Případů, kdy se soudce prvního stupně dostane do „křížku“ se soudem odvolacím tak, jako tomu bylo v případě soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 (OS) Heleny Králové, je v české justici poskrovnu. Ale dochází k nim a vedení krajských soudů se snaží různým způsobem takové případy sledovat a řešit. V jednom obdobném případě byla již na soudkyni dokonce podána kárná žaloba, kterou však předseda soudu stáhl po rozhodnutí Ústavního soudu (ÚS), který konstatoval, že odvolací soud si nesmí vynucovat svévolně na nalézacím soudu svůj právní názor.

K této situaci došlo v roce 2016 u Krajského soudu v Brně (KS). Předsedkyně senátu opakovaně (celkem 4krát zrušeno rozhodnutí odvolacím soudem, přikázáno novému senátu) nerespektovala rozhodnutí odvolacího soudu a byla na ni podána předsedou KS v Brně Milanem Bořkem kárná žaloba. Tu ale ještě před jejím projednáním kárným senátem Nejvyššího správního soudu (NSS) předseda Bořek stáhl, neboť mezi tím ÚS vydal v jiné věci nález (I. ÚS 794/16) v němž mj. konstatoval, že odvolací soud není oprávněn přehodnocovat skutkové závěry sodu prvního stupně:

„Z hlediska aplikace ustanovení § 262 trestního řádu jsou relevantní výhrady krajského soudu stran vnitřní rozpornosti a nelogičnosti hodnocení provedených důkazů. Tyto výhrady však bude možné považovat za opodstatňující tento postup odvolacího soudu pouze tehdy, budou-li dostatečně konkrétní a bude-li z nich vyplývat, že soud prvního stupně nedostál požadavku hodnotit důkazy logicky správně a v souladu s jejich obsahem, jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, vyplývajícímu z ustanovení § 2 odst. 6 trestního řádu. Za výhrady stran vnitřní rozpornosti a nelogičnosti hodnocení důkazů ovšem nelze skrývat snahu odvolacího soudu rozšířit svůj zákonem vymezený prostor k prosazení svého názoru na postup a závěry soudu prvního stupně, ať už jde o oprávnění ve věci sám meritorně rozhodnout [s důrazem na ustanovení § 259 odst. 5 písm. a) trestního řádu, dle něhož odvolací soud nemůže sám uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn] nebo pouze zrušit rozsudek soudu prvního stupně a vrátit věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí [viz bod 36 a 37]. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu tedy odvolací soud nemůže zrušit rozsudek soudu prvního stupně pouze z toho důvodu, aby prosadil své vlastní hodnocení provedených důkazů [srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 1922/09 ze dne 7. 9. 2009 (N 196/54 SbNU 411), nález sp. zn. I. ÚS 109/11 ze dne 14. 4. 2011 (N 72/61 SbNU 105), nález sp. zn. II. ÚS 3564/12 ze dne 5. 3. 2013 (N 38/68 SbNU 391), usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 652/2015 ze dne 24. 6. 2015]“.

Mimořádný případ

Tento případ byl však podle sdělení předsedy Bořka mimořádný. KS sleduje případy, kdy dojde k rozhodnutí o přikázání věci jinému soudci či senátu, a to prostřednictvím místopředsedy soudu pro věci trestní, který takové případy každý měsíc vyhodnocuje a případné excesy se řeší na poradách s předsedy a místopředsedy okresních soudů.

Mohlo by vás zajímat

Obdobně postupují i u KS v Plzni. „Tato problematika se řeší jednak průběžně na gremiálních poradách v bodě ‚typické vady rozhodovací činnosti okresních soudů‘, dále v konkrétních případech, zpravidla na základě upozornění odvolacích senátů. Například v posledních měsících jsem byl jedním trestním odvolacím senátem upozorněn na opakovaná pochybení jedné kolegyně z okresního soudu v konkrétní věci, která byla hodnocena jako nerespektování názoru odvolacího senátu. Požádal jsem předsedu příslušného okresního soudu o provedení kontroly dotčeného soudního senátu, ze které vyplynulo, že počet zrušených a vrácených věcí není v tomto senátu nijak nadstandardní, bylo prověřeno i to, zda se odvolacím senátem vytýkané vady neobjevují i v jiných případech. Jelikož nebylo zjištěno, že by šlo o opakovaný, systémový problém, bylo zmíněné pochybení kolegyni toliko vytčeno a nebylo přistoupeno k podání kárného návrhu“, sdělil České justici předseda plzeňského krajského soudu Miloslav Sedláček. Ten také potvrdil jeden případ, kdy přikročil k podání kárné žaloby v obdobné věci. „V tomto případě ovšem šlo o kombinaci zvýšení počtu zrušených a vrácených věcí, nerespektování pokynů odvolacího soudu a současně ještě i průtahy ve věcech. Na opakovaně podané kárné návrhy (jak ze strany předsedy okresního soudu, tak i mé) kolegyně reagovala rezignací ještě před jejich projednáním Nejvyšším správním soudem“, dodal předseda Sedláček.

Čtěte také: Soudkyni Královou kvůli jejímu případu napadají na ulici, uvedl její advokát u NSS

„Zpravidla sledujeme výsledky na upozornění předsedů senátů, nejedná se tedy o systematické sledování“, uvedla pro Českou justici mluvčí KS v Ústí nad Labem Marcela Trejbalová. Za dobu výkonu funkce stávajícího předsedy Luboše Dörfla věc podobnou případu soudkyně Králové neřešili. Obdobně se vyjádřil za KS v Hradci Králové jeho mluvčí Jan Kulhánek.

Naopak nijak speciálně se sledování „vracáků“ nevěnují u Krajského soudu v Praze. „Počet zrušených rozhodnutí se ve vztahu k jednotlivým soudcům neřeší a v posledním roce ani neřešil. K takovému postupu nebyl zjištěn žádný důvod. Množství zrušených věcí samo o sobě nic nevypovídá o kvalitě práce soudce působícího v prvním stupni“, sdělila České justici mluvčí soudu Jitka Vlnová s tím, že nebyla tedy podána ani žádná kárná žaloba z těchto důvodů.

„Odvolací soud není oprávněn zrušit rozsudek nalézacího soudu pouze proto, aby prosadil své vlastní hodnocení důkazů, které však sám neprovedl. Ústavně neakceptovatelné zasahování do skutkových zjištění nalézacího soudu nelze označit za závazný právní názor ve smyslu ustanovení § 264 odst. 1 trestního řádu a následné nerespektování tohoto právního názoru ze strany nalézacího soudu označit za dostatečný důvod přikázání věci k projednání a rozhodnutí jinému samosoudci podle ustanovení § 262 trestního řádu. Je totiž v rozporu s právem na zákonného soudce (a tedy s čl. 38 odst. 1 Listiny), pokud závěr odvolacího soudu o nutnosti postupu podle § 262 trestního řádu spočívá na důvodech nepřípustných nebo není náležitě odůvodněn.“ (Z nálezu I. ÚS 794/16)

Systémově se sledování této problematiky věnují u Městského soudu v Praze, do jehož obvodu spadá i ‚domovský‘ soud Heleny Králové. „Za hlavní výkon dohledové činnosti ovšem považuji fyzické hloubkové kontroly spisů starších šesti měsíců, kdy tyto kontrolní senát Městského soudu v Praze prochází list po listu. Takových prověrek se konají desítky ročně, takřka jedna každý týden. Kontrolován je vždy jeden konkrétní senát obvodního soudu, a to kompletně všechny starší spisy (nikoliv jen namátkově). Během jednoho kalendářního roku tak jsou zkontrolovány všichni pražští obvodní soudci. Domnívám se, že takto pečlivé kontroly jsou ČR zcela ojedinělé. MS má díky této časově náročné a důkladné kontrolní činnosti detailní přehled o stavu všech senátů a výkonnosti jednotlivých soudců. Na zjištěné průtahy je reagováno průběžně a v případě nedostatků je prováděna následná kontrola. I proto se obdobné případy, jako je nyní řešená ca. dr. Králové, aktuálně (tyto specielní hloubkové a intenzivní kontroly vykonáváme již přes rok) nevyskytují a jejich výskytu tímto předcházíme. Kontroly jsou primárně zaměřeny na plynulost (bezprůtahovost řízení), což s respektováním závazných pokynů odvolacích senátů blízce souvisí“, sdělil České justici místopředseda soudu pro věci trestní Jan Kadlec.

Judikatura není četná

Aktuálně není žádný další případ obdobný tomu soudkyně Králové. „U dr. Králové byly nedostatky zdejšímu soudu známy, situaci sledoval, věc byla s dr. Královou řešena, a i vedení MS zvažovalo podání kárné žaloby, která nebyla, když se obdobnou žalobu rozhodl podat ministr, podávána duplicitně. Obecně lze říci, že kárná žaloba pro nerespektování závazného právního názoru je kárným proviněním výjimečným, při posouzení věci je nutno pečlivě zvažovat, zda soudce není hnán ke kárné odpovědnosti pro právní názor, ale skutečně pro nerespektování pokynů, což jsou dvě rozdílné věci, ale v realitě jde často o velmi tenkou a těžko rozlišitelnou hranici. Judikatura kárných senátů není v této oblasti nijak četná, proto i rozhodnutí v ca. dr. Králové, bude do jisté míry precedentní“, dodává místopředseda Kadlec.

K systematickému sledování případných excesů u nižších soudů v podobě nerespektování závazného právního názoru vyššího soudu nepřistoupili naopak u Vrchního soudu v Praze (VS). „Systematické sledování ‚odchýlení či dokonce nerespektování‘ od takových závazných částí rozhodnutí odvolacího soudu soudem prvního stupně prováděno není, je řešeno a posuzováno ad hoc v každém případě. Vzhledem k rozvrhu práce případné soustavné či opakované nerespektování závazných pokynů odvolacího soudu zjišťují příslušné senáty odvolacího soudu z vlastní činnosti“, sdělila České justici Simona Heranová, mluvčí VS. Ani zde není, alespoň za funkční období předsedy Jaroslava Bureše, znám případ, kdy by byla podána kárná žaloba z důvodů obdobných v případě soudkyně Králové.

Králová čelí dvěma kárným žalobám. Jednu na ni podal kvůli nerespektování právních názorů vyšších soudů ministr spravedlnosti Robert Pelikán, druhou žalobu podal předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra. Vadilo mu, že Králová měnila názor na zákonnost odposlechů v kauze tzv. trafik pro poslance, kde je mezi obžalovanými Nečasová i s Nečasem. Na tuto žalobu se dnes ani nedostalo, soud se jí chce věnovat až po rozhodnutí v prvním z případů.

Soudkyni ministr spravedlnosti v polovině prosince loňského roku dočasně zprostil výkonu funkce. Kárný senát může Králové podle závažnosti provinění uložit důtku, snížení platu, odvolání z funkce předsedkyně soudního senátu nebo nejpřísnější odvolání z funkce soudkyně. Toto potrestání pro ni navrhují oba kární žalobci. Jednání bude pokračovat už tuto středu.

Petr Dimun