Komplikované debaty, opakovaná hlasování a výměna soudce zpravodaje předcházely dnešnímu rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS) o financování politických stran. Tři soudci, kteří zůstali v menšině, vyjádřili v odlišném stanovisku lítost nad tím, že většina pléna nedokázala jasně identifikovat největší ústavněprávní deficity současného modelu financování, a nepřispěla tak k jejich odstranění.
Právní úprava financování stran se podle dnešního nálezu měnit nebude. Ústavní soud zamítl návrh 18 senátorů na sérii škrtů v zákoně o sdružování v politických stranách a politických hnutích. Podle senátorů novelizace platná od začátku loňského roku ještě více rozevřela nůžky mezi etablovanými stranami a jejich menšími konkurenty.
Soudce zpravodaj Radovan Suchánek zdůraznil, že soud nemůže zkoumat, zda je zvolená právní úprava optimální, ale zda je „ústavně souladná“. Právní úprava podle něj neznemožňuje svobodnou soutěž politických stran. Výsledek posledních sněmovních voleb označil za důkaz otevřenosti politického systému. Ve Sněmovně je devět subjektů, víc než kdykoli dřív.
Suchánek v odůvodnění poukázal i na to, že někteří z 18 senátorů pro novelizaci hlasovali. „Bez nich by tento návrh zákona nebyl Senátem schválen,“ konstatoval.
Odlišná stanoviska, takzvané disenty, soud zveřejňuje spolu s nálezem. Plnou právní váhu má však jen ta část nálezu, na které se soudci shodli v patřičné většině. Proto se po dnešku na financování stran nic nemění, soud totiž všechny návrhy skupiny senátorů na škrty v zákonech nakonec zamítl. Nynější model financování politických stran prý neohrožuje jejich volnou soutěž.
Kumulativní efekt
Podle Kateřiny Šimáčkové, Ludvíka Davida a Vojtěcha Šimíčka měl ÚS rozhodnout o protiústavnosti nynějšího nastavení stálého příspěvku pro strany nad třemi procenty podpory ve sněmovních volbách, dále příspěvku na mandát poslance nebo senátora a příspěvku na činnost politického institutu. Změnu prý mohl časově odložit s tím, že v tomto volebním období budou ještě platit aktuální pravidla.
Nález včetně disentu ke stažení zde.
„Zásadním byl pro nás zejména kumulativní efekt návrhem napadených státních příspěvků, disproporčně zvýhodňující parlamentní politické strany, respektive ty strany, které dosáhnou na stálý příspěvek, v soutěži politických stran. Stejná trojice soudců se přikláněla také ke zrušení pravidla, podle kterého si strany mohou půjčovat jen od bank.
Částečně se k odlišném stanovisku trojice soudců připojil Jan Filip, další disent založený spíše na procesních výhradách sepsali také Vladimír Sládeček a Radovan Suchánek.
Zrušit omezení úvěrů
Právě Suchánek jako soudce zpravodaj při projednávání senátorského návrhu nahradil Šimáčkovou, jejíž názory patrně nezískaly dostatečnou podporu.
Z informací publikovaných soudem plyne také to, že dokonce osm soudců z 15, tedy matematická většina, navrhovalo zrušit na podnět senátorů alespoň omezení stranických úvěrů na banky a omezení příspěvku na podporu činnosti politického institutu jen na strany zastoupené ve Sněmovně ve dvou ze tří posledních období. Znamenalo by to alespoň částečné vyhovění senátorům, byť ne také široké, jak navrhovali soudci Šimáčková, Šimíček a David.
Pro škrty v zákonech je ale u soudu potřeba získat většinu devíti hlasů z 15. I přes podporu osmi soudců tak dílčí změny neprošly. Závěry nálezu, které se týkají těchto dvou ustanovení, odrážejí stanovisko takzvané relevantní menšiny, přesto jsou plně závazné.
Podle europoslance a advokáta senátorů Stanislava Polčáka (STAN) je těsnost při hlasování soudců impulsem, aby se parlament pokusil zákon novelizovat. STAN následně v tiskové zprávě oznámil, že předloží návrh novely.
(čtk, epa)
