Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZVSM) musí svým právníkům dorovnávat mzdy, podobně jako ministerstvo spravedlnosti v minulosti soudcům a státním zástupcům. Právníci podle zjištění Mf Dnes uspěli se žalobami, které skončily až u Nejvyššího soudu (NS).
Celý případ se odvíjí od sporu o platy soudců. NS v roce 2014 v pilotním případu přiznal soudkyni z Brněnska zpětné dorovnání platu jednak kvůli nesprávně vypočítané platové základně, jednak kvůli dlouhodobě sníženému koeficientu pro určení soudcovských mezd. Na základě verdiktu vznikl totožný nárok také dalším soudcům a žalobcům. Vládě se nakonec podařilo dohodnout s většinou na kompromisním dorovnání platů.
Už před více než dvěma lety Česká justice informovala o tom, že právníci ÚZSVM chtějí po vzoru zástupců justice platy rovněž dorovnat. Úřad tak s ministerstvem financí předložil plošný návrh vládě. Klíčový rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2014 se podle něj vztahoval i na jejich právníky.
Návrh nakonec nebyl politicky průchozí, ale Nejvyšší soud dal v individuálních žalobách za pravdu právníkům ÚZSVM. Ti argumentovali tím, že jejich platy se mají vypočítávat stejně, jako u státních zástupců. Rozhodnutí lze najít například ve verdiktech 21 Cdo 5902/2016, 21 Cdo 2057/2017 nebo 21 Cdo 2159/2017. „Pravomocně rozhodnuto bylo v 8 soudních případech, ÚZSVM byl uvedl pro Mf Dnes mluvčí ÚZVSM Radek Ležatka.
Krajský soud v Českých Budějovicích přitom v prvním zmiňovaném rozhodnutí nárok žalobkyně zamítl. „Podle odvolacího soudu žalobě nelze vyhovět na základě skutečnosti, že se soudci – na rozdíl od zaměstnanců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových – byla uzavřena dohoda o doplatku části platu; použití ustanovení § 16 zákoníku práce zde nepřipadá v úvahu s ohledem na zvláštní povahu pracovního vztahu soudců,“ rekapituluje NS.
Žalobkyně pak s dovoláním uspěla. „Zatímco platy soudců a státních zástupců byly částečně narovnány, k dorovnání platů právních zástupců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nedošlo. Bylo tak zasaženo do jejich práva na legitimní očekávání ve smyslu čl. 1 odst. 1 Ústavy a současně se jedná o nerovné zacházení, a to primárně dle obecných ústavních kautel, jak vyplývá především z čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; lze proto hovořit o diskriminaci právních zástupců Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových při uplatňování majetkových práv,“ uvedla v dovolání.
NS věc vrátil k soudu prvního stupně s tím, že platy právníků ÚZSVM se skutečně vypočítávají stejně jako platy státních zástupců. „Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že plat zaměstnance Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který má vykonávat nebo zajišťovat činnosti uvedené v ustanovení § 16 odst. 2 zákona o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, odpovídá platu státního zástupce krajského státního zastupitelství do ukončení pátého roku praxe, který se stanovuje součinem platového koeficientu (§ 3 odst. 4 zákona o platu státních zástupců) a platové základny (§ 3 odst. 3 zákona o platu státních zástupců). Platová základna je pro příslušný rok vypočítána a vyhlášena Ministerstvem práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů formou sdělení. Ze znění ustanovení § 3 odst. 3 zákona o platu státních zástupců je přitom zřejmé, že při výpočtu platové základny státních zástupců je nezbytné vycházet z platové základny stanovené pro soudce,“ uvedl NS. V dalším případě se dovolával ÚZVSM, ale nesupěl.
Problém se týká 100 právních zástupců a 2 generálních ředitelů ÚZSVM, kteří byli v období 2012 – 2014 zaměstnanci ÚZSVM. Celkem by jejich dorovnání mělo stát přijít na 14 milionů korun.
Na ÚZSVM bylo podle kvůli doplacení mzdy podáno celkem šestapadesát žalob. Na soud se tak obrátily více než dvě třetiny právníků úřadu, kterých je přes sedmdesát.
(epa)
