Nový šéf Exekutorské komory Plášil: Politici opakují klišé o exekutorech, aby přilákali voliče

Řešením problematiky exekucí není inkorporace exekučního řádu do občanského soudního řádu, ale úplné osamostatnění exekučního řádu jako procesního předpisu, říká v rozhovoru pro Českou justici nový prezident Exekutorské komory Vladimír Plášil.

Před sněmem se hovořilo o rozdělení exekutorského stavu. Kudy vede tato dělicí čára?
Tato dělící čára  je zhruba představována ve vztahu k otázce místní příslušnosti stejně, jako k problematice využívání zákonem stanovených dalších činností soudních exekutorů a jejího rozšíření po vzoru například Francie, Belgie, Nizozemí a Lucemburska, kde je hodně využíván institut tzv. předexekučního inkasa.

Jaký je názor vového prezídia Exekutorské komory na místní příslušnost, a jak by si ji konkrétně Komora představovala?
Prezídium je stejně, jako předchozí, vázáno usnesením sněmu EK ČR z roku 2014 o jejím prosazování. Hlavní legislativně technickou předběžnou otázkou je, zda by měla být okresní nebo krajská. Pro obě varianty existuje u soudních exekutorů podpora. Rozhodnutím sněmu bylo už v roce 2014 tehdejší vedení komory zavázáno, že má místní příslušnost prosazovat. To je nepřetržitě dodržováno.  S paní prezidentkou Fučíkovou jsme loni, krátce po přijetí novely slovenského  exekučného poriadku a zavedení krajské místní příslušnosti, navštívili v Bratislavě slovenskou ministryni spravedlnosti paní doktorku Žitnianskou. Tehdy paní ministryně řekla, že jsou přesvědčeni, že to bude fungovat dobře, ale první smysluplné hodnocení očekává až za dva roky.
Pokud se týká úvah, zda v podmínkách České republiky zavést okresní, nebo krajskou místní příslušnost, je třeba zohlednit skutečnost, že soudní okresy jsou u nás obsazeny dosti disproporčně, například v Praze působí 40 soudních exekutorů, ale třeba v Berouně nebo v Lounech jen jeden exekutor. V případě zavedení okresní příslušnosti by muselo ministerstvo spravedlnosti stanovit formou vyhlášky nebo instrukce pravidlo, podle kterého by došlo k rovnoměrnému rozložení exekutorských úřadů.
Druhým problémem jsou zaniklé exekutorské úřady. Třeba kvůli tomu, že se soudní exekutor dostal do insolvence. Nikdo z uchazečů je nechce obsadit, přičemž podle rozhodnutí jednoho soudu vyššího totiž musí za tyto dřívější problémy odpovídat i do budoucna, dokonce si snad na nesplněné závazky svého předchůdce ve funkci vzít půjčku. To je nemyslitelné. Moje představa schůdného řešení je taková, že by ministr spravedlnosti rozhodl o zrušení takového exekutorského úřadu s likvidací a podle potřeb regionu zvážil, zda neotevřít v regionu další úřad s tzv. „čistým štítem“. To by bylo elegantní a hlavně praktické řešení.

Co považujete z období prezidentky Pavly Fučíkové za nedotažené a co naopak za úspěch?
V uplynulých třech letech v součinnosti se skupinou senátorů Komora participovala na přípravě ústavní stížnosti proti novelizované tarifní vyhlášce, vydané Ministerstvem spravedlnosti. Řízení o této ústavní stížnosti je prozatím v běhu, protože o něm doposud plénum Ústavního soudu nerozhodlo. Protože jde o vysoce důležitý zájem soudních exekutorů, věc průběžně sledujeme a samozřejmě shromažďujeme relevantní podklady pro jednání pléna Ústavního soudu. V tomto směru musíme v započaté práci pokračovat. Pokud se týká pozitiv, kterých jsme se za poslední tři roky dobrali, považuji za nesporný úspěch, že mezi profesními komorami jsme získali stejné partnerské postavení jako například advokáti a notáři. Tedy zákonodárci a exekutivou jsme bráni jako jakýkoliv jiný spolehlivý partner. To bychom chtěli udržet. Jde o zájem všech našich členů. Komora tak získala důstojné místo nejen mezi právnickými profesemi, ale i vůči zákonodárcům a exekutivě. Mohu jmenovat třeba průběžná jednání s Ministerstvem spravedlnosti, kde i když jsme třeba nebyli ve shodě, vždy se nám vedlo tato jednání držet ve věcné a konstruktivní rovině.

Společenské renomé exekutorů je stále problematické. Do jaké míry se na tom podle podílí určité stereotypy, do jaké míry je to oprávněné?
Podle mne je opakování nejrůznějších floskulí a klišé typu „Exekuce je státem posvěcená lichva“ motivováno naprosto jasně účelovým chováním některých politiků, kteří si myslí, že takto do svých sítí naženou voliče. Dalším účelovým tvrzením je neustálé odkazování na poplatky v exekucích v Německu a Rakousku, kde je ale státní exekuční služba. Bohužel se u nás zamlčuje, že ve více než 60 zemích světa existují „soukromí“ soudní exekutoři. Namátkou jmenuji Francii, Belgii, Nizozemí, Lucembursko, Litvu, Lotyšsko, Estonsko, Slovensko, Spojené království, USA, Kanadu, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Srbsko, Makedonii, Bosnu a Hercegovinu, Černou Horu, Rumunsko, Albánii, Řecko a Kosovo.

Mohlo by vás zajímat

Boj proti korupci cílí na vysoké politiky i sport. Na zákon o lobbování se váží tři miliardy

Stále se i přes různá snižování odměn traduje, že pohledávka za jízdenku v tramvaji se může vyšplhat třeba na 20 000 korun. Jaká je skutečnost, a co z toho má exekutor?
Tato problematika byla již řešena judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu. Dnes by náklady exekuce, představované náklady nalézacího řízení včetně právního zastoupení advokátem v nalézacím a exekučním řízení plus náklady exekuce neměly v celkovém součtu představovat méně než polovinu Vámi uvedené cifry. Průměrná odměna podle mého názoru představuje u soudního exekutora 2.000,- Kč+ paušální úhradu hotových výdajů ve výši 3.500,- Kč + DPH 21 %. Zde by podle mého názoru bylo schůdným řešením například snížení DPH, třeba na 5 % .

Komora kritizovala poslední návrh novely – co je na ní problematického?
Návrhy novely exekučního řádu, předkládané celkem dvakrát v gesci Ministerstva spravedlnosti, neprošly opakovaně Legislativní radou vlády pro svoji nesystémovost a další snahu o omezování pravomocí soudních exekutorů. Komora se s názory LRV plně ztotožňuje.

Co říkáte záměru, že by měl být exekuční řád inkorporován do civilního řádu soudního?
Řešením není inkorporace exekučního řádu do občanského soudního řádu, ale úplné osamostatnění exekučního řádu jako procesního předpisu. To znamená vynětí všech dosavadních úprav vykonávacího řízení z občanského soudního řádu a jejich inkorporace do exekučního řádu. Aby exekuční řízení upravoval od začátku do konce, abychom v různých věcech nebojovali s analogiemi. Současný exekuční řád totiž obsahuje pravidlo, že když v něm něco není uvedeno, vychází se z občanského soudního řádu a to je komplikace.

Jaké by mělo být optimální řešení vícečetných exekucí a nedobytných pohledávek?
Jednoznačně jejich, byť minimální, zpoplatnění.

Do jaké míry se do výkonu exekuční činnosti promítá jak snížení exekutorského tarifu, tak odchod řady exekutorů, a přebírání jejich úřadů náhradníky?
Jak jsem již uvedl výše. Velkým problémem jsou zaniklé exekutorské úřady, které nikdo z uchazečů nechce obsadit. Exekutoři, kteří podali rezignace nikoliv z důvodu např. odchodu do důchodu, si unisono stěžují na ekonomické problémy. Jako typický příklad srovnávají odměnu soudního exekutora a insolvenčního správce, která je flagrantně v jejich neprospěch.
Novinky v exekučním tarifu jsou účinné od 1. dubna loňského roku, uplynulý účetní rok teprve nedávno skončil. Relevantní údaje se částečně mohly promítnout při zpracování podkladů pro daňová přiznání za rok 2017, výsledky ale můžeme mít nejdříve v dubnu, tedy po roce účinnosti. Na hodnocení je podle mne zatím brzy. V každém případě se ale promítnou v tzv. mínusovém směru, protože vstupní výdaje, včetně mzdových, narůstají a příjmy soudních exekutorů jsou sníženy.

Exekutorská komora hovoří i o získání řady nových kompetencí, které by zefektivnily celý proces exekucí, a zároveň částečně eliminovaly snížení tarifu. O jaké konkrétní možnosti se jedná?
Chtěl bych nadále prosazovat větší využití stávající úpravy další činnosti soudního exekutora. Soudy například vůbec nevyužívají už osmnáct let existující možnosti, podle které nás mohou pověřovat konkrétními úkony ve výkonu rozhodnutí za úplně jiný tarif než proti soukromým osobám. Nepověřují nás doručováním, což je také velká škoda. Obrací se například na policii, ale ta často doručování odmítá, například kvůli nedostatku pohonných hmot pro služební vozidla. Pokud exekutor doručuje ve svém obvodu, vše zná, a ví, kam jít.
Pak jde o věci, které byly donedávna sporné, například depozitní činnost. Jsme mobilnější, tuto službu nabízíme i o víkendu. Můžeme také na pokyn státního zástupce nebo soudce zajišťovat a spravovat majetek pro účely orgánů činných v trestním řízení.
Po belgickém a francouzském vzoru bychom mohli rovněž zavést mnou citované předexekuční inkaso. Dlužník, který neplatí, ale ještě na něj není nařízená exekuce, se může dostavit k exekutorovi a za peníze věřitele celou věc projednat. Mohou se pak dohodnout na splátkách nebo na jiné formě řešení. Až pokud by to dlužník nepřijal, zahájilo by se exekuční řízení. Velmi bychom tím pomohli soudům snížit nápad ve vykonávacím řízení.

Budete pravděpodobně v nejbližší době jednání s ministrem spravedlnosti. Můžete prozradit, s jakými náměty chcete na toto jednání přijít?
Myslím si, že prvotně je důležité vzájemné vyjasnění stanovisek tak, abychom si dovedli nejenom naslouchat, ale i k exekuční agendě a jejímu řešení věcně přistupovat.

JUDr. Vladimír Plášil, LL.M.

Od dubna 2015 byl viceprezidentem Exekutorské komory ČR.  Od roku 2001 do roku 2009 a od roku 2012 do dubna 2015 byl členem jejího prezídia. V Komoře současně zastává také funkci místopředsedy zkušební komise a člena vzdělávací komise. Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze působil v letech 1980-1988 v rezortech justice a prokuratury. Od roku 1988 do roku 1991 pracoval jako tajemník Jednoty českých právníků a paralelně od roku 1990 do roku 1992 jako tajemník Asociace právníků ČSFR. Od roku 1991 do roku 2001 vykonával profesi samostatného advokáta v Praze a Brně. Od roku 2001 působí jako soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 7. V letech 2003-2006 byl členem rady Justiční akademie a od roku 2006 do roku 2008 členem Legislativní rady vlády České republiky. Od roku 1986 také působí jako externí vysokoškolský pedagog.

Dušan Šrámek