Povinnost správně vyčíslit a zaplatit daně jde za poplatníkem. I když je daňové přiznání přijato bez výhrad, může v budoucnu finanční správa poplatníka za chybu pokutovat respektive daň doměřit i s úroky, připomíná veřejná ochránkyně práv. Kvůli neúmyslné chybě ve složitém systému musí pak dát za pravdu finanční správě proti občanovi. Správce daně není daňový poradce a neznalost zákona poplatníka neomlouvá.
Veřejná ochránkyně práv poplatníky už na začátku měsíce upozornila, že do konce března respektive do 3. dubna 2018 musí podat daňové přiznání. Ve svém upozornění se ale i ona dopustila chyby, když jako poslední den pro přiznání daní uvádí 2. duben. To je ovšem velikonoční pondělí, takže správně má být uveden den po něm následující, tedy 3. dubna 2018. Na svém portálu to píše finanční správa, která rovněž informuje, že od pondělí 26. března do 29. března budou podatelny finančních úřadů otevřeny do 17,00 hodin.
V poslední den pro podání 3. dubna 2018 bude otevřeno až do 18,00 hodin. Do vybraných obcí pak vyjedou pracovníci finanční správy a budou daňová přiznání přebírat osobně.
Lhůta 3. duben 2018 platí pro poplatníky, kteří neudělili plnou moc daňovému poradci nebo mají ze zákona povinnost ověřit účetní uzávěrku auditorem.
Nejvíce nepřátelská legislativa jsou daně
Jak dále veřejná ochránkyně práv upozorňuje, přijetí daňového přiznání bez výhrad vůbec neznamená, že v budoucnu nemůže úřad tvrzené skutečnosti zpochybnit: „Povinnost daň vyčíslit ve správné výši (a následně prokazovat) mají primárně sami daňoví poplatníci I v situaci, kdy je daňové přiznání finančním úřadem přijato bez výhrad (a případně vyplacen i přeplatek), neznamená to, že finanční úřad nemůže pravdivost a úplnost tvrzených skutečností v budoucnu zpochybnit. Ukáže-li se, že daňový poplatník uplatnil slevu neoprávněně, bude ji muset vrátit spolu s úroky z prodlení. Pokud by navíc poplatník s finančním úřadem nespolupracoval a ten mu proto daň doměřil z moci úřední, bude muset zaplatit i penále,“ uvádí veřejná ochránkyně práv.
Podle jejích slov daňový systém „není jednoduchý a poplatníci si nemusí být jisti, jak daně správně přiznat“. Systém už je tak složitý a změn je tolik, že veřejná ochránkyně práv doporučuje obrátit se kvůli daňovému přiznání na daňového poradce nebo na advokáta. Že je česká správa daní složitá, nepřehledná, nesrozumitelná, plná výjimek a neustálých změn, upozornil už loni v srpnu při kontrole Nejvyšší kontrolní úřad. Zákony týkající se daní doznávají změn několikrát do roka a jsou nejvíce novelizovanou a nejvíce nepřátelskou legislativou vůbec. Za posledních 25 let zákonodárci předložili 160 daňových novel.
Vzhledem k chybám, kterých se poplatníci dopouští, publikuje veřejná ochránkyně práv návod, jak uplatnit slevu na manžela nebo manželku a za jakých podmínek lze uplatnit slevu na dítě.
Na začátku bylo čestné prohlášení
Jako příklad neúmyslné chyby, která ovšem vedla po třech letech k doměření daní a k penalizaci, uvedla ombudsmanka stížnost pana A., kterému daňová správa v roce 2017 neuznala slevu na manželku, kterou uplatnil v daňovém přiznání za rok 2013. Následkem panu A. vznikla nová částka k úhradě, totiž úroky z prodlení z nezaplacené daně. „Dne 28. února 2017 se na veřejného ochránce práv obrátil pan A. ve věci uznání slevy na manželku u daně z příjmu fyzických osob za rok 2013. Stěžovatel vytýká Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Územnímu pracovišti ve Vyškově, že v jeho případě akceptoval čestné prohlášení jeho manželky bez prověření a následně po téměř třech letech uplatněnou slevu neuznal. Důsledkem tohoto postupu je vznik úroků z prodlení, jenž stěžovatel přičítá na vrub správci daně,“ popsala veřejná ochránkyně práv ve svém šetření stížnost na daňovou správu.
Jak se to mohlo stát? Stěžovatel podal v roce 2014 řádné daňové přiznání, jehož přílohou bylo čestné prohlášení manželky: „Prohlašuji, že jsem po celý rok 2013 neměla žádné příjmy ze závislé činnosti či jiného zaměstnání. Po celý rok jsem pobírala dávky v mateřství (peněžitou pomoc v mateřství + rodičovský příspěvek).“ Správce daně považoval přiznání za bezchybné, uvádí veřejná ochránkyně práv.
Finanční správa však zveřejnila 2. března 2016 informaci o tom, že v rámci prověřování zjistila častá pochybení při uplatňování slevy na manželku a upozornila na rozdíl mezi peněžitou pomocí v mateřství a rodičovským příspěvkem. Vzhledem ke zjištěným pochybením byla na konci roku 2016 zorganizována celorepubliková kontrolní akce, zaměřená na prověření uplatněných slev u daně z příjmů. Správci daně si dožádali informace u zdravotních pojišťoven, úřadů práce a okresních správ sociálního zabezpečení. „Správce daně obdržel informace o příjmech stěžovatelovy manželky od OSSZ ve Vyškově dne 27. ledna 2017,“ stojí v popisu šetření stížnosti pana A.
Poplatník to prostě nepochopil
Jak dále vyplývá ze šetření, problém byl zřejmě v čestném prohlášení, které si každý z účastníků vykládal jinak. Ombudsmanka dokonce přistoupila k jazykovému rozboru tohoto prohlášení: „Lze samozřejmě provést jazykový rozbor čestného prohlášení, pak čestné prohlášení obsahuje tři informace: a) manželka stěžovatele neměla příjmy ze závislé činnosti, b) manželka stěžovatele pobírala nějakou dobu peněžitou pomoc v mateřství, c) manželka stěžovatele pobírala nějakou dobu rodičovský příspěvek.“
Jenže u některých příjmů záleží i na jejich výši. Pokud je limit překročen, nelze slevu na dani uplatnit, neboť pro slevu je nutné splnit nikoli jednu, ale několik podmínek: „Správce daně z textu čestného prohlášení nedovodil, že by byl překročen zákonný limit. Proto přihlédl k účelu čestného prohlášení a systematice rozložení břemen důkazních a břemen tvrzení v daňovém právu a stěžovateli ,uvěřil´, že je sleva uplatněna oprávněně. Je totiž stěžovatel, kdo primárně musí daň správně určit. Dodávám, že pokud daňové subjekty postupují podle práva, pak je takový postup správce daně pro ně beneficiem,“ uvádí k tomu ombudsmanka.
Správce není poradce, neznalost zákona neomlouvá
Podle slov ombudsmanky se se znalostí konkrétních důsledků tohoto případu nabízí otázka, jestli správce daně neměl být důslednější a přísnější a lépe prověřit všechny možnosti. „V době kdy správce daně posuzoval konkrétní případ, bylo hypotetických trhlin v čestném prohlášení mnoho,“ uvažuje veřejná ochránkyně. „Správce daně není daňovým poradcem daňového subjektu a není povinen za něj domýšlet veškeré eventuality jeho postupu, či spekulovat o jeho znalosti nebo neznalosti právní úpravy,“ uzavírá však případ stížnosti pana A.
Právní věty:
I.Břemeno daňového tvrzení a břemeno důkazní (podle § 135 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu) napadají na daňový subjekt. Při posuzování čestného prohlášení je třeba přihlédnout k jeho smyslu a účelu. Detailní prověřování je na místě vždy ve chvíli, kdy ze shromážděných podkladů správce daně vyplývají dostatečně jasné a konkrétní pochybnosti správnosti tvrzené daně nebo skutečností rozhodných pro její stanovení.
II. Pokud se správce daně pohybuje v rámci lhůty pro stanovení daně, musí plynule činit kroky směřující k vyměření nebo doměření daně, jsou-li pro takový postup důvody (§ 7 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu). Pokud by tak neučil, mohl by se dopustit průtahů, a tedy i nesprávného úředního postupu.
III. Správce daně je povinen upřednostnit vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání před realizací kontrolních postupů, nemá-li obav o zmaření účelu správy daní (§ 145 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu).
Irena Válová
