K výpovědím kadeřnice Ludmily Brantové, což byl jediný přímý důkaz proti Nečesanému, lze podle soudu v první řadě uvést, že přestože poškozená byla kritického podvečera napadena brutálním způsobem a nemusela by si vše přesně pamatovat, tak lze uzavřít, že její svědecké výpovědi nebyly konzistentní ani neměnné a i v podstatných okolnostech se rozcházely. „Ve výpovědích poškozené lze shledat – při porovnání s dalšími ve věci provedenými důkazy – i další rozpory, které nelze bagatelizovat ani přehlížet. Šlo o důkazy provedené při ohledání místa činu policejními orgány a vztahující se například k zajištěným ulámaným nehtům poškozené, k utržené náušnici, k zadokumentovaným krevním stopám a dalším stopám, k nimž nebyla schopna se blíže vyjádřit při své výpovědi.“
Je tedy možné mezitímně uzavřít, pokračuje soud, že svědecká výpověď poškozené je zatížena rozpory, které nebyla schopna vysvětlit, přičemž se jednalo i o zásadní skutečnosti, i o takové, které se vztahují i k identifikaci pachatele ataku vůči ní. Tyto skutečnosti pak do její výpovědi vnášejí otázku možnosti její amnézie či ovlivnění její paměti s tím, že ač třeba má nejlepší snahu, tak nemusí líčit to, co se skutečně stalo, ale určitou změněnou verzi, což soud zdůvodnil i předloženými znaleckými posudky. Podle soudu mohlo mít vliv na zpětnou interpretaci výpovědí Brantové i to, jak celou kauzu mezitím líčila média.
Zpochybněné rekognice
„Nalézací soud je toho názoru, že jako usvědčující důkaz proti obžalovanému Nečesanému nelze použít rekognici podle fotografií, pokud byl učiněn závěr, že poškozená obžalovaného jako pachatele poznala,“ vypořádává se soud s dalším ze základních důkazů.
Závěr uvedený v protokole o této rekognici dle fotografií, znějící tak, že poškozená označila v prvním kole poznávání jako pachatele na základě dotazu vyšetřovatele, neodpovídá obrazovému a zvukovému záznamu z tohoto úkonu. Brantová totiž ukázala na fotografii, na níž nebyl Nečesaný, ale jiná osoba. Z videozáznamu nebylo podle závěrů soudu zřejmé, že by poškozená ukázala prstem své ruky přímo na fotografii obžalovaného, ale ani to, že by upírala svůj zrak právě na jeho fotografii, jak tvrdila obžaloba. „Na věci nic nemění, že protokol posléze poškozená podepsala, čímž měla stvrdit jeho správnost,“ uvádí rozsudek.
Při rekognici in natura, provedenou dne 22. 3. 2013 (tedy necelý měsíc po činu), Brantová Nečesaného jako pachatele neoznačila, přestože měla možnost pozorovat jej opakovaně a měla i možnost slyšet jeho hlas, ale dvakrát označila jako pachatele útoku osobu zcela jinou. „Z těchto rekognicí lze uzavřít na další mezitímní závěr, že – v souladu se zásadou in dubio pro reo – je nutno připustit jako opodstatněnou úvahu, že poškozená již tím, že obžalovaného při žádné z rekognicí za pachatele násilného útoku na ní bez jakýchkoliv pochybností neoznačila, že jej tak vlastně jako pachatele vyloučila a že fakticky i tyto rekognice podporují závěry znalců o amnézii v paměti poškozené Brantové“, stojí v rozsudku.
Soud si všímá i toho, že s ohledem na vážnost zranění, by to snad šlo eventuálně i částečně vysvětlit následky, pokud by však současně poškozená netvrdila, že si na věc pamatuje a pokud by ve svém důsledku nakonec změny její výpovědi nebyly vždy fakticky v neprospěch Nečesaného. „Jakoby si vzpomínala postupně jen na to, co bylo ve shodě s vyšetřovací verzí, a to, co s ní nebylo v souladu, to opouštěla“, konstatuje soud.
Soud zpochybnil i tu část výpovědi, která se týkala vražedného předmětu: „Dnes již podle názoru soudu nelze objektivně a spolehlivě zjistit, zda vrata na zahradu, kde si eventuálně mohl pachatel nějaké poleno vzít, byla či nebyla trvale odemčená, když na dvoře, na němž byla hromada polen, snad ani nebylo žádné březové, kteréžto jako útočnou zbraň poškozená označila. V souvislosti s předmětem útoku, jež popisovala poškozená nelze přehlédnout uplatněnou obhajobu o absenci stopy zbytků kůry na místě činu a také v hlavě poškozené, z čehož lze dovozovat, že na podkladě tohoto lze skutečně důvodně pochybovat o tom, že poškozená byla napadena březovým polenem.“
Ohledání místa činu a pachové stopy
Obhajoba v průběhu trestního řízení zpochybňovala pachové stopy, které byly na místě činu zajištěny. Proto byl proveden důkaz porovnáním vzorků pachů sejmutých od obou policistů, kteří se zúčastnili ohledání, přičemž byla zjištěna shoda u jedné ze zajištěných pachových stop s policistou Milanem Juštou, což znamená, že v případě tohoto policisty skutečně a objektivně došlo k přenosu pachové stopy. Pokud se týká vyhodnocení pachových stop jako takových, soud uzavřel, že je provází celá řada pochybností a nejasností.
Další důkazy v podobě dalších nejrůznějších stop (zejména daktyloskopických, biologických, genetických, chemických a trasologických), které byly na místě činu při jeho ohledání zajištěny, i ty je nutno podle názoru soudu vysvětlovat při respektu k zásadě presumpce neviny. Týká se to zejména stopy trasologické v podobě otisku boty na místě činu, když tato stopa není obžalovaného, ani pracovníků lékařské služby, ani syna poškozené, a tudíž ho na místě činu musela zanechat další osoba. „Tento úvahový výsledek musel nalézací soud respektovat a vzít ve prospěch obžalovaného, neboť kriminalistickou expertizou zmiňované trasologické stopy bylo zjištěno, že otisk boty – vytvořený na podlaze kadeřnictví (nepochybně) po předchozím šlápnutí do krevní louže – nesouhlasí s jakoukoliv botou, které byly obžalovaným vydány, případně u něho zajištěny, stejně tak nebyly na jeho botách nalezeny shodné biologické vzorky. Výsledky všech shora uvedených kriminalistických expertiz svědčí pro závěr, že jde o důkazy svědčící ve prospěch obžalovaného Nečesaného a proti podané obžalobě.“
In dubio pro reo
Lze tedy uzavřít, konstatuje soud závěrem, že provedeným dokazováním se s potřebnou mírou jistoty nepodařilo prokázat, že by pachatelem dotčeného ataku byl právě obžalovaný Nečesaný. Připomněl rovněž, že Nejvyšší soud opakovaně zformuloval závěr, že v předchozích odsuzujících rozhodnutích soudů nebylo postupováno v souladu se zásadou in dubio pro reo. „Soud může opřít výrok o vině i o nepřímé důkazy, ovšem jen za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů (…). V souladu s posouzení důkazu shora provedeným, se standardní judikaturou a i s vývody Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 29. 3. 2017 nalézací soud uzavřel, že provedeným dokazováním nebyl opatřen takový důkaz, který by svým obsahem obžalovaného jednoznačně usvědčoval a zároveň se nedal zpochybnit z hlediska zásad spravedlivého procesu.“
Dušan Šrámek
